BARBIE & KEN

11. KAPITOLA

KAPITOLA 11

O PŮL ROKU POZDĚJI

„Budeme vzlétat, prosím připoutejte se. Příští zastávka New York, USA. „Ozve se v letadle hlas letušky, a tak se s povzdechnutím připoutám.

„Je mi opravdu líto Veru. "Věnuje mu soucitný pohled mamka. Ví, jak je pro mě tohle stěhování těžké.

„Neřeš to, stejně bych se tam příští rok stěhovala na vysokou. Akorát bych měla víc času si to tady užít. „Odpovím jí a následně si opřu hlavu o okýnko a opět se ztratím ve svých myšlenkách jako poslední dobou dost často. Poslední půl rok byl ten nejlepší v mém životě. Prožila jsem ho se skvělými přáteli a tím nejlepším přítelem na světě nikdy nezapomenu například na maturitní ples, který byl zkrátka dokonalý a asi takový jaký si ho každá holka přeje mít. Měla jsem na sobě princeznovské šaty, Petr mě a Majdu spolu s Matyášem vyzvedli u nás, jelikož Matyáš tam šel právě s Majdou. Přinesli nám květiny a k místu konání jsme jeli limuzínou. Před vchodem jsme se potkali se zbytkem naší party a celý večer si opravdu naplno užili, takovýchto nádherných vzpomínek mám spousty, ať už je to víkend u Matěje na chatě nebo grilovačka u nás na zahradě... Setřu si slzy, které mi stékají po tvářích. Poslední měsíc jsem brečela snad každý den ale vždycky sama v pokoji nebo Majdě na rameni. Petr si všiml že se mnou není něco v pořádku ale o tom, že teď sedím v letadle nevěděl a pravděpodobně neví doteď. Miluji ho moc na to abych se s ním loučila. Vím, že bych to nezvládla. Zlomilo by mě to ještě víc. Chtěla jsem si užít poslední chvíle sním, takže jsem se srabácky se nezmohla na nic jiného než mu napsat dopis, který už možná teď čte ale možná taky ne. Jenže pochopte mě už takhle je pro mě těžký opouštět lidi, které mám ráda a snad prvního člověka, kterého miluji, a to že ho miluji fakt hodně. Natož mu to ještě říkat do očí že se stěhuji a už se pravděpodobně nikdy neuvidíme. Jediný, kdo o mém stěhování věděl poslední 2 měsíce je Majda a taky to je jediný člověk se kterým se budu po prázdninách dál vídat, jelikož jde na stejnou vysokou jako já. Já neříkám že to bylo to nejsprávnější rozhodnutí a Petr si za to co pro mě udělal nezaslouží pouhý hloupý dopis ve kterém si vylévám své pocity, ale všechno jiné by mě zničilo už nadobro. Musím na něj zapomenout, jenže není tak jednoduché zapomenout na člověka kterého nadevše milujete...

DOPIS

Můj milý Kene či Petře...

Srdce mi pláče, když píšu tyto slova, protože vím, že to, co teď píšu, může být naší poslední vzpomínkou. Vím, že život nám ne vždy přeje a že osud nás může zavést na různé cesty, které vedou pryč od těch, které milujeme. Je těžké přijímat skutečnost, že se naše cesty mohou rozdělit, a přesto musím najít sílu napsat ti toto slovo rozloučení.

S tebou jsem zažila okamžiky, které se budou v mé paměti vryty navždy. Tvá přítomnost byla pro mě zářivým světlem, které osvětlovalo i ty nejtemnější chvíle. Tvá láska mě naplňovala, a já jsem si uvědomovala, jak šťastná jsem, když jsem mohla být s tebou. Bohužel, život nás někdy vede jiným směrem, a já se teď ocitám na cestě, která mě vzdaluje od tebe.

Neznám osud a nevím, co nás čeká dál, ale chci ti poděkovat za všechny ty chvíle lásky a radosti, které jsme spolu prožili. Tvá přítomnost ve mém životě byla darem, za který budu vždy vděčná. I když se naše cesty rozcházejí, chci ti přát jen to nejlepší. Ať život přinese do tvého života radost, lásku a naplnění.

Může být těžké přijmout rozloučení, ale věřím, že někde v srdci zůstaneme navždy spojeni. Ať ti život přinese to, co si zasloužíš, a já budu vzpomínat na naše společné chvíle s láskou a vděčností.

S láskou a vděkem,

Tvoje Barbie Verunka...

  THE END....