Poslední vločka zimy ✔ [2Min]

19.

Seungmin chvíli počkal, a pak se vydal černovláska hledat. Nevěděl, kam mohl jít, ale věděl, že ho musí najít, protože vypadal smutně i rozčíleně najednou a to rozhodně není nejlepší kombinace. A rozhodně ho naštvaného a smutného nenechá chodit samotného po horách.

Rozhodl se, že jako první to zkusí u ledu, i když tam si myslel, že to bude poslední místo, kde by se někdo jako Minho nacházel. Jenže tam přesně ho našel. Stál u mantinelu a sledoval bílou ledovou plochu. Seungmina překvapilo, že ho našel zrovna tady, protože, i přes to, že s ním na tréninky zůstává a sleduje ho, nečekal by, že bude zrovna u ledové plochy.

„Minho?" Seungmin se opatrně zeptal a pomalými kroky šel blíž k němu. Vypadal rozrušeně a proto nechtěl dělat rychlé a unáhlené pohyby, aby ho nevystrašil a nezmizel bůh ví kam. Jenže nevypadal, že by chtěl odejít. Vlastně se na bruneta ani nepodíval, jen dál sledoval ledovou plochu jako by z ní měl brzy něco vykoukat. Jak se k němu pomalu blížil nemohl si nevšimnout rudého otisku ruky na jeho tváři – takže ten parchant, který si říká jeho otec, mu doopravdy dal facku; něco slyšel, ale doufal, že se mu to jen zdálo. Jaký otec dá svému synovi facku? A hlavně za nic.

Minho nevypadal, že by chtěl promluvit, proto k němu Seungmin došel a promluvil sám, „chceš si zabruslit?" Černovlásek na něj překvapeně pohlédl, ale nakonec jen lehce přikývl. „Máme tady pár bruslí, některé by ti mohli být, pojď," Seungmin se rozešel do šatny. Minho za ním. Nevěděl zda to vyjde, jen to zkusil. Poznal na něm, že o tom, co se stalo nechce mluvit, proto se rozhodl to nepřipomínat a odreagovat jeho mysl od všeho jiným způsobem. Svým způsobem. Vždy si chodil zabruslit, když se potřeboval odreagovat a pročistit hlavu, tak to třeba pomůže i Minhovi.

„Umíš bruslit?" zeptal se Seungmin, když černovláskovi podával brusle.

„Nikdy jsem se to nenaučil," odpověděl mu Minho a i s bruslemi se posadil na lavičku.

„To nic, naučím tě to," Seungmin se na staršího usmál, „každý nemůže umět všechno. Já taky neumím tak dobře tančit, to nechávám vám profíkům." Minho se musel usmívat nad tím jak na něj právě brunet mluvit. Věděl, že vše slyšel a věděl, že je rozhodně zvědavý a nejraději by se zeptal, ale je mu vděčný, že svojí zvídavost dokázal zadržet a doopravdy Minha odreagovat něčím jiným. Nikdy to pro něj nikdo neudělal. Seungmin byl první. Nejraději by ho objal.

„Uka, zavážu ti to," nabídl se mladší, když se chvíli koukal na to jak starší zápasí se šňůrkami a vůbec netuší, co s nimi.

„Děkuju," zamumlal Minho. Po tom, co dovázal Minhovi brusle se nazul do svých a bok po boku se vydali k ledu. Seungmin na led samozřejmě nalezl jako první, aby mohl Minhovi pomoc, jenže Minho vypadal dost nervózně a nebál by se říct, že se bál. Bál se, že si ublíží, a že to bude bolet.

„Ničeho se neboj, jsem tady a já nedovolím, aby se ti něco stalo," pověděl mu Seungmin s úsměvem. Jako by četl černovláskovi myšlenky. Minho se zhluboka nadechl a dlouze vydechl. Položil jednu nohu na led a nebýt Seungmina, který ho pevně držel, nejspíš by už ležel na ledě jak široký tak dlouhý. „Jednou nohou se zapři a odraž a tak to opakuj. Takhle," Seungmin mu to nejdřív ukázal a následně se k němu vrátil, aby u něj stál, kdyby náhodou začal padat – znovu.

Minho byl však jak profesionál. Trvalo to pár minut a asi dva pády na zadek, ale pak už bruslil zcela sám, bez pádu a doopravdy dobře. Samozřejmě, že na Seungmina neměl, protože na tom stál poprvé a on na tom stojí každý den, ale rozhodně byl dobrý na to, že to bylo jeho poprvé. Seungmin by si dokonce myslel, že mu lhal, protože tohle nevypadalo na poprvé.

„Máš na to talent," usmál se na něj Seungmin, když bruslil kolem něj a občas udělal nějakou tu otočku a nějaký ten skok.

„Je to zábava," pověděl mu Minho, „chápu, že na tom chceš pořád stát."

„Krásně se při tom pročistí hlava."

„To věřím," Minho se opřel o mantinel. Seungmin hnedka pochopil a opřel se vedle něj. „Všechno jsi slyšel, že ano?"

„Omluvám se, nechtěl jsem, ale-„ Minho ho nenechal domluvit.

„Nechci být businessman, to už jsem ti říkal, ale jak jsi mohl slyšet...můj otec je zcela proti tomu," černovlásek si povzdechl, „od doby, co se to stalo je takový pořád. Nikdy mi nedal facku, ale od doby co se to stalo, tak mi je dává celkem často."

„A co se stalo? Teda, pokud se mohu zeptat," zeptal se Seungmin, „ale pokud mi to nechceš říct, tak tě pochopím a dál se ptát nebudu."

„Rozhodně jsi od Terryho slyšel, že jsem z taneční skupiny Okk.o odešel, i přes to, že jsem jí spoluzaložil a byl hlavní choreograf," začal Minho. Seungmin jen přikyvoval. „Ale rozhodně nevíš, proč jsem se rozhodl pro odchod."

„Nikde se o tom nepíše."

„Ale píše, ale nenajdeš to jako můj odchod. Najdeš jen to, co se stalo, Minho vytáhl z kapsy mobil a něco do něj chvíli ťukal. Seungmin ho jen v tichosti sledoval a čekal, co se bude dít. Po chvilce mu Minho mobil podal.

„Tragédie na taneční soutěži. Skupina Okk.o skončila v nemocnici. Může za to jejich leader Lee Minho," přečetl Seungmin nahlas.

„Čti dál a dozvíš se, co se stalo," vysvětlil mu Minho. Jenže Seungmin mobil vypnul a vrátil ho Minhovi.

„Nechci se to dozvědět přes nějaký článek, chci to vědět od tebe."

„Naše skupina byla na řadě jako poslední. Měli jsme doopravdy úžasnou choreografii, kterou jsem sám vytvořil, jenže pár skupin před námi byli taky velmi dobří a oproti nám tam měli nějaký velký boom, který překvapí. Chtěl jsem, abychom vyhráli, protože kdybychom vyhráli získali bychom nějaké peníze a možnost být dokonce i backup tanečníky pro nějaké kpop skupiny. Být backup tanečníky nás nezajímalo, potřebovali jsem ty peníze, jinak by naše skupina už nadále nemohla fungovat. Proto jsem týmu navrhl, abychom udělali prvek, který jsme teprve jen trénovali a byl velmi nebezpečný. Nikdo nechtěl, protože všichni věděli jak nebezpečný je, a co se může stát, když ho pokazíme, jenže jsem chtěl vyhrát a tak jsem rozhodl za celý tým a rozhodl, že ten prvek provedeme. Jenže se to nepovedlo a celý tým skončil v nemocnici. Dva s velmi těžkými zraněními a ostatní s pár pohmožděninami, výrony a občas nějaká ta zlomenina. Sám jsem si zlomil zápěstí a nalomil lýtkovou kost."

Seungmin nic neříkal. Jen koukal před sebe a snažil se to vše vstřebat. Minhova nervozita stoupala, protože jediná osoba, která mu na téhle dovolené dělala společnosti ho možná po dnešku bude nenávidět a on bude muset zbytek strávit sám. Jenže brunet ho měl i přes to, co mu odvyprávěl, rád. Jak to Minho poznal? Seungmin ho totiž po chvilce uvěznil v objetí.

„Myslel jsem, že bys potřeboval obejmout," a měl pravdu. Minho rozhodně potřeboval obejmout.