Poslední vločka zimy ✔ [2Min]

27.

Dneska je den, kdy by měl Seungmin přijet. Mistrovství nevyhrál, ale umístil se na krásném druhém místě, a to hned za japonským krasobruslařem Yuzuru Hanyu. Pro Minha byl však vítězem vysoký brunet s krásným úsměvem, jemu to na ledě totiž slušelo nejvíc a i choreografii měl podle jeho názoru nejlepší, ale ostatní si to asi nemysleli, když to nevyhrál; a možná za to může i fakt, že Minho to nemůže hodnotit objektivně, když bruneta zná. Druhé místo je, ale taky krásné a pro Jižní Koreu to je jeden z nejlepších výsledků, co se mužského krasobruslení týče – to černovlásek dočetl na internetu, doopravdy tyhle informace neznal, když ještě před pár týdny ani nevěděl, jak takové krasobruslení vypadá; možná věděl jak vypadá, jen se o to absolutně nezajímal a byl to pro něj neznámí svět.

Den po Seungminově odjezdu, dali Minhovi rodiče černovláskovy jakž takž pokoj, a i když jmenovaného zahlédnou už se k němu nehlásí. Už ho nenutí od rána postávat s dalšími businessmani a bavit se o akciích, o peněžním a o kapitálovém trhu. Dokonce už může spát klidně i do jedenácti a nikdo mu nebuší na dveře. Doslova ho začali ignorovat – už se necítil ani jako jejich syn, což je dobře, protože vědí, jak na tuhle dovolenou jet nechtěl. Teď už mu alespoň dali volnost.

Po tom, co neměl Seungmina, se kterým by trávil čas, tak většinu času trávil v psím útulku. Což znamenalo, že se celkem skamarádil s paní Smithovou. Je to už starší žena, ale byla s ní doopravdy zábava. Černovlásek nečekal, že se dokáže rozjet a bavit se jako nějaká puberťačka. Zajímala se o jeho život; jaký byl doma v Koreji, jaký byl ve škole, jestli měl nějaké kamarády či vztah. Vztah...o ten se zajímala nejvíc. Pořád ji zajímalo zda s někým randí, zda s někým randil v minulosti, jaký měl zkušenosti, co se vztahů týče, jestli se mu někdo líbí a popřípadě kdo – na to jí neodpověděl, protože na to odpověď sám neznal.

„Seš připravený ukázat Minovi, co jsme tě s Jonem naučili?" Ivy poplácala černovláska po zádech. Zrovna dotrénovala a byla připravená jet domů – ona nutně nemusela potkat vysokého bruneta hned v den, kdy se vrátí z Evropy. Tu příležitost si nechá ujít. Jon už třeba odešel dávno, s tím, že si potřebuje něco zařídit, proto tu teď stála jen Ivy.

„Kolikrát ti řekl, že mu nemáš říkat Min?" Minho se na ní otočil s úšklebkem.

„Hodně krát, ale vidíš ho tu snad?" zeptala se s úsměvem, „a ty mu tak říkáš, tak proč já nemůžu?"

„Já mu tak říkám, protože mi to dovolil. Tobě to zakázal, tak mu tak neříkej. Pro tebe je to Seungmin," vysvětlil jí Minho. Byla to pravda. Seungmin neměl rád, když mu lidi říkali Min, ale od Minha mu to nevadilo – ten mu tak říkal pořád a nikdy mu na to nic neřekl; ani slovo.

„Náš vyvolená Minho," zasmála se Ivy, „to je fuk. Nejspíš už půjdu, pozdravuj ode mě Seungmina a omluv mě i Jona, že jsme na něj nečekali. A důvod...že měl být prostě rychlejší, nemáme na něj celý den." Minho jí na to neodpověděl, jen přikývl a následně na ní zamával na rozloučenou.

A zůstal sám. Seděl na lavičce a sledoval ledovou plochu. Za ty necelé dva týdny, co tu Seungmin nebyl, Minho zjistil, proč jeho kamarád tolik led miluje. Večer po večeři vždy sedával na téhle levičce a hodiny sledoval led. Uklidňovalo ho to. Bylo to zvláštní, protože ještě před pár týdny se o krasobruslení vůbec nezajímal a led byl pro něj, něco čemu se snažil vyhýbat ze všech sil, protože neměl rád zimu. Paradox, že teď seděl ve studené místnosti, kde se nacházela veliká ledová plocha, plus k tomu se ta místnost nacházela na místě, které bylo obklopené vysokými hory, a v zimě to byla žádaná turistická destinace.

„Minho sám u ledu, kdo by to byl čekal, že tohle někdy uvidím," ozval se najednou hlas za ním. Minho nevěděl, jak dlouho tu tak sám seděl, jak dlouho vlastně na ten led koukal, ale byl rád, když zaslechl ten hlas. Hnedka se mu na tváři objevil úsměv. Když se otočil stál za ním vysoký brunet, také s úsměvem na rtech.

„Mine," vykřikl radostně Minho, postavil se a doběhl k brunetovi. Uvěznil ho v objetí. Brunet mu objetí ihned opětoval.

„Chyběl jsi mi. Neměl jsme nikoho, s kým bych mohl trávit volné chvíle, celkem jsem se nudil," pověděl mu Seungmin, když se od sebe odtáhli a posadili se na lavičku, na které do teď seděl černovlásek.

„Taky jsi mi tady chyběl. Celé dny jsem trávil v útulku a pomáhal jsem paní Smithové, protože jsem se jinak hrozně nudil," pověděl mu Minho.

„Tak teď už tu jsem a další soutěž mám tady v USA, takže mě tu budeš mít. Jen tak se mě nezbavíš," Seungmin se usmíval od ucha k uchu, když tohle říkal. Minho si v tu chvíli pomyslel jen jedno, a to, že mladší je v tuhle chvíli doopravdy roztomilý.

„Mám pro tebe překvapení," vyskočil najednou Minho.

„Cože?" Seungmin nechápal.

„Počkej tady, hned budu zpět," Minho zaběhnul do šatny, kde už měl přichystané brusle. Jon ho učil jak se krasobruslařské brusle zavazují, a jak Seungmin říkal, tak Minho měl na krasobruslení a vše kolem talent – zavazovat ty boty, a to dokonce rychle. Brunet se zatvářil překvapeně, když černovlásek vylezl v bruslích.

„Ivy a Jon pracovali dost tvrdě a dlouho, ale myslím, že budeš spokojený," pověděl mu černovlásek, když vyjel na led – teď to už dokázal bez něčí pomoci, a i bez toho, aby se musel držet okrajů. Byl na sebe pyšný. Za ty necelé dva týdny toho zvládl hodně. Zvládl věci, které by nikdy nečekal, že bude umět. Celý jeho život se vždy točil kolem tance, jenže ten před pár týdny ztratil. A najednou, na dovolené, kam se mu ani nechtělo, objevil bruneta, který m ú do života zase navrací smysl a radost. Ne, že by krasobruslení chtěl dělat nějak na velké úrovni, ale takhle pro zábavu si dokáže představit, že by to dělal. Plus k tomu pomáhal v útulku. Konečně byl někde, kde byli zvířata – pomáhal někde, kde chtěl pracovat celý život; jenže kvůli rodičům nemohl.

Minho pustil písničku a začal dělat vše, co ho Jon a Ivy naučili. Sem tam udělal menší chybičku, protože prostě nebyl perfektní a tolik času tomu zase nevěnoval – a nebyl to Seungmin – ale měl ze sebe radost. Když choreografii dokončil a vypl písničku, otočil se na bruneta, který stál opřený o kraj a pyšně se usmíval.

„Tak co na to říkáš?" Minho se pomalu rozjel k němu. Seungmin nic neřekl, jen jedním švihem přeskočil okraj a na Minha doslova skočil. Ten, protože byl na bruslích, neudržel rovnováhu a spadl – brunet na něj a to celou vahou. Oběma to bylo jedno. Vše jim v ten moment bylo jedno. Prostě jen leželi na ledové ploše, usmívali se jen měsíček na hnoji a objímali se. Nemuseli mluvit, protože slova byla zbytečná. Oba byli šťastní, jenže každý jiným způsobem.