Stará láska

X

***

Uběhl týden a já dnes jedu pro Sidonii, každý den jsme ji chodili navštěvovat, každý den jsem si s ní po nocích psal. A i když si někdo bude myslet, že je to krátká doba, ale za ten týden jsem si tak moc zvykl na to mít nějaký režim, o někoho se starat, nebo jako o někoho o mojí dceru, že ano, a nechci už ji opustit. Bojím se co na to řekne Sidonie. Sid je ve školce a já kráčím po nemocnici do druhého patra. Zaťukal jsem na dveře a čekal než Sidonie povolí vstup. ,,Ahoj Adame." Kupodivu má až moc dobrou náladu na to že ji teda jako vyzvedávám já. ,,Sid..Netahej tu tašku, vezmu ti ji. Jinak ahoj." Mírně jsem se zamračil a vytrhl jí tašku z ruky. Podržel jsem jí dveře a ona ladně proklouzla. ,,Sid, asi bych ti potřeboval něco říct." Zastavil jsem se a automaticky i ona. ,,Já asi vím, že to neuslyšíš ráda. Chtěl bych se s naší dcerou i nadále setkávat. Uvědomil jsem si za ten týden, že mi na ni záleží. Samozřejmě i na tobě o tom žádná. A kdyby to nebyl problém, rád bych s ní i chodil ven. Prostě, to co se dělá. Samozřejmě je to na tobě." Sidonie ale místo odpovědi udělala něco, co jsem opravdu nečekal. Její rty se setkali s těmi mými. Spolupracoval jsem. Okamžitě. Tak moc mi to chybělo. Tak zatraceně moc. Pomalu jsem se odtrhl a podíval se jí do očí. Viděl jsem v nich zase tu lásku. Ten plamínek štěstí. ,,Sidonie Anno Novotná. Miluji tě. A nechci na tebe tlačit, jenom chci aby jsi to věděla." Nečekal jsem na její odpověď a znovu ji políbil. ,,Adame Hruško, já tebe taky. Netlač. Ale taky chci aby jsi to věděl." Zase v sobě cítím to štěstí. To co mi poslední roky chybělo. 

Doprovodil jsem Sid domů, pomohl jí s taškou a nabídl ji, že by jsme spolu mohli odpoledne vyzvednout naší dceru. Ano, teď to budete poslouchat dlouho, že je to naše dcera, že mám dceru a jak moc šťastný jsem. ,,Nechceš zůstat na kávu? Předpokládám, že jsi si vzal v práci volno. Ale pokud máš jiné plány tak nebudu zdržovat." ,,Zůstanu rád Sid." Usmál jsem se a sedl jsem ji ke stolu. Sid si zanedlouho sedla vedle mě a přede mě postavila hrnek s kávou. Povídali jsme si. O všem možným, o tom co se nám dělo v životě, když jsme ho nesdíleli spolu, o tom, že celou dobu zůstala ve městě, ale že si dávala pořádného majzla aby jsme se nepotkali, ale že potřebovala práci a vždy ji to táhlo ke zvířatům, tak to zkusila a k jejímu neštěstí byla hold přiřazená ke mně. Naopak jsem jí já vyprávěl co se se mnou dělo po našem rozchodu. Že jsem se nakonec začal utápět v alkoholu, ale že jsem si nikdy nedokázal najít jinou. Blížila se pomalu hodina kdy jsme měli jít vyzvednout Sid do školky. Oba jsme se zvedli a omylem do sebe narazili. Nevím co se to ve mě stalo, ale popadl jsem ji do náruče a šel s ní do její ložnice. Opatrně jsem ji položil na postel a lehl si nad ní, začal jsem jí líbat a pomalu sundávat oblečení, bylo to vzájemné. Tak moc mi chyběla. Každý centimetr na jejím těle jsem si dokonale pamatoval. Konečně jsem byl po těch letech šťastný.  

***

Posílám vám na dobrou noc ještě jednu kapitolu. Doufám, že se líbí, když tak mi dejte vědět do komentáře! Luv jů.-M