BARBIE & KEN

4.KAPITOLA

„Já ti říkala, že ten Petr není takový andílek, jak se zdá." Koukne se na mě Žáňa, když jí poté co jsme se ráno sešli hned začala vyprávět detaily o včerejší poškole.

„Asi jsi měla pravdu, ale stejně ti nevím. kdyby si ho včera viděla. Vypadal, že se každou chvíli zhroutí." Povzdechnu si a zavřu svou skříňku. Ještě si uhladím svůj černobílý croptop, který mám ve skřínce a batoh si přehodím přes jedno rameno.

„Ale tak to, že je to blbec neznamená, že ho nemůže nic trápit. jenže vidíš, že co se týče holek tak se u něj nic nezmění, asi teda." Věnuje mi trochu smutný pohled.

„Čau holky" Ozve se za námi klučičí hlas, a tak se otočíme na kluka jehož jméno si nepamatuji, ale je od nás ze třídy.

„Ahoj" Pozdravíme najednou.

„V sobotu pořádám doma party tak jsem vás chtěl pozvat. Přijdete?" Zeptá se mile.

„Promiň, ale já jedu na víkend pryč." Smutně na něj koukne Žáňa. A jo vlastně říkala, že na víkend jedou s rodinou za babičku.

„Škoda no a ty Veru?" Koukne na mě ten kluk.

„No.... tak já snad dorazím." věnuji mu úsměv.

„Super tak tady máš adresu, začíná to v osm." I on se na mě usměje.

„Dobře tak děkuji" Převezmu si lísteček, který mi podal a s Žáňou se vydáme dál. Ona však zahne do jiné třídy, takže já se ocitnu na chodbě sama. Ovšem ne nadlouho, jelikož se ke mně hned vydá Majda, se kterou si vyměníme objetí a ona poté přehodí ruku přes má ramena, přičemž se dál vydáváme chodbou a necháme na sebe dopadat všechny ty pohledy. Kdyby se dalo zabíjet pohledem, tak už bych minimálně osmkrát byla mrtvá. S Majdou po chvíli zapadneme do třídy fyziky, kterou dnes máme. Naštěstí máme supl z čehož vyplynulo, že je volná hodina.

„Jdeš na tu party k Adamovi?" zeptá se Majda.

„Asi jo, ale nevím Žáňa tam nejde a mně se tam samotný úplně nechce." Pokrčím rameny a lehnu si na lavici. Jsem dneska nějaká unavená.

„No tak tam půjdeme spolu můžeš se přidat ke mně a klukům" Usměje se.

„A jsi si jistá že to kluku nebude vadit? přeci jenom jsem s vámi teď celkem často." zeptám se, zatímco ona si stejně jako já položí hlavu na lavici.

„Nebude, oni tě mají rádi skoro stejně moc jako já." zasměje se a já s ní.

„Jsi si jistá že, všichni? Co třeba Petr." Pozvednu obočí. Ten mě asi moc rád nemá i když na druhou stranu to včera vypadalo jinak.

„Jasně že i ten. Víš, jestli se k tobě nikdy nechoval moc dobře tak si z toho nic nedělej. On má teď těžký období." Pousměje se na mě a já, jak mi to jen má hlava na stole umožní přikývnout. Měla bych jí říct, že se mi svěřil? No nechám si to radši pro sebe stejně to není nic podstatného.

„Tak jo půjdu s vámi." Přikývnu.

„No a co děláš zítra? Nechtěla bys něco podniknout?" Zeptá se.

„Zítra nemůžu, jdu s mamkou na večírek její firmy, ale nechtěla bys třeba v neděli sestavit? Mohli bychom u nás dát oběd a pokoukat třeba na filmy nebo tak." Navrhnu s úsměvem. Docela ráda s Majdou trávím čas. Je s ní opravdu sranda a my dvě si zkrátka rozumíme. Je vidět že i když jsme se spoustu let neviděli baví mě se vlastně jako bychom se vídali celé ty roky každý den. Mám ji opravdu ráda. I když jsem si celkem oblíbila i Šimona, Tobiáše a Matyáše. No a Petra.........toho tak napůl.