I WANT YOU \ Vkook

3. First meeting

,,Prosím, posaďte se." Promluvil soudce a pohlédl do papíru v jeho ruce. Očima těkal z papíru po soudní síni, přitom se zamýšlel nad rozsudkem o mém trestu.

Náhle se postavil, postavili se i ostatní v místnosti, společně semnou. Odkašlal si a promluvil do toho trapného ticha. ,,Jeon Jungkook je vinen, soud mu uděluje trest 5 let za zabití člověka a ublížení na zdraví." Řekl klidně.

Mé oči se naplnily slzami. Nečekal jsem, že se stane tohle! Nechtěl jsem jít do vězení, nepatřím tam!

Dva vysocí muži mi nandali na ruce pouta a začali mě odvádět pryč. Snažil jsem se, aby mě pustili a poslechli si můj příběh, jenže nikdo neposlouchal.

Ani můj otec, který seděl na lavici kousek ode mě a zklamaně dívající se na můj uslzený pohled.

Odvedli mě pryč, cestou jsme prošli dlouhou chodbou, kolem mě bylo několik policistů a ochranka, všechno kolem mi dávalo špatný dojem.

,,Nastup." Zavrčel na mě policista a prošel semnou k velké dodávce. Posadil mě dozadu, připoutal mě řetězy jako nějakého nejhoršího zločince a zavřel mě tam. Zavřel jsem oči a povzdechl si.

~~

Jeli jsme několik dlouhých hodin. Stihl jsem si v autě i zdřímnout, což taky zavinilo nepříjemnou bolest mé hlavy, když se ostré denní světlo dostalo dozadu dodávky.

,,Vylez." Zavrčel znovu striktním hlasem. Pomalu jsem si stoupl a vystoupil na okraj povozu. Podíval jsem se kolem a zjistil, že všude kolem byli policisté, stáli a byli pořád ve střehu, jako kdyby si mysleli, že jim něco udělám.

Mrzutý policista mě stáhl na zem a začal mě odvádět pryč. Všiml jsem si menší zahrady, kde bylo několik neznámých osob. Všichni ve žlutém buď obleku a nebo tričku či teplákách. Někteří na mě koukali a všechnu svou pozornost upjali na můj příjezd, zbytek si hleděl svého a mým příjezdem se nezabýval.

,,Jdi. Dělej," strčil do mě jeden policista a já padl k zemi. Zvedl jsem pohled do jeho očí a zamračil se. Vymrštil jsem se do stoje a napřáhl se. To mě ale chytilo několik dalších policistů a zabránili mi v útoku.

,,Co? Chceš mě praštit?" Ušklíbl se na mě mrzutý policista a poplácal mě po tváři. Pak se přiklonil a uchechtl se. ,,Být tebou se chovám slušně, nebo tady nepřežiješ ani den." Zašeptal tajemně a odtáhl se.

Gestem ruky naznačil svým mužům, aby mě odvedli, což taky provedli. Postavili mě před vysokého, hnědovlasého muže s pistolí za opaskem a chvíli s ním mluvili. Poté odešli.

,,Ty jsi ten Jeon Jungkook?" zeptal se mě se zvednutím obočí. Přikývl jsem a protočil očima. Jeho tón a celkově on se mi nezalíbil.

,,No, čekal jsem, že budeš vypadat jinak, ale to je jedno." Odfrkl si a rozešel se pryč. Když zjistil, že ho nenásleduji a pouze stojím tam, kde mě nechali, tak gestem ruky mi řekl, abych ho následoval, což jsem následovně udělal.

,,Jsou tu jednoduchá pravidla." Promluvil na mě vysoký muž a podal mi kupičku oblečení. ,,Budeš poslouchat, nedělat problémy a snažit se. Když to půjde, odejdeš odtud dřív než za 5 let." Muž se na mě usmál a ukázal mi své ďolíčky. Přikývl jsem a povzdechl si.

,,By the way, jsem Kim Namjoon. Klidně mi říkej jen Namjoon." Natáhl ke mně ruku, kterou jsem později nejistě přijal. ,,By the way? Jsi z Ameriky či co?" Mlaskl jsem a rozešel se za ním cestou pryč.

,,Ne, jen mě baví angličtina." Zakřenil se a zastavil se před celou číslo 27.

,,Tohle je tvá cela. Snídaně, obědy a večeře budou společné a budou hlášené. Snaž se nedělat bordel, nerad bych uklízel tvou krev." Poplácal mě konějšivě po rameni a povzdechl si.

,,Teď se měj." Řekl naposledy a otevřel celu. Ochranka mě dovnitř cely strčila a zamkla zamnou hned, jakmile si všimla, že jsem dopadl na zadek.

Namjoon odešel, ochranka si začala hledět svého a já tak nespokojeně zavrčel a postavil se. Otřel jsem si špinavé dlaně a zamumlal si pod vousy několik nadávek.

Mou pozornost upoutal však odkašlání, což mě donutilo zvednout hlavu a podívat se do tváře šedovlasému muži, stojícímu naproti mně.

,,Zdravit tě doma neučili?" Zavrčel svým hlubokým hlasem, kvůli kterému mi naskočila husí kůže. Zvedl jsem na něj obočí a pobaveně se uchechtl. ,,Čau?"

Muž se pobaveně uchechtl a přistoupil ke mně. Uchopil mé vlasy a hlavou mi trhl do boku tak, že jsem bolestně vyjekl. ,,Tohle není místo, kde si můžeš otvírat držku, chlapečku." Zavrčel skrz zuby a odstranil mi z obličeje vlasy.

,,Jsem V, říkej mi ale pane, tak jako všichni tady. Budeš mě od teď poslouchat a pokud ne, dostaneš nakládačku." Říkal mi hrubým hlasem.

Mé oči se zaplavily slzami, ale potlačil jsem je natolik, abych se nerozbrečel. Šedovlásek mě pustil, já se postavil rovně a stiskl čelist. Muž si vyměnil pohledy se druhými muži a ti ke mně přistoupili.

Jeden mě chytil za vlasy, druhý mě kopl do břicha a tak se mé tělo sesunulo k zemi. Začali do mě kopat a bít mě. Snažil jsem se bránit. Ruce jsem si přiložil na břicho a snažil si chránit žebra, což se mi i nakonec povedlo.

,,Tohle byla ukázka toho, co se stane, když nebudeš poslouchat." Promluvil znovu V a ti chlapy přestali.

Zadržel jsem několik bolestných vzlyků a otřel si líčka od slz. Chtěl jsem se postavit, jenže mě bolel každý pohyb, proto jsem se pouze posadil a po čtyřech se doplazil k mé matraci. Tam jsem si lehl a otočil se k nim zády.

A to jsem netušil, že tohle byl pouze začátek.

Ahojky!!!

Další kapitola je na světě guys🥱Mám ještě jednu, tu vydám hned po téhle.

Jak to na vás zatím působí? Nějaké poznatky, názory? Jsem otevřená všemu💋

Dmpleboy