Vliv APOKALYPSY

Hned!

Už je to pár týdnů, co tady Coun je. Všichni si ho oblíbili, pomáhá nám sehnat zásoby, ale i tak, jeden z nás odsud musí pryč.

"Zlato, jsem doma!" zaslechla jsem z chodby, když se Coun vrátil z výpravy. Neudržela jsem se a nůž, kterým jsem do teď krájela zeleninu, jsem po něm hodila. Zabodl se asi centimetr od jeho ucha do dveří.
"Minula si." řekl s úsměvem, vytrhl nůž ze dřeva a došel ke mně do kuchyně.
"Neminula, nechci drhnout krev z koberce. A to ZLATO si laskavě odpusť, jen tu přespáváš." zakřenila jsem se na něj a dál se věnovala vaření. Cítila jsem, jak se přiblížil, jeho dech na své zátylku. Musím najít Negana než se něco pose- Z myšlenek mě vytrhly jeho ruce na mých bocích.

"Kurva! Nech toho!" okřikla jsem ho a vytrhla se z jeho sevření, jeho výraz byl plný překvapení a touhy.
"Já jsem zdravá a ty taky, takže mě už konečně odveď za Neganem!" vyjela jsem po něm a přiložila jsem mu další nůž na ohryzek.
"Fajn, fajn, zítra -"
"Hned!" přerušila jsem ho a špičku nože zatlačila o něco víc.
"Dobrá, vezmu nějaké zásoby a můžeme vyrazit." hlasitě polkl a zvedl ruce do obraného gesta.

Hodila jsem nakrájenou zeleninu do misky a tu vložila do lednice. Coun zmizel do garáže pro výbavu a zásoby a já se vydala do koupelny. Rychlá sprcha, která umyla Counovi doteky z mého těla. Ručník jsem si omotala kolem těla s vešla do ložnice. Ze skříně jsem vytáhla černé džíny, zelený top a koženou bundu. Z pod postele jsem vysunula hnědou krabici, ve které byly moje oblíbené, kožené, vysoké boty, které jsem si odnesla ještě z útočiště.

Flashback

"Když jsem se tu rozhodla zůstat, nečekala jsem, že budu jen zavřená v pokoji jako vězeň!" křičela jsem snad už po padesáté a bušila pěstmi na dveře. Bosýma nohama jsem do nich i několikrát kopla. Dveře už byly zakrvácené od mých kloubů, z kterých už lezly kusy potrhaného masa.

Během následujících několika minut se dveře rozletěly a do místnosti vešel obrovský chlap, jak do šířky, tak do výšky. Ke stolu mi nesl podnos s večeří, v tu chvíli jsem popadla podpatky, které byly jediná obuv, co mi zde zůstala, a rozmáchla jsem se po jeho hlavě, přesně ve chvíli, kdy se předklonil, aby tác odložil. Skončil na zemi po jedné ráně, asi jsem mohla být jemnější, přeci jen on za to nemůže. Zakroutila jsem hlavou a z kapsy mu vytáhla svazek klíčů a pistoli. Po pár neúspěšných pokusech se mi povedlo najít ten správný klíč a rozběhla jsem se prázdnou chodbou od pokoje.
"Slyšel jsem, že si šéf donesl nějakou novou kurvu." ozvalo se zpoza rohu. Kurva, Kurva, co teď. Začala jsem jemně zkoušet kliky místností v okolí, když v tom se jedny dveře otevřely. Bingo! Rychle jsem do místnosti zaplula a opatrně dveře zavřela.
"Já zas slyšel, že nechal jít všechny svoje kurva, jen aby mohl mít jen jí, sem zvědavej, jak dlouho mu to vydrží." zasmál se druhý muž a já jen slyšela, jak se jejich smích ztrácí v dálce. Vydechla jsem si a rozhlédla se po místnosti. OKNO! Zajásala jsem a jedním ladným a tichým pohybem jsem jej otevřela. Že by konečně štěstí?

Vyskočila jsem z okna a rozběhla se co mi nohy stačily směrem do lesa. Nikdo nikde? Zvláštní... Nepřemýšlela jsem a jen běžela, postupně se stmívalo, doběhla jsem k cestičce, u které byl malý rozpadlý domek.
"Dnešní večer to nebude o pohodlí, ale o přežití." řekla jsem si a vešla do domu. Nikde nikdo, trocha krve, smrad, rozházené věci, ale ticho. Oddechla jsem si a konečně se posadila na malý roztrhaný gauč. Pomalu jsem si z chodidel začala vytahávat kamínky, třísky a jehličí. Nevím, co mě bolelo víc, jestli chodidla nebo klouby na rukou. Zabalila jsem se do deky, co smrděla po zkaženém mléku a shnilé mrtvole a zachumlala jsem se do gauče.

Uprostřed noci mě probudilo klepání na okno, když jsem otevřela oči a vydrápala se na nohy, rozsvítilo se přímo do okna několik světel. "NEGAN! Kurva, kurva!" zaklela jsem a ani se nepokoušela schovat, věděli, že tu jsem. Bylo pozdě, buď mě zabijou hned nebo mě zase zavřou, obojí je rozsudek smrti. V tu chvíli se ozvalo klepání na dveře, proč je kurva prostře nevyrazí?! Došla jsem k nim a uchopila kliku, jemně ji zmáčkla a pootevřela dveře. Stál tam! ON! Hlasitě jsem polkla a rozhodla jsem se zemřít s grácií.
"Nečekala jsem hosty, takhle pozdě večer." řekla jsem a přemohla se k zívnutí.
"Zlatíčko, zapomněla sis boty. Nemůžu přeci nechat moji milovanou běhat po lese bez bot." šibalsky se usmál a zpoza zad mi před obličejem zamával nádherným párem kožených motorkářských bot.

"Pořád ho miluješ?" vytrhl mě ze vzpomínek. Při zavazování bot, jsem si ani nevšimla, že Coun stojí mezi dveřmi a pozoruje mě.