I WANT YOU \ Vkook

2. Wake up

Probudili mě neznámé, tlumené hlasy. Donutilo mě to otevřít oči a čelit ostrému světlu, které mě na moment oslepilo. Křečovitě jsem přivřel oční víčka k sobě a tiše zaklel.

,,Jungkooku?" Ozval se náhlý zvuk, volající mé jméno. Pomalu jsem otevřel oči a pohlédl do tváře mému otci. Zamračil jsem se a nechápavě mu hleděl do tváře.

,,Co se děje? Kde to jsem?" Ptal jsem se ho hned, jakmile jsem byl připraven mluvit. ,,To bys nám měl říct ty, Jungkooku!" Opáčil hned a zamračil se. Očima jsem začal těkat po pokoji a zjistil, že jsem v nemocnici.

,,Včera večer tě Felix přivedl a řekl nám, že jsi omdlel kvůli únavě. Když tě ale zkontrolovali a ošetřili zranění hlavy, řekli mi, že jsi měl otravu alkoholem!!" Zvýšil na mě hlas a já nespokojeně zavrčel.

,,Pane Jeone, musíte se uklidnit a přestat křičet. Vašemu synovi teď vadí každý hlasitý zvuk." Promluvila doktorka klidným hlasem. V tu chvíli mi ve hlavě nepříjemně zadunělo a já musel zavřít oči.

,,Nebreč. Jen si chci trochu užívat života, chápeš? Chci, aby mě otec nechal být a aby se mi nesral do života, jenže to TY nikdy nepochopíš!" Zabořil jsem prst do kluka hrudi a nespokojeně si povzdechl.

Promnul jsem si spánky prsty a další záblesk opět přeletěl před mýma očima.

Rozepl jsem si zip od džín a ruce chlapci přišpendlil na zeď. Pak do něj na jeden příraz vnikl a začal přirážet. Přirážel jsem opravdu rychle a nedbal na jeho vzlyky, když v tom jsem zastavil a shodil muže k zemi.

Další záblesk, po kterém však přišel další.

Muž ležel na zemi v krvavé louži. Jeho tělo nehybně leželo. ,,Jungkooku, to stačí!!" Zaječel najednou Felix a já se prudce zastavil. Podíval jsem se mu do tváře a zazubil se svým králičím úsměvem. ,,Promiň, nějak jsem se zamyslel." usmál jsem se roztomile a propadl náhlé temnotě.

Vše se mi najednou zobrazilo před očima. Ten silný záblesk toho, co se včera stalo, mi zavinil nepříjemnou bolest hlavy, avšak jsem si vzpomněl, co jsem včera večer udělal.

,,Jste v pořádku? Vzpomněl jste si na něco?" Začal se mě vyptávat doktor. Zmateně jsem se na něho podíval a trochu ho od sebe odstrčil. ,,Je mi fajn." Řekl jsem suše.

,,Jungkooku, musíš nám říct, co se včera stalo! A to hned!" Hněval se otec. ,,Venku čekají policisté a chtějí vědět, co se stalo." Dal si ruce v bok a já si povzdechl.

,,A co po mně jako chtějí? Nic jsem neudělal!" Opáčil jsem a protočil oči.

,,Jde o to, že včera večer do nemocnice přivezli raněného muže. Byl mrtev, nedokázaly ho oživit...." Vysvětlil mi doktor a věnoval mi starostlivý výraz.

Můj dech se zarazil hned, jakmile vyslovil slovo "mrtev". Moje chování nikdy nebylo takové, abych byl schopen někoho zabít a tohle jsem opravdu nečekal.

,,Útočník ho ubil a policisté z toho podezřívají tebe, protože jsi včera přijel opilý a po rukou a oblečení jsi měl krev." Dodal můj otec znechuceně. Semkl jsem rty k sobě a stiskl čelist.

Nepřiznám se.

Nic se mi nestane.

Proč bych za tohle šel do vězení, když stejně nemají důkazy?

,,Ale já to nebyl!" Řekl jsem na svou obranu.

Otec si mě sjel pohledem a povzdechl si. Mezi dveřmi prošli dva policisté a ti si semnou vyměnili pohledy.

,,Jeone Jungkooku, zatýkáme Vás za vraždu Jungmina Lee. Cokoliv, co řeknete, může, nebo bude použito proti Vám." Promluvila policistka a na ruce mi přidělala pouta.

Šokovaně jsem vydechl a pohlédl do otce tváře. ,,Tati! Udělej něco!" Vyjekl jsem směrem na něj. Otec pouze sklopil výraz a nechal je, aby mě odvedli pryč.

Chudinka Kookie, takhle ho trápit😣😣😣

Doufám, že se kapitola líbila, na začátek jsem to dala klidnější, v průběhu se to rozjede ;))

Good night btw !

Dmpleboy💋