Deset malých černoušků... Znovu? (COMPLETED)

(10) Jeden klesl na skále...

I

Pan Smith obešel roh domu a spatřil slečnu Caporasovou. Giulia hleděla na tělo na zemi - byl to jistě Vencweiski - a svírala v ruce pistoli. Jakmile zaznamenala jeho přítomnost, namířila zbraň na něj.

„Výborně, slečno Caporasová, výborně," pochválil ji. „Skvěle jste to provedla. Jste skutečně chytré děvče. Jak se vám to ale podařilo? Proč jste se rozhodla takto vraždit? Co vás k tomu vedlo?"

Giulia sevřela zbraň pevněji a nezpouštěla ji z něj. „O čem to mluvíte, proboha? Chcete teď zabít i mě? Proč jste je všechny zabil?"

„Slečno Caporasová, jenom jeden z nás je vrah - a oba víme, kdo to je," odvětil pan Smith. „Proč se značíte zapírat? Než mě zabijete, řekněte mi ale jednu věc: jak jste to celé dokázala vymyslet? Jak jste je všechny zabila? Ano, to by mě skutečně zajímalo. Jak jste to provedla?"

„Proč se mě na to ptáte, když to sám víte?" vykřikla Giulia. „Jste šílenec! Někteří z nich si možná zasloužili zemřít, ale vy ani v nejmenším netušíte, čím já jsem si prošla!"

Smith udělal krok směrem k ní. „Možná nejsem mentálně tak zdravý, jak bych si přál, ale jediný šílený člověk zde jste vy."

„Jak jste se dozvěděl o... o tom všem?" hlesla Giulia a také o krok přistoupila blíž. Pistole se jí v natažených rukou třásla. „Kde jste k těm informacím přišel?"

„K jakým, slečno?"

„Přestaňte si se mnou hrát!" vykřikla. „O co se snažíte? Zabijte mě! Zabijte mě a bude po všem! Tohle je zbytečné! Přestaňte už. Už to ukončete."

„Vy se stále snažíte hrát, že jste nevinná?" zeptal se a opět udělal krok dopředu. „Kam jste skryla tělo Thomasové?"

„Já jí nezkřivila ani vlásek! Co tímhle sledujete? Thomasová je támhle! Leží tam dole! Ale to vy už víte, viďte, když jste ji tam shodil! A Vencweiski! Rozbil jste mu hlavu!" křičela jako smyslů zbavená. Dělily ji od Smithe ani ne dva metry. „Podívejte se na ta těla! Proč jste je zabil?"

„Slečno Caporasová, ptáte se stále na to samé - a zbytečně. Jediný, kdo má odpovědi, jste vy sama." Přesto z ní na chvíli spustil oči a pohlédl na Vencweiského tělo. Giulia už dál nemeškala a zmáčkla spoušť.

II

Nemohla tomu uvěřit... Konečně bylo po všem. Byla jediná živá, už jí nic nehrozilo... Konečně byla volná... Nyní jenom počká, než ji zde někdo najde... Všichni byli mrtví... Už se nemusela obávat žádného vraha...

Z roztřesené ruky jí vypadla pistole a neslyšně zapadla do sněhu. Vydala se pomalu zpět do domu. Zdálo se jí to, či za zamlženými okenicemi viděla veselé dětské tváře, najednou mizící v nemilosrdných hlubinách? Slabě se usmála. Nevinné, sladké děti. Musely zaplatit za zločiny svého otce. Tak naivně jí věřili...

Vstoupila do domu. Kroky ji vedly do jídelny. Slyšela hlas, ten, hlas, který neslyšela už tolik let... Co to jen říkal? Ach ano, volal ji. „Giulio... Sestřičko..."

Radostně odpověděla: „Pietro!" Viděla ho, stál před ní, byl tu s ní! Podával jí ruku, vybízel ji, aby šla s ním. Bez váhání přijala. Necítila jeho dotyk, ale věděla, že tam s ní někde je... Jeho pohled byl plný otázek.

„Proč jsi to udělala, sestřičko?" jako by se jí ptal.

„Pro tebe," hlesla chabě. Viděla snad v jeho očích výčitky? Ptal se snad, proč se rozhodla na vraždu odpovídat další vraždou, mnohem horší? „Zasloužili si to..." šeptala. „Všechno jsem to udělala pro tebe..." On by to tak chtěl, že ano? Vždy se utěšovala touto myšlenkou... Chtěl by, aby tak jednala...

Dovedl ji do jídelny a pustil její ruku ze svých. „Brzy se opět setkáme, sestřičko."

Najednou ji zaplavily pochyby. Skutečně Pietra viděla? Ano, ano, byl tu s ní, po vší té době... Jak moc jí chyběl... A teď jí říkal, že ho zase brzy uvidí...

Vzhlédla ke stropu. Tam, kde vysíval lustr, se nyní skvěla smyčka. Tak ji lákala... Přistoupila k ní, nevědomky si stoupla na židli přímo pod smyčku.

Brzy se opět setkáme, sestřičko...

Zase před sebou viděla Giovannu, roztomilou a naivní, Saru, chladnou a vážnou, veselého a neposedného Luigiho, a po nich také anglického starce, bývalého vojáka. Před očima jí probleskly tváře všech, které zabila, než omámeně odkopla židli, která ji jako jediná dělila od smrtícího objetí konopného provazu.