BARBIE & KEN

6. KAPITOLA

Se zamručením rozlepím oči a po nějaké té chvíli je dokáži úplně otevřít. Ihned ucítím bolest hlavy a začínám si pořádně vzpomínat co se vlastně dělo včera. Párty a pití, hodně pití. Jenže jak jsem se dostala domů? No sama asi ne, jelikož jsem byla dosti opilá podle toho, jak moc mě bolí hlava. Navíc se mi zdál dost ulítlý sen, a to sice že jsem se s Petrem líbala, jo něco takového se mi vybavuje. No to byl zvláštní sen, i když musím říct, že jsem se cítila celkem pěkně. Z mého rozjímání mě vyruší otevírání dveří od mého pokoje.

„A už jsi vzhůru." Pousměje se trochu mamka, která se sklenicí naplněnou vodou a nějakými prášky v ruce jde směrem ke mně. „Jak ti je?" Zeptá se starostlivě.

„Bolí mě hlava, jinak se to dá." Odpovím a jsem překvapená nad tím, jak můj hlas zní chraplavě.

„To se nedivím asi můžeš být ráda jen za tu bolest hlavy. Byla jsi asi hodně opilá, když tě musel domů přivést Petr a uložit tě. Na vezmi si dva a zapij to." Podá mi prášky, které tedy zapiji, ale poté mi dojdou její předešlá slova. Cože Petr mě sem opravdu dovedl? Takže to nebyl sen? My se opravdu líbali?!

„Počkej, on mě Petr dovedl domů?" Zeptám se pro jistotu.

„Jo, já ho potkala na chodbě, poté co opouštěl tvůj pokoj. Říkal, že jsi se trochu víc opilá, a tak tě radši odvedl, ale že už prý spíš. Nabídla jsem mu i že může spát u nás na gauči, ale odmítl to s tím, že bydlí pár domů vedle. Tak jsem mu tedy poděkovala a on poté šel."sdělí mi jak to včera probíhalo. Takže to je vse naprostá pravda. Odvezl mě domů, a pak jsme se dokonce i líbali. Sakra.

„Aha, takže on opilý nebyl?" Zeptám se.

„Ne vypadal naprosto střízlivě." Zakroutí hlavou. Tak proč mě sakra líbal? Když věděl, co dělá. Asi bych o tom tolik neměla přemýšlet.

„Jsi v pořádku?" Zeptá se starostlivě.

„Jo, jen jsem se zamyslela." Přikývnu a otočím se na bok, přičemž se snažím ignorovat bolest hlavy.

„Dobře, no já jdu do práce, ale hen na pár hodin. V kolik, že má přijít ta Majda?" Usměje se. Kouknu na hodiny.

„Ajo, sakra v jedenáct, takže za patnáct minut." Dojde mi.

„Jo tak se mějte, snad ho ještě stihnu ráda bych jí viděla. Tak pa." Vtiskne mi pusu na čelo.

„Pa." Oplatím jí rozloučení a ona poté opustí můj pokoj a po pár minutách slyším i bouchnutí hlavních dveří. Celá zmatená koukám tupě na dveře až mě vyruší zpráva od Majdy s tím, jestli už jsem vzhůru a může tedy přijít. Odepíšu ji kladnou odpověď a poté se rozhodnu že bych se asi měla obléct. Odhrnu peřinu a kouknu na své tělo oblečené pouze ve volném triku, které mám na spaní. Počkat on mě Petr i převlékl? Ani nevíte, jakou úlevu mi přinese zjištění, že na sobě mám spodní prádlo, alespoň že tak. No i přes bolest hlavy vylezu z postele. Musím ale říct, že už to není tak strašný, co mi to dala mamka za zázračný prášky? Doplazím se ke skříni, kde na sebe hodím světle modré tričko a kraťasy. V koupelně odlíčím ještě včerejší líčení a vykonám alespoň hygienu. To je však vše, co stihnu udělat, než se domem ozve ten pronikavý zvuk zvonku.

„Ahoj." Pozdravím jí jakmile dveře otevřu a pustím jí dovnitř.

„Ahoj, tak co jak ti je?" Zeptám se a obejme mě. Následně si zuje boty a následuje mě do obýváku.

„Nic moc, ale mamka mi dala nějaký dobrý prášky. Zato ty vypadáš dost v pohodě copak nemáš kocovinu?" Trochu se uchechtnu a mířím si to až do kuchyně.