Poslední vločka zimy ✔ [2Min]

30.

Minho seděl vedle Seungmina na posteli, když mu začal vyzvánět telefon. Překvapilo ho to, protože od doby, co přijel sem do Ameriky, mu nikdo nevolal. Ani nevěděl jaký má vyzvánění. Proto trochu nadskočil, když se přes pokoj ozvalo jeho vyzvánění – Ring Ding Dong od SHINee.

„Promiň," omluvil se černovlásek a podíval se, kdo ho otravuje v takovou hodinu – kdo si dovoluje volat něco málo po deváté hodině večer. Ještě k tomu, když celý den strávil u ledové plochy a teď měl pocit, že na něj pomalu, ale jistě leze rýma; měl si tu mikinu vzít, když mu jí Seungmin nabízel, ale on, že ne, že mu to triko a bunda stačí...nejspíš nestačili. A protože nejspíš nevypadal nejlíp, tak ho Seungmin zatáhl k sobě do pokoje a uvařil mu teplý černý čaj se zázvorem, který by mu měl pomoc.

„Lee Jiho?" přečetl Minho nahlas. Nadzvedl tázavě jedno obočí, protože nechápal, co po něj on chce, ještě k tomu teď.

Lee Jiho je jeden z členů taneční skupiny Okk.o. Po tom, co Minho odešel převzal skupinu a stal se leaderem. Vždycky byl talentovaný a měl vůdčí typ – ještě v době, kdy byl Minho ve skupině, mu nabízel pozici leadera a choreografa, jenže on vždy odmítal s tím, že si nevěří, a že není tak dobrý jako on. Po Minhově odchodu mu nezbývalo nic jiného, než převzít jeho roly, protože nikdo jiný nebyl tak zkušený. Lee Jiho byl jen o rok mladší než Minho, ale Minho mu vždy věřil a považoval ho za svého nejlepšího kamaráda – vše mezi nimi skončilo, když se stala ta nehoda a Jihoova matka byla první, kdo si začal stěžovat a byla to ona, kdo naočkoval ostatní matky. Kvůli jeho mámě musel Minho ze skupiny odejít, a i když Jiho za nic nemohl, tak mu to Minho nedokázal odpustit. Byl na něj naštvaný a potřeboval čas. Možná mu jednou odpustí, sejde se s ním, pobaví se a zase budou kamarádi, ale černovlásek si myslí, že na to ještě není ten správný čas.

„Nazdar?" pověděl Minho do mobilu.

„Ahoj," odpověděl mu Jiho na druhé straně. Zněl pořád stejně, jen trochu víc unaveně – starší věděl jaká je to fuška se starat o taneční skupinu sám, proto vždy nabízel Jihovi všechny ty pozice, aby ulevil i trochu sobě, aby na to nebyl sám. „Je skvělé po takové době slyšet zase tvůj hlas."

„Proč mi voláš? Nebavili jsme se od té nehody a víš, že jsem na dovolené s rodiči. V Americe," zeptal se černovlásek a posadil se na roh postele. Nějak to nepomohlo v tom, aby Seungmin slyšel televizi, ale alespoň mu nebude mluvit přímo do ucha.

Brunet, ale televizi nesledoval. Pozorně sledoval černovláska a snažil se poslouchat, každé slovo. Nebude Minha nutit, aby mu řekl, co se děje – to mu řekne sám, až bude chtít. Chtěl se jen ujistit, že Minho zůstane klidný a do mobilu neřekne něco, čeho bude později litovat...přeci jen z toho, jak Minho vyslovit to jméno, mu došlo kdo asi volá. Došlo mu, že se jedná o někoho, kdo s ním byl v taneční skupině Okk.o.

„Potřebujeme tě tady, Minho, bez tebe to není ono. Všechno, co jsi vybudoval se bortí jako domeček z karet. Možná jsem podle tebe dobrý leader a mám na to, vést team, ale nejsem ty. V hodně věcech se nevyznám a často je tu chaos. Seš tu potřeba. Byl jsi náš nejdůležitější člen, byl jsi pilířem naší skupiny. Bez tebe to Okk.o dlouho nevydrží," vysvětlil mu Jiho. Minho si jen povzdech. Jiho je doopravdy výborný leader, ale možná někde hluboko v srdci věděl, že se tohle stane. Někde hluboko věděl, že není připravený na tak velkou roli, ale nečekal, že to bude rovnou chaos, a že bude hrozit konec.

Jenže, když se Minho otočil a pohlédl na bruneta, který na něj hleděl s úsměvem, něco si uvědomil. Uvědomil si, že necítil radost jen díky tanci. Ta radost, kterou během tance cítil byla díky lidem, se kterými tančil. Díky lidem, kterým věřil, který mohl považovat za kamarády, a kterým se mohl svěřit, když ho něco trápilo. Jenže takový lidi už v Okk.o nejsou. Všichni se k němu otočili zády a to jen, protože to řekli jejich maminky. Minho si uvědomil, že kdyby se vrátil, tak by šťastný rozhodně nebyl. To naopak tady v horách, v tomhle dřevěném velkém hotelu, s brunetem, který je výborný krasobruslař a ještě lepší osoba...tady se cítil šťastný. Obklopený horami. S výpomocí v psím útulku. Od doby, co skončil s tancem se zase cítil šťastný a mohl za to brunet, který s ním teď sedí na posteli a sleduje film. Brunet, ke kterému začal chovat city, které ani netušil, že by ke klukovi někdy mohl cítit – ale byl rád, že je cítí, i když je nechtěl dít najevo, protože stejně brzy zase odjede pryč a bruneta nejspíš už nikdy neuvidí.

Proto udělal to, co udělal.

„Omlouvám se, ale odmítám. Možná byl tanec smysl mého života, ale ten minulý čas slova být je důležitý. Myslím, že jsem se tady konečně našel a zjistil, že tanec nemusí být můj celý život. Možná toho budu jednou litovat, ale už jsem se rozhodl. Skupina Okk.o byla moje skupina, ale už není a já to budu respektovat. Jednou jsem odešel, tak už se nehodlám vracet," a s těmito slovy hovor ukončil. Ulevilo se mu. Jako by mu spadl kámen ze srdce. Všechna ta tíha, kterou do teď cítil jako by odpadla.

„Nebudeš toho litovat?" zeptal se Seungmin, když Minho položil mobil zpátky na noční stolek. Černovlásek mu odpověděl jen myknutím ramen a následně se položil na Seungmina. Minho by to nepřiznal nahlas, ale Seungmin měl doopravdy pohodlné stehna, na kterých se dobře leželo. A to ještě nemluví o tom, že ho brunet vždy začne hladit po vlasech, což je velmi příjemné a Minha to pokaždé uspí – stejně jako teď...do deseti minut usnul a ani si neuvědomil jak.