Vliv APOKALYPSY

Kdo ku*va jsi?!

"Křup!"

Rychle jsem se otočila a ucítila něčí pěst v obličeji. Během vteřiny jsem šla k zemi, po dopadu jsem cítila palčivou bolest v levém předloktí. Když jsem se na něj podívala, viděla jsem, jak mi kost vyčuhuje skrz kůži. Zapřela jsem se za druhou ruku a vzhlédla k člověku co mě dostal k zemi. Bez šance zahlédnout útočníkův obličej jsem dostala pažbou do spánku.

"Agrh... moje hlava!" zamrmlala jsem a otevřela oči. Seděla jsem na betonové podlaze, okolo mě nebylo nic, jen prázdnota. Místnost byla obrovská, jediné světlo bylo od měsíční záře, která sem pronikala oknem za mými zády. Pravou ruku jsem měla přivázanou k nějaké trubce, druhou jsem nedokázala ani pohnout. Byla obvázána zakrváceným obvazem, snad je to moje krev. Řekla jsem si pro sebe a pomalu jsem se za pomoci zdi, o kterou jsem byla zády opřena, začínala stavět na nohy. Podívala jsem se z okna na ulici, nebylo slyšet nic jiného než chrochtání mrtvých.

"Kde to kurva jsem?!" svraštila jsem obočí a začala zuby povolovat uzel na mém zápěstí.

"Nedělal bych to na tvém místě. Zubaře v téhle době nenajdeš." řekl hlas, který se rozezněl celou místností. Přivřela jsem oči a zadívala se do tmy s nadějí, že uvidím člověka, jemuž hlas patřil. Z ničeho nic se ke mně začala přibližovat mužská postava. Snažila jsem se chytit levou rukou rozbitou dlaždici, ale vyklouzla mi. Dopadla na zem a roztříštila se, v tu chvíli se ke mně rychlým krokem postava přiblížila a přiložil mi ruku na pusu. "Pšššt! Jsou v místnosti vedle, chceš nás snad oba zabít?!" zavrčel na mě a druhou rukou vytáhl nůž z poza pásku a přeřízl mi provaz. Uklidil ho zpět a pokračoval "Budeš už potichu?" dodal a po mém odkývání sesunul ruku z mých rtů. Konečně jsem měla možnost si ho prohlédnout. Vysoký, tmavovlasý muž asijského původu v mém věku, to, jak voněl, nebyla to obyčejná vůně, znala jsem ji ale nedokázala jsem ji přiřadit.

"Kdo si a kdo jsou oni?" zeptala jsem se se svraštělým obočím a opatrně se dotkla levé ruky.

"Jsou to lovci, chytají lidi a snaží se z nich dostat informace. Například kde mají zásoby a zbraně. Ale unáší lidi i pouze za účelem pobavení." řekl a čapl mě za zdravé zápěstí. Ve vteřině jsem se mu vyškubla, odstrčila jsem ho ke stěně a vytáhla jeho nůž, přiložila mu ho k jeho krku a jednou nohou jsem mu vjela mezi jeho.

"Tak znovu, kdo si ty?!" zadívala jsem se mu do očí, ve kterých ale nebyl strach nebo zoufalství.

"Coun. Jmenuji se Coun a už pár týdnů tebe a Alexandrii pozoruji. Když tě unesli tak jsem je sledoval až sem." odtáhla jsem nůž a vykopla mojí nohou mezi ty jeho a odstoupila od něj. Skácel se k zemi a začal sípat a přibližovat se ke mně.

"Nikdy se už k Alexandrii nepřiblížíš, rozuměl jsi?! Nevím, co od nás chceš, ale moji lidé nechtějí problémy a z tebe nic jiného necítím." odstrčila jsem ho nohou od sebe a vydala se ke dveřím. Ten jeho pohled, byla z něj cítit upřímnost, co když mi chce vážně pomoc, s tou mojí rukou toho moc nesvedu, proč ten jeho pohled nemůžu dostat z hlavy.

"Dostanu tě zpátky, ani nevíš kde jsi." zaznělo mi za zády, byl neskutečně tichý a hbitý. Pootočila jsem hlavu a zahlédla jeho zářící oči. "Co za to budeš chtít?" řekla jsem jeho směrem. "Tebe!" špitl mi do ucha, stál tak blízko, že jsem cítila jeho dech na svém uchu. Stála jsem jak opařená, nedokázala jsem dělat vůbec nic. Usmál se a chytl mi zápěstí a táhl mě do dveří. Nestihla jsem se ani vzpamatovat a už jsem, stáli na kraji lesa. Zastavila jsem se a vysmekla se z jeho sevření. Zadívala jsem se na něj, měsíční svit s emu odrážel v jeho očích. Jeho výraz mě děsil ale zároveň znervózňoval.

"Proč nás sleduješ?" řekla jsem se sklopenou hlavou. "Povím ti to, ale až tě dostanu zpět do Alexandrie." otočil se a vyrazil do lesa.

Už svítalo a já začínala poznávat okolí, cítila jsem se ale děsně, z prstů na levé ruce mi celou cestu kapala krev. Nedokázala jsem už udržet otevřené oči, byla jsem tak moc unavená. Nohy mi vypověděly službu a já se skácela na lesní cestu. Poslední, co si pamatuji je, jak mě Coun drží v náruči a nese mě a něco mi říká. "Nesmíš umřít, jestli umřeš tak mě zabije."