I WANT YOU \ Vkook

5. Fear of memory

,,Vstávej," Probudil mě striktní, hluboký a nekompromisní hlas, kdy mi hlavu vytáhli z vody a já okamžitě zalapal po dechu.

,,No konečně. Nemohli jsme tě probudit," zamlaskal červenovlásek a více mě uchopil za tričko. Zmateně jsem očima těkal všude možně, jen abych pochopil situaci.

,,Hele, Jungkooku? Slyšeli jsme, že jsi někoho zabil. Je to pravda?" Přiklekl si ke mně muž s širokými rameny a poplácal mě po tváři. Pomohlo mi to se probrat.

Navázal jsem s mužem předemnou oční kontakt a snažil se zorientovat. ,,Co po mně kurva chcete?" Zavrčel jsem a on se uchechtl. ,,Špatná odpověď." Mlaskl a opět mi hlavu zabořili pod hladinu.

Po chvíli mi ji zase vytáhli. Začal jsem hlasitě kašlat a snažil se pořádně nadechnout.

,,Nechápu to. Jsi sexy, pěkná tvářička, peníze ti nechyběly, tak proč jsi zabil toho chlapa?" V ke mně přistoupil a naklonil hlavu na bok. Mezitím, co vysoký blonďatý muž odstoupil, si V prohrábl vlasy rukou a přidřepl si ke mně.

,,Nechápu to, Jungkooku. Vysvětli mi to," Jeho tón hlasu, kterým teď mluvil, byl pro mě opravdu divný. Proč? Protože to dělalo divné věci s mým tělem a to tak, že mi opět po těle naskočila husí kůže a mezi nohama se mi udělalo těsno.

,,J-já...Nevím, co se stalo. Nepamatuji si to." Zamumlal jsem s očima upřenýma do těch V-ho. Ten mě chvíli pozoroval a hleděl do mých skleněných očí, jako kdyby hledal lež.

,,Pusťte ho." Nařídil jim a oni mě pustili. Dopadl jsem na studenou dlažbu, kdy jsem se schoulil do klubíčka a snažil se zadržet bolestné vzlyky.

Lhal jsem, opět. Ale musel jsem.

Byl jsem tak zmatený.

,,Opět brečíš. Opět. Nechápu, jak se někdo jako ty, mohl dostat na místo, jako je vězení." Odfrkl si V a otočil se ke mně zády. To však neměl dělat.

Vymrštil jsem se na nohy, ze všech sil se napřáhl a ohnal se po něm. On se však otočil, mou paži chytil a donutil mě docouvat až ke zdi, na kterou mě přitiskl celým tělem.

Probodl mě pohledem, ruce mi přišpendlil nad hlavu a přitiskl se na mě. ,,Ty si myslíš, že jsem tak blbej? Že jsem tě neprokoukl nebo to nečekal?" Uchechtl se pobaveně a přiklonil se blíž k mé tváři.

,,Jaký naivní králíček." Zašeptal mi do krku a následovně mi do něj zabořil nos. Zadržel jsem nutkání zavzdychat, jelikož to bylo jedno z mých citlivých míst.

,,Takhle to ale nepůjde, bunny." Řekl a odtáhl se ode mě naplno. Dopadl jsem k zemi. Než jsem však stačil reagovat, ostatní z jeho gangu do mě začali kopat a bít mě.

Na tváři mi přistálo několik ran, kopanců do břicha či žeber také nebylo málo a nohy? Nohy jsem měl přitisknuté na hrudi, takže to schytaly úplně stejně, jako břicho či ruce.

Jakmile jsem se už nedokázal bránit, pouze ležel schoulený v klubíčku a nechal se od nich bít, nechali mě, odstoupili od mého těla a odešli si dělat své.

Za několik dlouhých minut, kdy jsem tam ležel a snažil se přestat myslet na bolest jak psychickou, tak fyzickou, se ke mně vrátili a vyšvihli mě do vzduchu. Odnesli mě do mé cely, kde semnou hodili o zem a nechali na pokoji.

Tak jako včera jsem se doplazil na svou matraci a tam propadl únavě.

~~

,,Co si o sobě kurva myslíš?! To, že mám prachy a majetek ještě neznamená, že to patří i tobě!!" Zaječel na mě můj otec a vlepil mi facku.

Vyjekl jsem a padl k zemi, kdy jsem si dlaní držel červené líčko a snažil se přestat brečet.

,,Vidíš?! Jen brečet umíš!! Umíš něco jiného než jen brečet?! Jseš jak ubrečený dítě!" Ječel na mě dál a přitom si do mě tak dvakrát kopl.

Pomalu jsem se donutil vstát na nohy a podívat se mu do tváře. Otec mi věnoval naštvaný pohled, kdy mě popadl za vlasy a přitáhl si mě k sobě blíž.

,,Jestli o tomhle někde cekneš, slibuju ti, že ti rozkopu držku a zabiju tě." Zavrčel mi do očí. Se slzami v očích jsem přikývl. Otec mě pustil a já se rozeběhl do svého pokojíčku, kde jsem se zavřel a propukl v pláč.

,,Vstávej, Jungkooku." Ozval se něžný hlas, který mě probudil ze snu. Otevřel jsem oči a pohlédl do tváře Namjoonovi. ,,Oh, to jsi ty." Zašeptal jsem a promnul si oči dlaněmi.

Namjoon mi nabídl ruku, kterou jsem nakonec přijal a postavil se na nohy. To byl však špatný nápad. Celým mým tělem projela ostrá bolest, která byla však o něco menší, než bolest psychická.

,,Jsi v pořádku? Chceš donést nějaký led?" Zeptal se mě ustaraně.

Zakroutil jsem hlavou a sklopil výraz na své tričko od krve. I mé ruce byly od krve, což mě dost vyděsilo.

,,Co se stalo? Zase jsem někoho zabil?!" Vyjekl jsem na Namjoona rozrušeně.

Jakmile jsem viděl jeho zaskočený výraz, uvědomil jsem si, co jsem právě teď řekl.

,,Teda....proč mám krev na tričku a rukou?" Odkašlal jsem si nervózně a netrpělivě čekal na Joona odpověď.

,,Slyšel jsem včera zvuky a Jimin mi řekl, že jsi včera dostal nakládačku." Povzdechl si a dal si ruce v bok. ,,Nechápu, co proti tobě V má, ale tohle nikdy nedělal. Nikdy si na někoho takhle nezasedl." Pokýval nechápavě hlavou.

,,To je teď ale jedno. Pojď, je čas večeře." Vzal mě za ruku, já však svou ruku ze sevření vymanil a ustoupil o krok dozadu. Namjoon mi věnoval zaskočený výraz, přičemž ruku stáhl k sobě a svěsil ji podél těla.

,,Nemám hlad." Zamumlal jsem tiše.

,,Oh, aha. Přinesu ti alespoň nějakou mastičku na to obočí." Povzdechl si Namjoon starostlivě a odešel.

Nechápavě jsem zvedl obočí a zanadával. Ozvala se bolest obočí, což mě donutilo opět zanadávat. Došel jsem do koupelny a tam se podíval do zrcadla.

,,Bože," vydechl jsem a prohlédl si svůj roztržený ret, obočí a svůj krk, kde jsem měl cucflek?

Zarazil jsem se a pokusil si uvědomit, jak se tam dostal zrovna cucflek. Pak mi to ale došlo. V.

Ještě jednu před tím, než půjdu do hajan😏

Jinak, doufám, že se kniha líbí!

Prosím vás o krapet zdržení v nadávání na Kooka! Má své důvody, chudinka jeden😟😟😟Ale chápu vás, neměl znásilnit nevinného chlapce. 😪

I love you all