Poslední vločka zimy ✔ [2Min]

23.

Minho se probudil až na druhý den a v jiném pokoji než svém. Probudil se u Seungmina v pokoji, to poznal hnedka – zaprvé si pamatoval, že u něj byl naposledy a zadruhé, kdo jiný by měl v pokoji dva páry bruslí na krasobruslení. Jenže nenašel ani majitele pokoje ani psa, pro kterého včera riskoval svůj život. Chvíli byl zmatený, ale i přes to si došel do svého pokoje vyčistit zuby a pro čepici – byl doopravdy líný dneska něco s vlasy dělat. A pak se vydal na jediné místo, kde mu bylo jasné, že bruneta najde.

Prošel dlouhou chodbou, která spojuje dvě budovy hotelu a otevřel dveře od lední plochy. Projela ním vlna zimy, když vlezl dovnitř. Hnedka zahlédl toho, koho hledal. Stál na ledě a bavil se se svým trenérem. Nebo...bavil...Trenér mluvil a Seungmin jen stál a vypadal, že je mu všechno líto. Minhovi došlo o co tu jde. Jde tu o něj.

„On za nic nemůže, to já," ozval se černovlásek a pomalými kroky šel ke dvojici. Oba na něj pohlédli dost zmateně. Seungmin ještě trochu vyskočil, jak se leknul, ale, když viděl, kdo je vyrušil tak se usmál.

„Už jsi vzhůru, ahoj," brunet se usmíval od ucha k uchu a na staršího zamával. Minho se pousmál a na mladšího taky zamával.

„Proč jsi mě nevzbudil?" zeptal se Minho a postavil se vedle Seungminova trenéra, který stále nevypadal nadšeně a teď, když ho nikdo neposlouchá a někdo je vyrušil, už tuplem nadšený není. Teď vypadal dost naštvaně, ještě víc, než byl, když se se Seungminem bavil sám. „A co Stiles?"

„Odvedl jsem ho k paní Smithové," odpověděl mu, „a nevzbudil jsem tě, protože jsi vypadal roztomile." Minho se nad touhle větou trošku začervenal, není zvyklí, že by mu lidi lichotili tímhle způsobem. Ano, jistě, je zvyklí na komplimenty, protože ty dostával jakožto tanečník v jednom kuse, ale nikdy mu nikdo neřekl, že je roztomilý, to slyšel prvně. A nevadilo mu to – ale to jen možná i díky tomu, že to řekl Seungmin.

„Nechte si to na jindy, hrdličky," ozval se konečně Terry.

„Trénuješ?" zeptal se Minho, aby změnil téma.

„Vlastně jsem se chtěl jen rozbruslit, protože za deset minut odjíždím na letiště," odpověděl mu brunet. Minho vykulil překvapeně oči, protože nechápal o čem to právě mluví. „Odlítáme do Finska na mistrovství," vysvětlil mu.

„A proč jsi mi to neřekl?" zeptal se ho Minho.

„Chtěl jsem, ale neptal ses a jindy nebyla příležitost," brunet mykl rameny. Minho chtěl být naštvaný, za to, že mu o tom brunet neřekl, ale být naštvaný na někoho tak roztomilého jako je on...to prostě nešlo.

„Budu se na tebe koukat a fandit ti."

„To doufám," Seungmin vyšel z ledu a namířil si to do šatny, aby se mohl převléct a nachystat se na dlouhý let do Finska. Minho si to mířil rovnou za ním, jako ocásek, protože s ním chtěl strávit co nejvíc času, než odletí a nechá ho tu samotného.

„Jak dlouho budeš pryč?" zeptal se Minho.

„Necelé dva týdny," odpověděl mu Seungmin, zatímco si sundával brusle. Všimnul si toho zklamaného pohledu, který se na Minhově tváři objevil, když mu odpověděl. „Neboj se, zvládneš to a bez mrknutí oka budu zpět. Ani si neuvědomíš, že jsem pryč," brunet se postavil, aby staršího objal. Ten jeho objetí přijal s úsměvem na tváři.

„Vrať se brzy, protože bez tebe se tu budu nudit," zamumlal Minho.

„Máš domluvenou brigádu u paní Smithové, stačí jen přijít, rozhodně ti dá nějakou práci."

„Ale to nic nemění na tom, že tu nebudeš. Paní Smithová je fajn, ale není ty."

„To jí neříkej, jinak se urazí."

„Seungmine, už je čas," Terry zaťukal na dveře šatny, aby jediného krasobruslaře v místnosti upozornil.

„Budu muset jít."

„Jen běž a vyhraj to."

„Viděl jsi mojí sestavu," usmál se brunet pyšně, „už teď to mám vyhrané."

„Moc si věříš," Minho se zasmál, zatímco sledoval mladšího jak si narychlo hází poslední věci do tašky – nejspíš to nebude jediná taška, se kterou poletí. A pak udělal to, co udělal, i když neví, proč to udělal. Když se Seungmin postavil s tím, že už půjde, Minho ho zastavil a dal mu rychlou pusu na tvář. „Pro štěstí," zamumlal Minho, když se od něj odtáhl.