Temné lesy

7

Dny ubíhaly a s mým novým spolubydlícím nám to skvěle klapalo. Mezitím, co jsem byla v práci, se staral o Morrigan, vařil večeře a uklízel, než jsem přišla z práce. Zároveň jsem se cítila víc v bezpečí, když tu byl on. Večer jsme si dlouze povídali a rozebírali různé věci, chodívali jsme s Mor do lesa na procházky, abychom ji utahali. Bylo to prostě fajn...Jediné, co mi ztěžovalo naše soužití bylo, že se občas procházel po domě jen v kalhotách bez trička. Nebo jsme na sebe naráželi a touha dotýkat se ho, rostla.

Stála jsem v koupelně před zrcadlem a omývala si obličej. Přes tělo jsem měla omotaný jen ručník. Když tu mě napadlo...Začervenala jsem se, ale nakonec jsem překonala stud. On tu také chodil polonahý. Vyšla jsem z koupelny a namířila si to do obýváku ke skříni. Erik seděl na gauči a sledoval televizi. Přehrabovala jsem se ve věcech a koutkem oka zahlédla, jak si mě Erik měří pohledem. Vytáhla jsem nakonec černé velké oversized tričko s potiskem Relikvií smrti a spustila ručník na zem. Oblékla jsem si tričko, zavřela skříň a šla vrátit ručník do koupelny. Neušel mi jeho spalující pohled a mé ego se zatetelilo blahem. Vrátila jsem se zpátky a posadila se na gauč.

„Na co koukáš?" zeptala jsem se.

„Zprávy." Řekl zamyšleně.

„Aha, dobře." Vyložila jsem si nohy na stůl a tak jsme sledovali televizi. Mor unaveně spala před kamny, která jí příjemně hřála.

Když už byl čas na spánek, vstala jsem. „Tak dobrou noc." Popřála jsem s úsměvem a sehnula se pro Mor, načeš se mi tričko vyhrnulo až k zadku. Vzala jsem štěně do náruče a procházela jsem do kuchyně.

„Dobrou noc." Propaloval mě pohledem.

Spokojeně jsem zachumlala Morrigan vedle sebe na peci a hned usnula.

V noci mě probudila noční můra. Celá udýchaná jsem se posadila a nakonec vstala a natočila si trochu vody. Nechtěla jsem plašit psa a tak jsem vše dělala po tmě. Nakonec jsem se rozhodla si ještě opláchnout obličej studenou vodou. Vyšla jsem do chodby a narazila do Erikova pevného těla. Vylekaně jsem vypískla a celá se otřásla.

„To jsem já, klid." Řekl konejšivě.

Mé srdce divoce tlouklo a ruce se třásly. K té noční můře tohle moc nepřispělo... „Lekla jsem se..."

„Promiň."

„Co tu děláš takhle po tmě?" zeptala jsem se.

„Trpím nespavostí...Procházím se tu. Dřív jsem se procházel po lese, ale teď nechci, aby si nikdo všimnul, že odcházím a vracím se sem."

„Prosím tě, kdo by to sledoval. Tady jsi v bezpečí." Řekla jsem už klidným hlasem.

„Kam ses vydala ty?" změnil téma.

„Opláchnout si obličej. Zlý sny..." zavrtěla jsem hlavou, obešla ho a zašla do koupelny, kde jsem strčila tvář pod studenou tekoucí vodu.

Erik stál opřený o rám dveří a sledoval mě. Po chvíli jsem se osušila a otočila se k odchodu.

„Co je?" zeptala jsem se, když jsem viděla Erikův zkoumavý pohled.

„Přemýšlím, jestli si tě prostě nevezmu hned teď." Řekl s vážným výrazem.

Jako úder blesku mnou projelo vzrušení. Způsob jakým to řekl...Situace kolem...Neměla jsem slov.

„Cože?" vypravila jsem ze sebe nakonec se smíchem v domnění, že jde zase jen o jeho hru.

On vstoupil do koupelny a zavřel za sebou dveře. Rázem jsme stáli těstě naproti sobě. Cítila jsem své srdce až v krku. Vzrušení mě lechtalo v břiše a tváře hořely.