BARBIE & KEN

9. KAPITOLA

„Jmenuje se YOU." Řekne ještě Petr předtím, než začne hrát.

„So I'm running out of word's to say

Feelings right there on display

Thinking' about 20 ways on how to

Compliment you today

I'm thinking' of your hair

How it heavenly falls,

I can't compare

I swear it's just not about your hair

I've got a couple reasons to share

Could be the way your handwriting looks

From music taste to the books, you're hooked

I swear you could be on every screen and

You could find a way to look good

How your smile grows brighter every month

How the freckle on your nose moves when you laugh

How to respond whenever you look at my way..." Nevnímám nic jiného než jen jeho hlas a jeho oči, které doslova zabodnuté v těch mých. Nevnímám ostatní holky, které tu nad ním slintají, nevnímám kluky zamnou, který na něj nepochybně hází pyšné pohledy, nevnímám Žáňu vedle sebe, která nejspíše přeskakuje pohledem z něj na mě, a naopak, a přitom se culí a ani učitele, který na nás kouká dost podobně. Já se však jen snažím zpracovat ten text, který zpívá tu krásnou píseň, jeho nádherný hlas, a ještě nádhernější pohled ve kterém se topím. Co má tohle znamenat? Proč mi to dělá? Proč na mě tak kouká? Třeba se na mě koukal zkrátka jenom proto, že...já nevím třeba mám něco na obličeji. Nesmím si moc brát věci, protože Petr třeba vůbec není ten typ, který kouká holce do očí z nějakého vážnějšího důvodu. Sakra proč mě všechno na něm tak máte a dostává i jistým způsobem do rozpaků? Možná by bylo lepší, kdyby si mě prostě nevšímal. Prostě jako bych neexistovala a já bych na něj třeba i mohla zapomenout. Co to plácám z tohohle už se nedostanu. Už jsem do toho spadla moc hluboko. Hned jakmile Petr dozpívá všichni mu začneme radostně tleskat a já se nenápadně snažím zakrýt mé slzy v očích. Bože jsem to ale citlivka. Jenže ta písnička byla opravdu dokonalá.

„Páni opravdu mile jsi mě překvapil Petře. Myslím, že to byla hodně dobrá píseň." pokývne uznale hlavou učitelka.

„Děkuji." Nesměle odpoví Petr a jde si sednout na své místo zamnou.

„Co to, že jsi se po takové době znovu odhodlal něco napsat? že by nějaká nová múza? Nějaká dívka? Že by nová láska." Rýpne si učitelka a pohledem na chvíli sjede na mě, načež já radši sklopím pohled na lavici. Jo láska, to určitě.

„Možný je všechno." Slyším za sebou ten hlas. Aniž bych chtěla tlukot mého srdce se zrychlí.

„No a teď k učivu dnešní hodiny." Tleskne si učitelka. Pohledem vyhledám Žáňu, která se na mě culí. Trošku si povzdechnu a poslouchám učitelky výklad.

*************

„Co mám sakra tomu Petrovi koupit k narozeninám." Přecházím po pokoji a přemýšlím. Ano nakonec jsem se rozhodla tam jít na sto procent. Možná částečně i kvůli té písni, která možná byla pro mě? Je to možný? Asi jo. Fajn mám ještě tak půl hodiny na to zkusit něco vymyslet jinak prostě běžím do obchodu a koupím to první co mi padne do oka. Pustím si rádio, kde zrovna běží song Bigger than me od Louise Tomlinsona. Tu písničku mám hodně ráda, ale teď přemýšlím nad jinýma věcmi. Lehnu si do postele. Co by se mu sakra mohlo líbit. Co o něm vím? Rád hraje fotbal