I WANT YOU \ Vkook

9. I want u to die..

,,Kde jsi byl?" Ozval se mi protivný hlas.

Zcela jsem ho ignoroval a obešel postavu, stojící mi v cestě.

,,Ptal jsem se, kde jsi kurva byl?!" Zaječel na mě a já se tak prudce zastavil. Vzhlédl jsem k muži ve stejném věku, jako jsem já a zamračil se.

,,To ti může být u prdele, Taemine." Zavrčel jsem mu do tváře a nezapomněl zkontrolovat, jestli jsem v místnosti sám.

,,Ale není, idiote. Kdybys mě nezabil, nemusel bych tady s tebou trčet." Zavrčel naoplátku on a praštil pěstí do mříží.

,,Nikdo tě nenutí, abys tu semnou byl." Mlaskl jsem a vytáhl knihu z pod polštáře. Zaslechl jsem uchechtnutí, ignoroval jsem ho a začal číst novou kapitolu.

,,Takový drsňák a čte romantiku." Mlaskl pobaveně Taemin a přišel ke mně. Přidřepl si přede mě, popadl knihu a odhodil ji na druhý konec cely. Stiskl jsem pěsti, ale nic neřekl.

,,Ale ale, že by byl bráška naštvaný?" Zasmál se pobaveně. To už jsem se neudržel. Vyskočil jsem na nohy, odstrčil ho a rozešel se ke dveřím. Hlasitě jsem zabušil na dveře a ochranka mě pustila ven.

Nesnáším tě.

Kéž bys znovu zemřel.

Svižným krokem jsem došel k cele číslo dvacet sedm a počkal, než mi otevřou. Pak jsem vešel a pohlédl na Jungkooka, schouleného v koutě místnosti.

Asi si ani nevšiml mého příchodu, protože se neustále celou místností ozývaly hlasité vzlyky, které mi z neznámého důvodu trhaly srdce na kusy.

Přistoupil jsem k němu, přiklekl si vedle jeho klepající se postavy a položil svou dlaň na jeho rameno. Jungkook šokem povyskočil a svou pozornost ihned upřel na mě. Šokovaně mi hleděl do očí, přičemž mu po líčkách pořád tekly slzy.

Jeho tvář byla celá napuchlá, tváře zarudlé a oči ho jistě pálily od slz, kapajících po jeho tvářích až na bradu.

To jsem způsobil já?

,,Jungkooku," promluvil jsem na něho a trochu s ním zatřásl. Jungkook se tak dostal ze transu, kdy mě od sebe odstrčil a natiskl se na zeď.

Já dopadl na zadek, tudíž jsem bolestně zavrčel a věnoval mu můj naštvaný výraz.

Jungkook ihned zmrzl. Stoupl jsem si a přišel k němu. On se ustrašeně přikrčil a začal se bránit. Měl jsem však větší sílu, tudíž jsem mu ruce přišpendlil nad hlavu a zabodl pohled do jeho očí.

,,Poslechni a nakonec se ti to bude líbit," řekl jsem mu hlubokým hlasem a přiklonil se tak, že jsem cítil jeho zběsilý dech na mé tváři. ,,P-prosím, už m-mi neubližuj." Vzlykl skoro neslyšně.

Z nějakého důvodu mě pohled na něj ubližoval, ale tento pocit rozhodně nebyl větší, než pocit hněvu a chtíče, který se ve mně odehrával.

Spojil jsem naše rty v jedno a začal Jungkooka hrubě líbat. Jungkook neodpovídal, začal sebou házet a tím se i několikrát odtrhl z polibku. Jednou rukou jsem uchopil jeho ruce a pevně je tiskl na podložku pod námi. Druhou rukou jsem zachytil jeho hlavu a pevně ji stiskl tak, aby se mi přestal házet a já si s ním mohl dělat, co se mi jen zlíbí.

,,P-prosím, p-přestaň." Vzlykl znovu bezmocně.

Ušklíbl jsem se a přiklonil se blíž k jeho tváři. ,,Tak krásně prosíš..." Zavrněl jsem a začal rty opečovávat jeho krk. Cítil jsem slané slzy, padající až na jeho krk, kde se dostaly až na mé rty.

,,Nebreč už a uvolni se." Zavrčel jsem.

,,Uvolni se?! A jak se mám k sakru uvolnit?!" vyjekl plačtivě a já si na něj sedl obkročmo.

,,Nezvyšuj na mě hlas." Zavrčel jsem znovu a více stiskl jeho ruce. Jungkook bolestně vzlykl a napojil semnou oční kontakt. ,,T-taehyungu,"

Sekaně jsem vydechl a trochu se odtáhl. ,,u-ubližuješ mi. P-prosím, pusť mě." Škemral a po jeho tvářích nadále tekly slané kapličky.

Naprázdno jsem polkl a ucukl hlavou do boku, kde jsem viděl sedět Taemina. ,,Jak tak vidím, už nejsi takový drsňák. Necháš se jím přemluvit a to si říkáš V?" Šklebil se mi do obličeje posměšně.

,,Drž hubu." Zavrčel jsem a pohled navrátil do Jungkooka zaskočené tváře.

,,Věděl jsem to. Věděl jsem, že nejsi o moc větší ubožák, než byl náš otec—"

,,Řekl jsem, abys držel hubu!!" Zvýšil jsem hlas a stoupl si rovně. Rukama jsem si zakryl uši a začal urychleně dýchat.

Snažil jsem se zklidnit svůj zběsilý dech, jenže to bylo nemožné. Sesunul jsem se k zemi jako hromádka neštěstí a vypustil ze sebe první bolestný vzlyk.

,,Kéž bys znovu zemřel..."