Vliv APOKALYPSY

Co se stalo?

Tulip pohled

"Ach bože!" probudila jsem se s neskutečnou bolestí hlavy.

„Co to kurva je?! Kde to sem?!" začala jsem křičet a cukat rukama, které byly přivázány k posteli, na které jsem ležela. Probudila jsem svou hlučností muže ležícího na pohovce pod oknem. Ten naskočil a jedním dlouhým a rychlým krokem stál u postele.

„Tulip?" řekl muž a zvedl ke mně pohled.

„Daryle???" vypadal nějak starší než naposled.

„Kde to jsem?"zeptala jsem se zděšeně.

„Uklidni se prosím, měla jsi nehodu v autě, našel jsem tě a donesl tě k nám do Alexandie, aby se o tebe postarali." Řekl klidným hlasem při držení mé již rozvázané ruky a usmíval se na mě.

„Myslel jsem, že jsi" odmlčel se „to je jedno, teď si tady, a to je hlavní." dodal a políbil mě do vlasů.

„Jak dlouho tu jsem Daryle?" zeptala jsem se váhavým hlasem.

„Týden, báli jsme se že-„

„Týden?!?!" přerušila jsem ho. Prudce jsem se vyhoupla na nohy a rozhlédla se po místnosti.

„Co je Alexandrie? Proč nejsme doma? Proč mám na sobě kurva krev?" začala jsem panikařit

„Tulip, co si pamatuješ poslední?" zeptal se zaraženě Daryl.

„Byli jsme u mě doma a měli svůj večer, šli jsme spát a teď jsem se probudila." vysvětlila jsem mu opatrně. Nechápala jsem jeho výraz. Vypadal jako by viděl ducha.

„To bylo před 6 lety Tulip, byl to poslední normální den, než propukla apokalypsa. Svět teď patří mrtvým a my přežíváme. Byl jsem zrovna na lovu, když jsem slyšel náraz auta a našel v něm tebe, to bylo před týdnem." Nezvládla jsem to, chvíli jsme si myslela, že si ze mě dělá jen prdel, jako měl ve zvyku, ale tohle? Ten jeho výraz mluvil za vše.

Chvíli jsme seděli na posteli a on mi popisoval, jak funguje dnešní svět. Byl toho ranec, ale dávalo to smysl. Popisoval mi, co všechno zažil a jak našel své nové přátele. Nedokázal mi, ale vysvětlit, proč mě našel až po 6 letech.

Během následujících několika týdnů mě Daryl učil zabíjet mrtvé, bylo to zvláštní, když na mě vyběhl první byla jsem vyděšená, ale s druhým, jako by se ve mě něco probudilo a já přesně věděla co dělat. Daryl tvrdí, že znovu prožití daných situací mi může pomoc si vzpomenout na mých 6 let v apokalypse. Několikrát mě dokonce zkoušel vzít na místo kde mě našel, vzpomněla jsem si na auto, na nehodu, ale ne na to odkud nebo kam jsem jela.

„Daryle? Carol posílá koláč, dáš si?" křičela jsem z kuchyně teď už NAŠEHO domu. Bez odpovědi se ke mně připlížil, objal zezadu a políbil do vlasů.

„Když budeš talíř." pošeptal mi do ucha. Zasmála jsem se a vysmekla se z jeho objetí. Natáhl ruku, aby si mě k sobě přitáhl, když jsem se chytla jeho ruky ozval se z venku hrozný křik.