BARBIE & KEN

2.KAPITOLA

„Tak hotovo“ oddechnu si nahlas když vložím do skříně poslední černé tričko a mám tím svůj pokoj vybalen. Knížky mám v poličkách, hygienu v koupelně, oblečení ve skříni zkrátka je teď vše tam kde má být, ale ještě chci koupit nějaké dekorace. Znáte to, různé plakáty, rámečky s fotkami a tak. Miluji tyhle věci. I v L.A. jsem toho měla plný pokoj, ale vzala jsem si sebou opravdu jen ty nejoblíbenější věci, protože jsem si řekla, že si tady koupím nové. Jsem celkem ráda, že už mám vybaleno vše potřebné. Domem se ozve zvonek. Sakra to už jsou čtyři? To bude Majda. V tom spěchu zapomenu, že s námi jde i Petr, tak jen rychle do ruky čapnu klíče, mobil a peněženku a seběhnu dolů, kde otevřu dveře.
„Ahoj“ usměje se na mě překvapeně vysoký hnědooký špinavý blonďák.
„Ahoj?“ odpovím mu zmateně. „Kde je Majda?“ zeptám se okamžitě.
„Musela jsi něco ještě zařídit ve stájích“ řekne klidným hlasem a dodá „takže se sejdeme tam.“
„Ve stájích?“ zopakuji po něm.
„No jako koně no“ řekne jako pro blbé. „to znělo blbě, Majda jezdí v místním klubu, na koni, už asi přes 5 let a já tam taky párkrát zabloudím.“ dodá abych se necítila jako úplný debil.
„aha“ řeknu podezíravě.
„Co?“ zeptá se
„Nic jen, že bych to do tebe nikdy neřekla.“ Odpovím se smíchem.
„dobře A?“ řekne protivně. „kavárna je hned tady za rohem, takže můžeme vyrazit“ dodá. Po cestě tam jdeme v hrobovém tichu každý jdeme na opačné straně chodníku. Když dojdeme ve kavárně zahlédnu Majdu. Jdeme za ní a obejmeme se. Majda koukne na Petra a řekne „jestli jsi koukal takhle protivně tak se za něj omlouvám“. Sedneme si ke stolu a Petr nám jde objednat já i Majda jsi dáváme to samé, karamelové frappé. V podstatě nic jiného nepiji. Jo ještě bílou čokoládu, ale na tu ještě není dostatečná zima. Petr nám přinese objednávku. Podá Majdě a otočí se na mě a s úsměvem mi podá mé frappé a řekne „Prosím Madam“.
„děkuji, kolik ti dám?“ zeptám se a začnu vytahovat peněženku.
„Nech to být já tě pozval.“ Mávne nad tím rukou.
„Ale…“ povzdechnu si
„Žádný ale, prostě jsem tě pozval.“ Koukne na mě přísně.
„Tak děkuji, příště platím já.“ Usměji se a peněženku tedy uklidím.
„No to si ještě rozmyslíme, ale radši nám pověz, co je u tebe nového opravdu jsme se neviděli spoustu let.“ Popožene mě Majda, a tak se dám do vyprávění povyprávím jim, jak od nás táta odešel, kde jsem všude byla, a i nějaké ty zábavné příhody s kamarády, které jsem za ty roky poznala. Pak se dal i do řeči i překvapivě on. Vyprávěl o Amálce, jeho sestře, o mamce, o tátovi o tom, jak se daly dohromady jako fotbalový tým, a hlavně začne Majda říkat asi ty nejtrapnější historky z jejich dětství. Zkrátka si opravdu asi hodinu nepřetržitě povídáme a máme si co říct. Říkala jsem, že jsme s Majdou byli dobré kamarádky, ale že se to stane i s Petrem jsem nečekala. Asi po té hodině se otevřou dveře od kavárny a dovnitř vejde trojce kluků. Ihned poznám, o koho se jedná navíc oni okamžitě zamávají na Petra a poté si jdou k pultu objednat, než se rozejdou k nám. Opět na sobě cítím jeho pohled, ale snažím se ho ignorovat.
„Čau Majdo, Čau Petře, představíte nás?“ pozvedne obočí, který předpokládám že je Matyáš.
„Jasně takže tohle je Verča, chodili jsme spolu do školky a do čtvrté třídy. Veru tohle jsou Petra nejlepší kamarádi. Matyáš, Tobiáš a Šimon.“ Představí nás navzájem. Všichni se na mě usmějí. I Petr a jediné na co myslím je na Žáni slova: zkrátka má holky jen na sex a také je na mě milí což znamená že mě chce dostat do postele.
„Můžeme si přisednout?“ zeptá se Tobiáš a Majda na mě stočí svůj pohled, jako by mi to mělo vadit.
„Jasně pojďte.“  Usměji se, a tak se nakonec ocitnu mezi Šimonem a Tobiášem, přičemž Matyáš a Petr si sednou naproti nám. Ještě že jsem zabrala stolek s tolika místy.
„Takže ty jsi u nás na škole nová?“ zajímá se Šimon, který následně upije ze svého kelímku.
„Jo, vlastně jsme se sem zpět přestěhovaly teprve včera“ uchechtnu se.
„A odkud?“ zajímá se pro změnu Matyáš. Přijdu si jak u nějakého výslechu, ale tak chápu, že je asi zajímá něco o mě, když mě neznají.
„Z L.A.“ odpovím
„Ty jsi tam studovala?“ je to vlastně poprvé co se ozve Petra hlas a mně přejede trochu mráz po zádech.
„Jo studovala, celý rok“ uchechtnu se.
„jenom rok?“ zeptá se teď zase pro změnu Šimon.
„Jo, hodně jsme se stěhovali, ale to máte jedno“ mávnutím nad tím rukou.
„No a jak se ti líbí u nás na škole?“ optá se Tobiáš.
„Celkem dobrý zatím. Akorát už jsem si Teda stihla udělat minimálně jednu nepřítelkyni, Jůlii“ Pokrčím rameny. Všimnu si jak na mě Petr opět se zaujetím zadíval. Co mu jako je?
„Božeo té ani nemluv. Je strašná. Fakt že jo, pořád se nám všem snaží dostat do kalhot.“ Zakroutí nechápavě hlavou Matyáš.
„Jo to jsem zjistila. Viděla totiž jak mě někdo srazil a pak mi pomáhala Majda a tak se mě hned optala jestli se s ní znám. No a pak od Žáni, to je jedna holka od nás ze třídy, jsem zjistila, že po vás všech, jede a že se nemůže smířit s tím, že ji nechcete a prý od vás odrazuje  všechny holky, které se k vám jenom přiblíží. Takže je vlastně pro mě dost nebezpečné být tady teď s vámi“ všichni se začneme smát dokonce i Petr. Musím říct, že když se usmívá nebo se směje vypadá dost roztomile.
„Tak to jsme poctěni, že pro nás riskuješ“ uchechtne se právě Petr. Že by začal konečně normálně komunikovat?
„To je dobře“ uchechtnu se a poté si s.
„No Petře a Majdo děkuji za kafé a vás jsem velmi ráda poznala, ale musím jít nakoupit a uvařit, takže se mějte“ mávnu na ně a pře si taštičku přes rameno.
„Mám jít s tebou?“ Zeptá se Majda, která hned stojí.
„Ne to je v pohodě“ usměji se na ní a ona mě na rozloučenou obejme.
„Tak zítra ve škole ahoj.“ Řekne a já přikývnu.
„Ahoj kluci“ mávnu i na ostatní, kteří mi jednohlasně rozloučení oplatí a poté se k nim otočím zády přičemž stále cítím jejich pohled na mě. A nevím proč, ale zkrátka cítím že obzvlášť Petr mi čumí na zadek, prostě to cítím. A jelikož já jsem vždy ráda prov schválně jim při odchodu trošku kroutím, ale ne zase moc. Pak už jsem jen došla nakoupit, doma jsem uvařila a večer si popovídala s mamkou, která se samozřejmě ptala jak jsem se měla první den. Když jsem večer ulehla do postele jediné na koho jsem však myslela byl Petr. Přijde mi tajemný, možná to je tím, že se ještě moc neznáme třeba toho o něm časem zjistím víc a ty jeho pohledy mi také přijdou trochu zvláštní. Nepřišel mi jako kluk, který by střídal holky na počkání nemohu si pomoci, ale opravdu na mě tak nepůsobil nějak extra negativní dojem. Neříkám, že Žáňe nevěřím ale třeba to co se o nich celkově povídá a obzvlášť o Petrovi není pravda. Pomluvy vždy existovaly, existují a existovat budou. Co když si někdo zkrátka jen vymyslel, ze má Petr holky jen na sex. Třeba je to normální milý kluk. Zítřek mě však měl přesvědčit o opaku…

Dnes ráno mi zazvoní budík, který celkem i bez problému típnu a posadím se. Vyspala jsem se dost dobře, protože jsem šla spát poměrně brzo. Vylezu tedy z postele a přejdu ke své velké skříni. Při chvilkovém přemýšlení si obleču zkrátka jen bílé tílko a černé kraťasy od Nike. V koupelně výkonem ranní hygienu a následně alespoň přejedu řasy trochou řasenky. Na make-up dneska kašlu jelikož máme tělocvik a já si radši nedám, žádný make-up než, aby se mi pak roztékal po celém obličeji. Následně si vezmu batoh a seběhnu do kuchyně. Zde na mě místo mamkyčeká pouze lístek od ní na kterém je napsáno, že se musela jít dopřeje dnes dřív a že se vrátí večer. Na tyhle lístečky jsem zvyklá. Máma občas obětuje práci až moc, ale tak to je její rozhodnutí. Lísteček zmuchlám a vyhodím ho do koše. Ani dnes nemám hlad tak si pouze udělám kafé, které když vypiji tak vyrazím do školy.

„Ahoj Veru“ zamává na mě Žáňa u školní brány, kde jsme si domluvili sraz.
„Ahoj“ pozdravím jí nazpět a na přivítanou si vyměníme obětí než se vydáme dovnitř do školy. Tam se na chvíli rozdělíme jelikož každá jdeme ke své skříňce. Vyndám si z ní tělocvik a naopak do ní hodím batoh s učením.
„Ahoj“ ozve se zamnou veselý hlas a já s leknutím povyskočím.
„Tobiáši, asi tě zabiju“ chytnu se za srdce, když se otočím na dotyčného narušitele.
„Promiň jen jsem chtěl být slušný“ Zasměje se a otevře skříňku vedle mě.
„V pohodě Ahoj“ uchechtnu se a zavřu svou skříňku.
„Prý dneska máme společný tělák“ sdělí mi a stejně jako já si vyndá nejspíše svůj tělocvik že skříňky.
„Taky jsem to slyšela“ ozve se opět za mými zády a já opět leknutím povyskočím.
„BOŽE MŮJ“ zamračím se a otočím se na dotyčnou osobu. Pohled mi ihned padne na hnědookého blonďáka, který mě opět velmi „nenápadně“ sjede pohledem.
„Stačí Petře“ mrkne na mě a já pozvednu obočí.
„Dost otřepaná fráze Petře“ uchechtnu se.
„Ale kočky na to letěj“ Pokrčí rameny a otevře skříňku vedle mě. Fajn takže mám skříňku mezi Petrem a Tobiášem. Až na toho Petra to celkem jde.
„No nic kluci uvidíme se teda na těláku.“ Mávnu na ně a vydám se k Žáňe, která na mě už čeká.
„Ty se i nimi normálně bavíš?“ zeptá se.
„Jo, asi se to tak dá říct. Včera když jsem byla s Majdou na kafé tak přizvala Petra a pak tam přišel i zbytek party a chvíli jsme si povídali. Zdají se být celkem v pohodě.“ Pokrčím rameny.
„Jo to je možný, ale říkám ti na Petra jsi dej bacha“
„třeba není tak špatný. Víš, fajn možná je to blbec, který střídá holky, ale zkrátka nějak cítím, že takový ve skutečnosti není. Nevím, jak to popsat. Mám z něho divný pocit.“ Trochu se zamračím.
„Jo? To nevím já ti říkám jen to, co jsem slyšela od druhých, ale stejně bych byla opatrná“ usmějena mě.
„Neboj.“ Mrknu na ní a poté už vlezem do holčičí šatny. Převleču se do černých kraťasů a bílého volnějšího trička. Nazuji si na nohy tenisky a vlasy stáhnu do vysokého culíku. Uběhne dalších pár minut než se všichni už i s klukama ocitneme v tělocvičně.
„Fajn zahrajeme si volejbal, a protože vás je hodně tak se rozdělíme do čtyř mužstev a uděláme si takový menší turnaj. Kapitáni budou Tobiáš, Adam, Jůlie a…. třeba Veronika.“ Rozhází nás různě učitel a my si tedy jako kapitáni začneme volit svá družstva. Nakonec mám v týmu Majdu, Šimona, Žáňu a pak ještě jednoho kluka a holku, jejíž jméno už si nepamatuji, ale vypadají celkem sympaticky a sportovně založení. No a pak už se začne hrát.

Náš tým hraje finále proti tomu Tobiášově. Chybí nám jeden bod, aby jsme vyhráli. Žáňa příjme míč vzadu, pošle ho mě a já ho nahraji Majdě, která ho perfektně zasmečuje za síť.
„Jooo.“ Křikneme všichni najednou a jdeme si plácnout.
„Na to, jak jsi malinká, tak hraješ suprově, prcku“ uchechtneme se na Žáňu a přehodíme si ruce přes její ramena.
„Nojo vy dlouháni“ protočí oči. „a ty jsi byl taky super“ usměje se následně Žáňa na Šimona.
„Díky, myslím, že jsme všichni byli skvělí a Jůlie teď očividně je kousek od vybouchnutí.“ Zasměje se moje kamarádka a my přemístíme svůj zrak na Jůlii, která mě a Šimonadoslova propaluje pohledem.
„Šimone, jestli mě ta holka nezabije kvůli tobě tak už asi kvůli nikomu“ pronesu samozřejmě velmi vtipně, a tak se celý náš tým včetně toho kluka a holky (jak se jejich jméno nepamatuji) začneme smát.

Po tělocviku jsem měla literaturu a dějepis. Poté přišla velká přestávka a já se vydala na záchod, protože jsem šáhl na něco lepkavého a potřebuji si umýt ruce. Jen co jsem vešla slyšela jsem dva hlasy. První byl holčičí a ten druhý . Snažím se to ignorovat a jdu k umyvadlu si umýt ruce.
„Díky bylo to fajn, třeba to někdy zopakujeme.“ Zaslechnu ten známý hlas, Petr.
„jo určitě, tak já jdu ty půjdeš chvíli po mně ať to není nápadný“ zachichotá se nějaká holčina, která následně opustí kabinku. Věnuje my krátký pohled, přičemž si ještě dotahuje své minišaty a opustí záchody. Musím říct, že mě trošku možná zamrzí, když zjistím, že všechny ty řečio něm opravdu byly pravdivé. Neuběhne ani půl minuta, když na mě z kabinky vykoukne i on. V odrazu v zrcadle vidím, jak na mě chvíli kouká, než se ke mně rozejde.
„Jak dlouho jsi tady byla?“ zeptá se a v umyvadle vedle mě si umje ruce. no kdo ví kam je strkal.
„chvíli neboj neslyšela jsem vaše záchodové hrátky“ protočím očima a podívám se mu do očí.
„škoda, třeba by tě to navnadilo abys to příště byla místo ní ty“ kousne se do rtu a opět mě sjede pohledem. Nejhorší je, že i když by mi to jaksi mě prohlíží mělo být sakra nepříjemný, tak my to zas až tak nepříjemný není.
„Ne děkuji. Od toho tady máš jiný.“ Protočím očima.
„A ty nemají tak sexy zadek jako ty.“ věnuje mi drzý úšklebek.
„co jsi to řekl?“ fajn možná mi to trochu zalichotilo, ale stejně.
„pravdu, na tom těláku dneska jsem nekoukal na nic jiného než na tvůj zadek“ mrkne na mě. Asi si myslí že mě na to dostane nebo co.
„jo tak to vysvětluje, proč jsi byl tak levý“ mrknu na něj a poté se otočím a odkráčím, přičemž si v duchu gratuluji, jak se mu skvěle setřela. Tohle ať si dovoluje k jiným, já nejsem jako ostatní holky. Jak to tady objevuji víc a víc přijde mi vlastně že snad jediná já a Žáňa a možná ještě pár holek nejsme z fotbalového týmu tak hotový jako ostatní. No každopádně další hodina je španělština a jak brzo zjistím, tak ji mám společně s Petrem a Matyášem. Taky mohli přijít přede mnou abych věděla kam si nesedat, takhle jsem totiž skončila pouze přes malou uličku vedle Petra. No super. Ale naštěstí hodina proběhla naprosto v pohodě, až jsem byla překvapená, jak plynule Petr španělsky mluví. A až na pár pohledů, které jsem na sobě cítila, mi vlastně nevěnoval žádnou pozornost. A to mi celkem vyhovovalo.