Poslední vločka zimy ✔ [2Min]

16.

Tohle ráno bylo jiné než ty předešlé. Minho se neprobudil brzy sám od sebe nebo s budíkem, ale probudil ho klepot na dveře. Při pohledu na mobil zjistil, že je teprve půl osmé ráno. Rodiče by neměli být vzhůru ještě asi půl hodiny, tak proč mu teď někdo klepe na dveře? Chvíli se zděsil, zda to doopravdy nejsou jeho rodiče, že by se konečně donutili vstát dřív jen aby svého syna dokopali k rodinnému řemeslu.

Naštěstí se ozval někdo, koho Minho rád slyšel. „Neboj, to jsem já, Seungmin."

Minho si ulevil, vylezl z postele a otevřel brunetovi dveře. Ten bez dalších otázek vkročil dovnitř a zavřel za sebou; opatrně, ať neprobudí Minhovi rodiče spící ve vedlejším pokoji. Zatímco Minho měl stále vrabčí hnízdo a rozespalé oči, Seungmin vypadal, že by klidně mohl vstoupit na molo a předvádět se na módní přehlídce. Vypadal vyspale a dokonce na sobě měl normální černé džíny, červenou mikinu s černými pruhy tvořící kostky, zimní boty na noze a v ruce držel černý kabát s čepicí.

„Ty se někam chystáš?" zeptal se Minho a ukázal na kabát s čepicí. Posadil se na postel, zívnul si (na ruku přes pusu kašlal) a následně si prohrábl vlasy, ať je nemá tolik rozcuchaný...stejnak to nepomohlo.

„My se někam chystáme," usmál se Seungmin pyšně.

„My?" nechápal Minho.

„Dávám ti dvacet minut," Seungmin se rozešel ke dveřím, „čekám v hale," s těmito slovy odešel z pokoje. Nechal zmateného a rozespalého Minha samotného. Ten chvíli je seděl a nevěděl, co se stalo, když si to uvědomil, rychle se vymrštil do sedu a začal se připravovat. Na sprchu kašlal, přeci jen se osprchoval večer a to by snad mohlo stačit. Nevěděl, co jdou dělat a proto se oblečením inspiroval Seungminem. Modré džíny, tmavě zelená mikina, tmavě hnědý kabát, zimní boty a čepice. Rukavice má v kapse u kabátu. Zamkl za sebou dveře a vydal se do haly.

Keren už seděla za pultem a něco ťukala do počítače. Vypadala, že si dvojce ani nevšimla. Nebo všimla, ale hledí si svého, za což jí byl Minho vděčný.

„Řekneš mi kam jdeme?" zeptal se Minho, když si stoupnul vedle Seungmina, který si jen s úsměvem nandal kabát s čepicí a rozešel se ven. Černovlásek protočil očima a vydal se za brunetem, aby mu neutekl z dohledu. Minho si celý tenhle výlet okomentoval tak, že má Seungmin volno a nechtěl se nudit na pokoji. Neznají se dlouho, ale stále se znají dost na tolik, aby Minho věděl, že Seungmin i ve svém volnu podniká různé akce, protože ho nebaví relaxovat v pokoji. Ano, občas to uvítá a jen tak leží a sleduje seriály, ale raději se jde proběhnout nebo projít do hor, protože to mu pročistí hlavu víc než leh v posteli.

„Mluvil jsi o tom jak chceš jednou pracovat se zvířaty, ne?" Seungmin se na něj při chůzi otočil, takže šel pozpátku. Minho se trochu pousmál, protože brunet vypadal roztomile, když to udělal. A taky si pomyslel, že v tom oblečení, které není sportovní, vypadá doopravdy dobře, a že by to měl nosit častěji, ale nahlas mu to rozhodně neřekne. Na to si netroufne. Brunet by ho za to propálil pohledem a nejspíš by s ním už nikdy nepromluvil.

„O tom jsem mluvil no, ale co to má společného s tím, že mě budíš a nutíš chodit venku?" nechápal Minho, kam tím brunet naráží.

„Slíbil jsem paní Smithové, že jí dneska pomůžeme v útulku," pověděl mu konečně Seungmin, „už je to starší paní a nikdo jí nepomáhá, je na to všechno chudák sama. Ty chceš jednou se zvířaty pracovat, tak to ber jako menší trénink," brunet se škodolibě usmíval.

„Pokud si myslíš, že je to pro mě trest tak to seš na omylu, Mine, teď když vím, proč jsi mě vytáhl ven se ještě víc těším. Pejskové jsou roztomilý a rád pomůžu starší paní, která je na všechno sama," Minho se taky škodolibě usmál. Seungmin jen protočil očima. Stále šel pozpátku.

Minho si všiml sloupu, který se k nim každým krokem blížil a pokud se Seungmin neotočí nejspíš do něj vrazí.

„Seungmine?" Minho ukázal za něj. Brunet, ale nechápal a jen na černovláska koukal. Sloup už byl doopravdy blízko a proto Minho udělal to co musel. Popadl bruneta za pas a cukl s ním stranou. Ztratil však rovnováhu a spadl na sem, Seungmin na něj. Tedy, málem na něj; stačil se rukama zapřít, takže teď měl ruce vedle Minhovi hlavy a obličeje měli jen pár centimetrů od sebe. Díky mikině a kabátu se jejich hrudníky dotýkali, takže Minho nejen, že cítil Seungminovo oddechování přímo na tváři, ale i cítil jak do sebe vráží jejich hrudníky. Nervózně polkl. Dívali se vzájemně do očí a ani jeden nechtěl pohledem uhnout.

Nakonec jejich dlouhou výměnu pohledů přerušil Seungmin, když zatřásl hlavou a s omluvou se zvednul. Následně podal pomocnou ruku Minhovi, který ji přijal a vyhoupl se za jeho pomoci na nohy. Když ze sebe oba setřásávali sníh, panovalo mezi nimi divné napětí.