BARBIE & KEN

7.KAPITOLA

Právě sedím ve svém pokoji na své posteli. Na notebooku mám puštěnou hudbu, a přitom dělám úkol, tedy naštěstí už pouze dodělávám. V tom uslyším bouchnutí dveří. Vždyť je teprve šest to už je mamka doma? Odložím sešit vedle sebe a postavím se.

„Veru jsem doma." Slyším mamky hlas ze zdola, a tak se vydám za ní.

„Ahoj, co ty tady tak brzo?" Zeptám se nechápavě.

„Já ti to včera neřekla? Ježiš, jsem dneska pozvaný k Bradáčovým na večeři." Sdělí mi.

„Aha no neřekla, ale to je jedno. V kolik tam máme být?" Pousměji se. Stejně chci ještě jednou Petrovi poděkovat za to, jak se mě zastal a zároveň asi i omluvit že kvůli mně byl nejspíš po škole co jsem slyšela.

„V sedm." Odpoví načež já přikývnu a vrátím se tedy do pokoje. Dodělám si úkol a poté se jdu převléct. Nakonec si obleču bílé tričko, které ležérně zastrčím do černých džín. Poupravím trošku jen líčení, abych nevypadala nějak blbě a poté už s mamkou vyrazíme.

*************

„Ahoj tak pojdete dovnitř." usměje se Petra, když otevře dveře od jejich domu a my jí opětujeme pozdrav a s radostí vstoupíme do tepla domu. Venku už je totiž docela zima. Možná jsem si na sebe měla vzít víc, nejenom mikinu. Dnes je fakt dost chladno. „Petr je v kuchyni." usměje se na nás, a tak jí tam tedy následujeme.

Projdeme prostorným obývákem až se ocitneme tedy v oné kuchyni. Přivítáme se i s Petrem a poté sedneme ke stolu tak, že vedle mě je volné místo, asi tady bude sedět Petr.

„Petr se ještě učí." pousměje se Petra. Petr a učit jo? No třeba ho podceňuji.

„Takhle večer? No je to šikovný a milý kluk." pokývne uznalecky hlavou máma a poté na mě mrkne. Sakra to asi naráží na ten večer po párty co? Doufám, že Bradáčovi nevědí, jak moc jsem byla opilá.

„To sice je, ale normálně se takhle neučí. Jenže dneska byl po škole, a dokonce nám i volala ředitelka. Takže si to žehlí. Občas zapomínám že už je vlastně dospělý a chovám se k němu jako k dítěti." uchechtne se opět Petra.

„Jo tak to já mám u Verči stejně. A co provedl, že vám dokonce volala ředitelka?" zeptá se nechápavě máma. Sakra ještě má kvůli mně Petr průšvih.

„Popral se s jedním klukem ve škole. Prostě mu vrazil. Poslední dobou mi přijde, že dost blbne, minule se vrátil z jedné párty až pozdě potom co měl a my už jsme o něj měli celkem i strach, už nevím, co sním a tímhle to ještě doťal." Přidá se do jejich konverzace Petr a já tu jen sedím se špatným svědomím.

„No tak to bych do něj opravdu neřekla a víte proč se poprali?" položí moje máma další otázku načež oba manželé zakroutí hlavou. Fajn Veru třeba to ještě můžeš zachránit.

„Já jo." řeknu a na jednou se na mě stočí všechny jejich pohledy, které mě vyzývají abych pokračovala. Trošku si povzdechnu, ale nakonec začnu mluvit. „Petr se mě totiž zastal. Jeden kluk, Filip, na mě měl nějaký nevhodný narážky o tom, jak jsem sexy, a tak, a dokonce mě začal tak trochu ohmatávat, ehm a když to Petr viděl tak mu zkrátka jednu vrazil. Nebuďte na něj naštvaní. On je fakt skvělý kluk a nepral by se pro nic za nic. Já mu vlastně dlužím velký díky, protože sama bych proti Filipovi nezmohla nic, a to, jak přišel pozdě poté párty......to taky byla moje vina. Víte trochu jsem se opila, dobře trochu víc a on mě odvedl domů kde mi pomohl se převléct a tak. Protože sama bych domů určitě netrefila." Dovysvětlím, zatímco si hraju s rukami v klíně. Moje mamka na mě kouká zároveň trochu vystrašeně, ale zároveň tam vidím i jistou pýchu ve mně.