Deset malých černoušků... Znovu? (COMPLETED)

(1) Penzion Inverno

I.

Franziska Schulzová hleděla z okna vlaku uhánějícím zasněženou krajinou na bílé pláně kolem kolejí. Ve skle viděla svůj vlastní obraz. Ta zima jí nijak nesvědčila, pomyslela si. Co ji to napadlo, vydat se na prázdniny na hory? Peníze a ubytování jí ale zařídil otec, kterému tuto dovolenou daroval jeden z jeho obchodních partnerů, a bylo by zcela neslušné odmítnout.

Však všechno bude v pořádku, za pár dní si určitě zvykne. Odvrátila pohled od okna a pustila se opět do čtení novin, které si zakoupila na nádraží, než vyjela z Berlína. Nic zvláštního se v nich nedočetla. Po chvíli ji noviny přestaly bavit a začala si prohlížet ostatní cestující ve vlaku. Naproti ní seděla nějaká mladá dívčina, nastrojená ve všech možných moderních cetkách, s okázale znuděným výrazem ve tváři. Přes uličku zase dělala rámus čtyřčlenná rodina s malými dětmi; díky nim bylo pro slečnu Schulzovou nemožné, aby v průběhu cesty usnula.

Její cílová stanice se již naštěstí blížila. Na obzoru viděla skalnaté vrcholy Alp pokryté sněhem. Přitiskla si kabát k tělu; už jen z toho pohledu jí byla zima. Jakmile vlak zastavil, celá ztuhlá po dlouhé cestě napříč Německem se zvedla a zatížena kufrem vystoupila. Už na ni čekalo taxi, které si objednala, a odvezlo ji, spolu s nějakým starcem, do penzionu, kde měla strávit následující týden.

II.

Henry Smith mhouřil oči na ceduli s odjezdy a příjezdy vlaků. Ani s pomocí brýlí nebyly jeho staré oči schopné malá písmenka a čísla přečíst.

„Herr, brauchst  du Hilfe?" zaslechl vedle sebe ženský hlas. Mluvčím byla slušivě oblečená, na první pohled bohatá Němka na pokraji třicítky.

„Co jste to říkala?" zeptal se.

„Potřebujete pomoci?" zopakovala anglicky.

Vylíčil jí, kam se chce dostat, že mu tam známý zařídil dovolenou. Němka trpělivě poslouchala, a nakonec se ukázalo, že má stejný cíl jako on. Nabídla mu, ať s ní jede taxíkem, a on souhlasil a nešetřil díky. Němka ho zachránila před kupou dalších minut stání na řezavém větru.

„Mimochodem, já jsem Franziska Schulzová," představila se Němka, když se taxi rozjíždělo.

„Henry Smith," odpověděl a usmál se na ni. Slečna Schulzová se také usmála. „Ještě jednou vám děkuju, Miss Schulz; nevím, co bych si bez vás počal!"

III

Isabella Rossiová se mračila na nekonečné bílé závěje za okny auta. Na dovolenou do hor se velmi těšila, ale ta cesta byla tak nekonečná! Už aby tam dorazili. Velmi se nudila. S jejím řidičem se nedalo bavit a četbě při jízdě nebyla nijak nakloněna. Ani z okna se dívat nedalo! Kdyby jí někdo řekl, že cesta bude tak nezáživná, možná by si dovolenou ještě rozmyslela. Už začínala přemýšlet, proč vlastně poslechla svou přítelkyni, která jí doporučila tuto dovolenou, když si kdykoli mohla odletět na tropické ostrovy.

„Signora Rossi, jsme na místě," ohlásil po nekonečná době řidič.

„Konečně!" neodpustila si a zapnula si kožený zimní kabát. Zatímco řidič parkoval, prohlížela si penzion. Alespoň vypadal hezky; možná to nakonec nebude tak hrozné.

IV

Společně se slečnou Schulzovou a panem Smithem vystoupil z vlaku z Berlína i Tobias Fischer. Na rozdíl od své krajanky si zapomněl zařídit odvoz do penzionu a neměl takové štěstí jako pan Smith, aby si jeho zmatků slečna Schulzová všimla. Kráčel sem a tam po malé vlakové zastávce a mladý Ital sedící za pokladnou ho po očku sledoval, ale ani ho nenapadlo zmatenému muži pomoci.