Temné lesy

5

Erik

Čekal jsem na našem obvyklém místě. Byla to stará pískovna za lesem. Netrpělivě jsem přešlapoval kouřil jednu cigaretu za druhou...Když jsem konečně uviděl postavu mířící směrem ke mně. Pro jistotu jsem sevřel malý vystřelovací nůž, který jsem měl v mikině.

„Jdeš pozdě." Řekl jsem podrážděně.

„Buď rád, že vůbec jdu." Řekl muž teď už stojící přede mnou. Byl to chlap ve středních letech oblečený v černém kabátu. Vytáhl z kapsy balík bankovek a podal mi je. „Jako vždycky."

Převzal jsem si je a přepočítal. „Nechcete mi přidat?" ušklíbl se.

„A nechtěl bys ještě třeba limuzínu k tomu?"

„Myslel jsem, že s lidmi v mé situaci jednáte líp." Zandal jsem peníze do kapsy.

„Jednáme, ale ne s takovými jako jsi ty. Nezapomeň, že nejsi svatý, Eriku." Zamračil se muž.

„Fajn..." vydechl jsem znuděně. „Jinak je klid?"

„Zatím ano. Hlídky to tu pravidelně projíždějí. Kdyby se něco změnilo, dáme ti vědět." Řekl a otočil se k odchodu.

„Díky."

„A moc se ve městě nezdržuj." Odpověděl ještě, než zmizel na druhém konci pískovny.

Odfrkl jsem si a šel procházkou směrem domů. Byla temná noc. Na cestu mi svítil jen stříbrný měsíc...Ticho a klid kolem mě naplňovalo klidem. Za ty měsíce jsem tu už znal každý kámen a zamiloval jsem si to tu. Ještě kdybych měl tak lepší bydlení...Začínal jsem být starý na takové přespávačky...Procházel jsem zrovna kolem mlází, když v tom jsem zahlédl podivný lesk. Instinktivně jsem se přikrčil za keře a sáhl po noži. Chvilku jsem vyčkával tiše, než jsem se rozhodl pomalu prozkoumat okolí...To co jsem uviděl...Ležela tam. Schoulená do klubíčka mezi kořeny stromu. Ulevilo se mi a nůž jsem schoval zpátky do kapsy a narovnal se. Potichu jsem přišel blíž, abych se ujistil, že dýchá. Tahle holka...Co tu dělá? Přináší sem jenom problémy svou neopatrností...Ale její tvář v měsíčním světle...Vypadala tak nevinně...Angelika...Tiše jsem se pro sebe zasmál. Bála se mě a sama teď spí uprostřed lesa v noci...Blázen...Měl bych jí probudit? Odnést jí pryč? Dýchala hluboce a oči jí pod víčky kmitaly. Nechám jí spát...Super, takže teď tu budu muset hlídat...Měl bych se držet zpátky...Poodešel jsem o kousek dál a vyskočil na nízkou větev stromu, kde jsem se uvelebil. Pozoroval jsem dívku zalitou měsíčním svitem a přemýšlel, jestli nebude mou zkázou, když si jí pustím k tělu...Proč mě vůbec tolik zaujala? Co je na ní tak přitažlivého? Kdybych to věděl...Možná malé pobavení by neuškodilo...Zavrtěl jsem hlavou a vyhnal z ní takové myšlenky...Sledoval jsem krajinu pod srázem a doufal, že se dny zlepší...

Zavřel jsem dveře koupelny, ve které jsem ji nechal se umýt...Proč cítím její bolest? To jsem tolik vyměkl? Vím, jak se cítí...Měl bych jí pomoct...Je tady tak příjemně...Kdy naposledy jsem byl v normálním domě? Musím udělat snídani, než se vykoupe...

Byla hluboká noc. Konečně usnula...Držel jsem jí jednou rukou kolem pasu. Cítil její tělo na svém...Vdechoval vůni jejích vlasů. Její kůže...Vlna vzrušení mě spalovala jako oheň. Chtěl jsem vědět, jak chutnají její rty. Jak chutná její kůže. Jen stěží jsem překonával touhu jí k sobě otočit a probudit jí polibky...

„Co to se mnou je." Vydechl jsem téměř neslyšně.

Je to už dlouho, co jsem byl se ženou. A to ve mně probouzelo smršť pocitů. Je tak klidná a uvolněná...Podepřel jsem si hlavu rukou a opatrně jí odhrnul vlasy z tváře, abych si ji mohl líp prohlédnout. Nebyla to dívka mého obvyklého typu. A v tom to všechno vězelo. Dívky mého typu byly krásné blondýnky. Problém byl v tom, že jsem takové nikdy na vztah neměl a nechtěl...Ale ona byla něco jiného...Měla v sobě určité kouzlo...Něco, co mě dráždilo až do morku kostí...Měl bych se uklidnit. Lehnul jsem si zpátky a nepatrně se odsunul, abych na ni nebyl tak nalepený. Uchechtl jsem se nad tím, že by mě teď označila za úchyla. Zavřel jsem oči a pokusil se chvilku prospat...