"(NE)přátelé?"

48 8 0
                                    


Teplá voda, šampon, kondicionér a ten klid. Tohle všechno jsem si dobrou půl hodinu užívala, z centra jsem si přinesla černé šaty, které jsem na své ještě vlhké tělo nasoukala a rozhodla se jít bosa. Věděla jsem, že jestli se z centra Negan dostane, bude zuřit a doufala jsem, že tohle mi pomůže jeho vztek zmírnit. Pro případ že ne, schovala jsem si svůj nůž do pouzdra vložila pod prsa do podprsenky. Staré oblečení s botami jsem nacpala do tašky. Když jsem se vrátila do místnosti, odložila jsem si tašku do skříně a usadila jsem se v čele stolu s rukou položenou na takzvané Lucille, které se nikdo neopovážil dotknout. Dwight mi vztah Negana k tý pálce vysvětloval cestou do koupelen, ale ani tak tomu moc nerozumím.

Z ničeho nic jsem slyšela z chodby hluk a nadávky. Rozrazil dveře a díval se na mě vražedným pohledem. Byl celý od krve a kusů masa, možná jsem to přeci jen trochu přehnala. Viděla jsem, jak se prudce otočil, zavřel dveře a zamkl je. Na ten klíč jsem zapomněla, sakra. Zanadávala jsem si sama pro sebe.

„Uvědomuješ si cos udělala?!" zvýšil na mě hlas a na čele s emu vytvořila vlnovka.

„Klíč byl akorát daleko, abys na něj nedosáhl rukou a já měla čas se sem dostat dřív než ty, ale ne tak daleko abys ho nemohl přitáhnout mým křesílkem. Nemluvě o tom, že zámek byl na mříži, tudíž se k tobě mrtví neměli dostat. Šlo o vynalézavost a pomstu můj drahý." řekla jsem s pohrdavým úsměvem svůj proslov, který jsem měla vymyšlený dřív, než jsem vůbec dojela do útočiště. Přehodila jsem noh přes nohu a zapřela se v kožené židli. Začal naštvaně funět a přibližovat se ke mně rychlým krokem. Cítila jsem, jak mi buší srdce, buď mě ubije k smrti nebo ošuká, jiná varianta není. Sebral Lucille ze stolu, chytil mě pod krkem a hodil semnou o stůl. Zalapa jsem po dechu, rozhlédla se po místnosti a chtěla se rychle zvednout a přes stranu stolu utéct z otevřenému oknu. Sotva jsem odlepila záda od stolu, Lucille mi položil na hrudník

„Přísahám bohu, že za to cos udělala" odmlčel se a prohlédl si mé tělo ležící na stole „z tebe vyšukám duši!" procedil skrze zuby a pomalu mi Lucille přejel po těle. Moje touha utéct, se změnila v touhu zůstat. Když dojel k podbřišku, zachvěla jsem se a sledovala, jak si znovu prohlíží mé tělo opřel ji o stůl, roztáhl mi nohy, tím se mé šaty vytáhly a odkryly tak má chvějící se stehna. Opřel se svými boky o stůl a přitáhl si mě k sobě. Ruce mi svázal nějakým červeným šátkem k sobě a šibalsky se usmál. Rozepl si kalhoty a bez sebemenšího zaváhání do mě pronikl. „ach" vzdechla jsem si prvním přiražení. Chvíli tvrdě, ale pomalu přirážel, než se rozhodl mě otočit a začal přirážet ještě tvrději a rychleji. Moje prohlé, chvějící se tělo si ho v sobě neskutečně užívalo. Takový sex jsem neměla ani pře apokalypsou natož v ní. Celé jeho představení zakončil rychlým odtrhnutím a shozením mě na zem. Dopadla jsem na kolena a jeho ruka mi zvedla hlavu, zmáčkl mi tváře a tím mě donutil otevřít pusu v tu chvíli mi vrazil penis mezi rty a přinutil mě polknout.

Jeho pohled do mého výstřihu mi lichotil alespoň do doby, než mi vrazil mezi prsa ruku a vytáhl nůž. Při tom všem jsem na něj úplně zapomněla. Pomalu jsem se zvedla a opřela ruku o stůl. Jeho pohled na můj nůž mě znepokojoval, byla jsem ještě plná vášně a nedokázala racionálně přemýšlet. Z ničeho nic se rozmáchl a bodl nůž do stolu, byl zabodnutý jen několik milimetrů od mé ruky.

„Jestli něco takového najdu příště, bude to tvoje ruka maličká." dodal klidným hlasem a začal si zapínat kalhoty. Svlékla jsem si šaty a došla ke skříni, vyndala jsem tašku a převlékla jsem se do černých kalhot, šedého trička. Při zavazování bot jsem slyšela, jak si odkašlal, zvedla jsem oči a viděla ho opřeného o stůl. Prudce jsem trhla tkaničkou a utáhla si botu, vzala tašku a hodila ji na rameno.

„Bylo to fajn, díky." dodala jsem, když jsem se blížila ke dveřím. Když jsem se dotkla kliky, došlo mi, že ten klíč má pořád u sebe on. Otočila jsem se a s pohledem nezájmu jsem natáhla ruku. Vložil mi do ní klíč a tiše mě pozoroval.

„Kam jdeš?" řekl, když jsem překročila práh dveří. 

Vliv APOKALYPSYKde žijí příběhy. Začni objevovat