Vliv APOKALYPSY

Samota netrvá nikdy dlouho

Je to rok, co tyhle sračky začaly, pořád čekám v obchodě s chlastem, kde jsem před těma sračkama pracovala a doufám, že se Daryl záhadně objeví mezi dveřmi. Sedím v rybářské židli, kterou jsem sehnala v obchodě naproti a dívám se skrz mříže obchodu na hordy chodců po obchodním centru. Tiše si povzdechnu a sáhnu po flašce whisky, víčko po otočení křupne ale předtím, než se flaška dotkne mých rtů uslyším zvláštní dupot. Vstanu a dojdu k mříži, před jednou hordou se objevil muž běžící přímo ke mně. Začal s mříží lamencovat a vytvářet tak další hluk. S klidným výrazem jsem se na něj dívala, na jeho touhu žít v jeho hnědých očích. „Pusť mě dovnitř!" začal křičet, já se jen pomalu napila z flašky a přeměřovala si ho pohledem. „Nečum tak blbě a otevři ty zas" začal znovu nadávat, ale já ho přerušila „papapapa, položím ti jednu otázku, když odpovíš správně, zachráním ti život, pokud ale odpovíš špatně, počkám až tě sežerou a seberu ti bundu." řekla jsem s úsměvem na tváři. „Nemám čas na nějaký hloupý otázky pusť mě dovnitř a pak se ptej!" chodci byli blíž a blíž a bylo jich víc a víc. S pobaveným výrazem jsem pozorovala jeho zoufalství. „Fajn, dělej!" křikl na mě a můj koutek se pobaveně zdvihl. „Sedí kohout na střeše a první hodinu se dívá na sever, druhou hodinu na západ, třetí na východ, čtvrtou hodinu snese vejce, na jakou stranu vejce padne?" řekla jsem rychle ale klidně.

„Co to kurva meleš?! Mě jde o život!"

„Ťik, ťak, Ťik, ťak, Ťik, ťak" začala jsem pomalu odpočítávat jeho poslední chvilky života. Ta bunda by mi vážně slušela, tady v obchoďáku koženkové křiváky nikdy neměli.

„Sever, západ, vých-" začal pomalu přemýšlet, když v tom se zarazil „počkat, říkala jsi kohout?" dodal dost zaraženě na to abych věděla, že odpověď už zná. Sundala jsem zámek ze spodní části mříže a pootevřela, aby mohl podlézt, rychle jsem ji za ním zabouchla a nasadila zámek zpět, přesně ve chvíli, kdy se do ní začali chodci opírat a bušit do ní, stejně jako před chvílí on. Čapnu ho za ruku a táhnu do skladu, zavřu za námi dveře a sesunu se podél stěny na zem. Loknu si z flašky, kterou mi vzápětí vytrhne z ruky. „Vážně celý můj život závisel na hloupé hádance?!" začal bezdůvodně ječet. „Za prvé, žiješ," a s pohledem čekajícím na dík jsem pokračovala, "za druhé, ta otázka má svůj důvod a za třetí, na mě kurva nekřič, jestli se odtud chceš ještě někdy dostat živej, rozumíš?!" vytáhla jsem z kapsy lovecký nůž a ukázala s ním na něj. Posadil se na zem naproti mně, napil se z flašky kterou mi následně podal.

„Proč je ta otázka důležitá a rozhoduje o tom, jestli bys mi pomohla nebo ne?"

„Pokud bys odpověděl jih, pařil bys do skupiny lidí, co nepřemýšlí a nezaslouží si žít v tomhle světě. Pokud bys řekl sever, jde vidět, že nejsi hloupý a nad věcmi dokážeš přemýšlet, ale bohužel ti utíkají detaily, což hodně lidí v dnešní době stojí život, takový člověk pro mě není přínosem." pronesla jsem svou obhajobu a dala si další pořádný lok čekajíc na jeho reakci.

„Kohout, ale vejce nesnáší."

„Bingo to je správná odpověď, bylo vidět, že ses snažil nad tím přemýšlet logicky, ale v čas ti došla pravda," Změřila jsem si ho pohledem a bylo vidět, že to stejné dělá teď i on „proto sis zasloužil mou záchranu." možná bych udělala dnes i kvůli němu výjimku, kdyby řekl sever, ten chlap stojí za risk. Co to sakra plácám, je apokalypsa nemůžu přeci přemýšlet nad tím, jestli mi přijde atraktivní, grrr rok bez sexu se na mě pořádně podepsal, pořád mě může ve spánku vykuchat. 

„Jsem Negan a ty?" jeho hlas zněl nejistě. 

„Tvůj anděl strážný" řekla jsem svůdným hlasem a nadzvedla obočí. Pousmál se, bože ten úsměv, za ten bych byla ochotna i vraždit.