Deset malých černoušků... Znovu? (COMPLETED)

(2) Jeden z nich se udávil...

I

Jakmile je paní Fabbrová zavolala, všech osm hostů, včetně slečny Thomasové, která se konečně přestala omlouvat, se sešlo v jídelně. Kuchař a jeho manželka jim naservírovali skvěle vypadající večeři.

„Víte, jste jediní hosté, kteří tu tento týden budou," poznamenala mezi řečmi paní Fabbrová. „V tuhle dobu je vždycky prázdno, to víte. Všichni jezdí do těch luxusních středisek."

„Já bych to tu nevyměnil za luxusní středisko ani omylem," ujistil ji pan Smith. „Tady je takovej hezkej klídek." Jeho kompliment byl přijat širokým úsměvem.

Večeře chvíli probíhala v tichu, dokud se nechopila řeči slečna Caporasová: „Dobrou chuť. Pokud tady strávíme následující týden spolu, nechtěli bychom se představit?"

„To je velmi dobrý nápad," ocenil pan Fischer. „Začnete, slečno?"

„Giulia Caporasová," představila se. „Jsem učitelka na škole v jedné malé vesnici nedaleko odtud."

„Tobias Fischer. Pracoval jsem jako policista, ale už jsem nějakou chvíli na odpočinku. To víte, takovou práci nemůžete vykonávat celej život. Říkal jsem si, že krátká dovolená mi prospěje."

„To nám všem," přikývla strohá Němka. „Franziska Schulzová, těší mě."

„Tady slečna Schulzová mi pomohla dole na nádraží," chopil se řeči pan Smith. „Bez ní bych tam ještě trčel, protože já hlava děravá zapomněl, že bych si měl objednat odvoz sem. Ještě jednou díky, slečno!"

„To není nutné, pane," odvětila uhlazeně slečna Schulzová.

„Těší mě," usmála se na všechny Giulia. „A co vy?"

„Doktorka Thomasová, je mi ctí," představila se ona roztěkaná Angličanka. „Omluvte mi to divadlo, co jsem ztropila, když jsem přijela! Strašně jsem se bála, že dorazím pozdě."

„Jste na dovolené, doktorko; není kam spěchat," připomněl jí milým hlasem postarší Polák. „Vencweiski, vědec. Taky mě těší."

„Pierre Côte," přidal se Francouz.

Pohled všech padl na krásnou Italku, která jako jediná nepromluvila. Z její nalíčené tváře se nedalo nic vyčíst. „Signora Isabella Rossi," představila se jednoduše a upila ze sklenky vína. Víc toho neřekla.

Rozhovor se po chvíli stočil k tomu, co kdo hodlá dělat na dovolené a jak se sem dostal. Ukázalo se, že pan Smith je veterán z války a má spoustu povídek, kterými může krátit dlouhé zimní večery. Vědec Vencweiski zase v návaznosti na toto vyprávění zavzpomínal, jak za války ze své domoviny utekl na Západ. Všichni zaujatě poslouchali, jenom slečna Schulzová si četla knihu a signora Rossiová si prohlížela nějaký časopis.

Kolem deváté hodiny večerní do jídelny nakoukl pan Fabbro: „Všechno v pořádku?"

Všichni přisvědčili, že ano. „Trochu pití by neuškodilo," doplnil pan Fischer. Krátce nato se oba manželé Fabbrovi vrátili a nesli tácy s čistými sklenkami a nějakým tím pitím. Slečna Schulzová odmítla alkohol a požádala o vodu; signora Rossiová rozkázala, aby jí doplnili víno. Paní Fabbrová zaběhla pro láhev vína, a když se vracela, hovor u stolu cosi přerušilo. Byl to hlas, který se rozléhal jídelnou, třebaže nebylo vidět mluvčího:

„Vážení přítomní, prosím o pozornost. Byli jste obviněni z následujících zločinů: slečno Franzisko Lauro Schulzová, dne 5. 10. roku 1987 jste zavraždila svého bratra Philipa Schulze. Pane Henry Johne Smithi, během druhé světové války jste zabil dvacet nevinných civilistů. Paní Isabello Stello Rossiová, dne 16. 2. roku 1983 jste otrávila Sofiu Bianchiovou. Pane Tobiasi Fischere, při policejním zásahu dne 24. 6. roku 1974 jste zastřelil nevinného Adama Müllera. Pane Pierre Côte, jste zodpovědný za smrt Monique, Jeana, Élisabeth a Michela Moreauových dne 6. 1. tohoto roku. Pane Godzisłave Vencweiski, během druhé světové války jste udal Annu a Pavla Goldsteinovy a způsobil jejich smrt v koncentračních táborech. Slečno Giulio Angelo Caporasová, dne 15. 6. roku 1988 jste utopila Giovannu, Saru a Luigiho Morettiovy. Slečno Molly Thomasová, nechala jste dne 27. 4. roku 1979 zemřít svou pacientku Carolinu Calgaryovou. Anno a Marco Fabbrovi, otrávili jste Auroru Fabbrovou. Obvinění, chcete říct něco na svou obhajobu?"