Stará láska

VI

***

Hah, mysleli jste si, že vám teď budu vyprávět příběh jako z pohádky, kdy dvojice, která se dříve milovala, tak se miluje i teď? Omyl. Včerejší den, byl asi nějaký zkrat, protože sotva jsem se probudila, náš milovaný tatínek už tam nebyl, žádný vzkaz, nic. Takže si asi můžete odvodit, co to pro nás zase znamená. Kupodivu mě to ani neštve, tak nějak jsem si myslela, že to stejně dopadne. Asi mu došlo, že to co včera říkal není tak úplně pravda. Že mi to řekl jenom proto aby mě v ten moment uklidnil. 

Odvedla jsem Sidonii do školky a já se vydala za tím milým pánem do práce, nehodlám se s ním o tom bavit, bude se s ním bavit pouze o pracovních věcech. Asi jsem si opět potvrdila, že my dva k sobě nepatříme. Ať máme dceru nebo ne. S Viki jsem se domluvila, že ji odpoledne vyzvedne a přijedou za mnou do práce. K mému překvapení ani nebyl v práci, takže jsem si začala dělat to co byla potřeba, zamést, nakrmit a stihnout to co nejdřív a samozřejmě kvalitně, aby mi nemohl říct půl slova. 

Zrovna jsem krmila želvy když vletěl do zázemí, ani se na mě nepodíval a dělal, že tam nejsem. Sedl si ke stolu a začal něco vyřizovat. Omyl jsem ale zakopnula a rozezněl se křik. ,,Sakra Sidonie, to nemůžeš dělat věci pořádně? Vidíš, že tady  něco vyřizuji a ty budeš dělat akorát bordel. Jestli chceš takhle pokračovat, tak tady nemusíš ani pracovat." Otočila jsem se a vrazila mu facku. Na mě si svoje problémy vybíjet nebude. ,,Tak a dost, včera největší zlatíčko a dneska děláš jak kdyby jsi mě neznal a že se včerejšek nestal. Takhle se prostě ke mně chovat nebudeš, už jsem ti to řekla jednou, že nejsem žádný tvoje hej počkej, na kterým si můžeš vybíjet zlost." ,,Včerejšek byl chyba. Jsem sice rád, že jsem ji viděl, ale byla to chyba. Nechci mít s vámi nic společného. Uvědomil jsem si to naštěstí včas než jsem ti zase pomotal hlavu a věřím, že to poneseš dobře." ,,Ty se nemůžeš nazývat ani chlap. Když podruhé necháš na ocet svoje dítě. Byla jsem hloupá když jsem ji dala příjmení po tobě. Tak strašně naivní, když jsem si myslela, že jednou si na nás vzpomeneš a budeš nás chtít, že jsi se změnil, že jsi konečně chlap. Ach bože. Hruško, asi to máme stejně, taky už s tebou nechci mít nic společného, ale bohužel u mě to nejde, když každý den potkávám tvoji kopii. A víš co, asi jsem ráda, že jsi nás tehdy odkopnul, nechci aby moje dítě mělo otce jako jsi ty. Otce, kterému záleží jenom na sobě, kterému je úplně jedno jak se ostatní kolem něho cítí, jak se cítí po jeho rozhodnutí. Nechtěla jsem to s tebou dneska vůbec řešit, ale když jsi zdrhl v noci, kdy jsi mi říkal, že chceš druhou šanci, tak jako promiň, ale tobě už věřit nebudu." Sebrala jsem se a s uslzenými oči utekla pryč od něj. My dva, to už nejde dohromady, oba jsme někde jinde, jemu záleží na sobě a mě na Sid. Tak strašně mě to sere. Zlosti jsem bouchla do zdi a ve své ruce jsem cítila křupnutí a tlak. Sakra! 

***

Zlatíčka, máme tu další díl, ti co si mysleli, že teď to mezi nimi bude idylický, tak jsou na omylu, možná ne na dlouho ale. Kdo ví, jestli si  z toho Adam něco vezme. Jinak, to s tou zdí se stalo v real life, ne mě, ale kámošce. Luv jů. -M.