Vliv APOKALYPSY

Zůstala jsem...

Opatrně našlapuji v lese, pozorujíc jelena, nic není lepší, než lov o samotě, bez všech těch debilů. Tiše natáhnu tětivu luku, nádech, výdech. Čistá rána jelena skolila na první dobrou, ostatně jako vždy. Svázala jsem mu nohy a odtáhla k cestě, na které jsem nechala auto. Jelena jsem hodila na korbu a jela zpátky do Útočiště.

Už je to pár let, co jsem potkala Negana a jeho partičku poskoků. Nemůžu si stěžovat, jsem Neganova pravá ruka a celej rozkrok. Nebýt mě, pořád by lidi vraždil, aby si vydupal respekt a šukal každou kurvu co by ho vyměnila za pár nábojů nebo kousek žvance. Já preferuji psychický teror a ovládání lidí.

U brány už na mě čekal Dwight, otevřel bránu a já zaparkovala na svém místě. Nestihla jsem ani vystoupit „Uvědomuješ si, co si nám všem způsobila?! Byla jsi pryč 3 dny, říkal že ještě dva dny, co tě nenajdem, začne popravovat podle abecedy!" křičel na mě mezitím co jsem došla ke korbě. 

„Bál ses, že bys byl mezi prvními?" zašeptala jsem mu do ucha, pohladila ho po hrudi, odstrčila ho a shodila jelena na zem. 

Klíče od auta jsem mu přišpendlila na prsa „Umej mi ho, je nějaký zasraný od těch hoven, co z tebe padaj" otočila jsem se na patě a odešla směrem k hlavní místnosti. Bez klepání jsem vstoupila, všichni v místnosti utichli, viděla jsem jeho naštvaný, ne... přímo nasraný výraz. Pokynula jsem, aby všichni vypadli. Bez jediného dotazu nebo zaváhání se všichni až na něj zvedli a málem se ve dveřích ušlapali. Za posledním z nich jsem zavřela dveře otočila klíčem v zámku. 

Přes židli jsem vylezla na stůl a přešla po něm až k Neganovi, který seděl v čele druhé strany.Na konci jsem jsem se posadila přímo před něj s nohami visícímu dolů. Od mého otevření dveří se nepohl, stéle měl ruku opřenou loktem o koženou židli a pěstí se opíral pod bradou. Jemně jsem mu přejela dlaní po jeho strništi až ke krku, kde měl svůj červený šátek a pomalu jsem mu ho sundala a odložila na stůl. Rukami jsem mu přejela po hrudi a pomalu jsem mu začala rozepínat rozepínat bundu. Uprostřed zipu mě přerušil jeho hluboký a klidný hlas

„Byla jsi pryč 3 dny, kde si byla?" po rozepnutí se opřel zády o židli a nechal mě mu bundu sundat a odložit k šátku. Přisunul židli ke stolu a já opřela nohy o opěrátka na ruce, začal mi jemně přejíždět po koleni.

„Byla jsem na lovu můj drahý." dodala jsem svůdným hlasem a cítila jsem, jak se jeho prsty na mém koleni zachvěly.

"Jela jsi bez rozloučení, to se nedělá." řekl rázným hlasem a zvedl se ze židle, tak prudce až narazila do stěny. Dvěma prsty mi zvedl hlavu, abych se podívala do jeho hnědých očí. Druhou rukou přejel k mému boku a naklonil se ke mně tak blízko, že jsem mohla ucítit jeho neodolatelnou kolínskou. Ten chlap má styl, je schopnej riskovat i život jen aby našel další lahvičku. Rty mi přiložil k lalůčku levého ucha.

„Neser mě maličká, nesmíš takhle utíkat! Tenhle měsíc už po třetí, ještě jednou a budu muset vytvořit jistá pravidla a oba víme, že ani jeden z nás je nemá rád." Svýma rukama jsem přejela po jeho hrudi a začala rozepínat pásek, nezmohl se na nic jen vzdech, ve chvílí, když se ho mé prsty dotkly.

„Negane, máme problém, musíme vyjet hned!" ozvalo se spolu s klepotem z ničeho nic zpoza zamčených dveří.

„Mám tu práci kurva!" zařval a dál si užíval mé dotyky.

„Je to naléhavé!" ozvalo se znovu z poza dveří. Nepříjemně zavrčel, neohrabaně mě políbil a začal zapínat pásek. Otráveně jsem si odfrkla a seskočila ze stolu.

Asi hodinu po jeho odjezdu jsem sedla do svého auta ajela si vyčistit hlavu. 

„Neměla bys odjíždět, když tu není" neodpustil sipřipomínku Dwight, než mi otevřel bránu. Projela jsem skrz a vjela na lesnícestu, milovala jsem ten čistý vzduch a kouzlo přírody, to Negan nikdy neocení.Jela jsem už asi hodinu, zrovna jsem se natahovala pro sezamovou tyčinku vkaslíku, když vtom jsem do něčeho narazila a ztratila kontrolu nad volantem.