Vliv APOKALYPSY

Coun

Counův pohled

Kurva, kurva!! Musím ji hned dostat do Alexandrie. "Nesmíš umřít, jestli umřeš tak mě zabije." Nechápu, jak jsem na to mohl kývnout.

"Hej! Hej! Otevřete, nesu jednu z vás, Tulip potřebuje pomoc!" křičel jsem, když jsem dobíhal k bráně. Sotva se otevřely vrata, hned mi na hlavu z jedné strany mířila zbraň od nějakého vousatého týpka s revolverem v ruce. Z druhé strany na mě mířil nějaký mladý kluk s jedním okem.

"Co si jí udělal?!" začali na mě všichni ječet.

"Dost kurva! Je zraněná a nevím, jak dlouho ještě vydrží. Okamžitě jí pomozte jinak budete litovat!" křikl jsem po nich. Nějaký vlasatý týpek s kuší se po ní natahoval, její až skoro mrtvolný výraz mi naháněl mráz po zádech, i když jsem nechtěl předal jsem mu ji. Zvedl jsem ruce nad hlavu do vzduchu a nechal se odvést. Doufám, že přežije jinak jsme všichni mrtvý.

"Kdo si zač? Co si jí udělal? Pro koho děláš?" sypal ze sebe vousáč otázky když mě strkal do cely.

"Žije?" zeptal jsem se a neodtrhl pohled od stěny a zaslechl jsem jak cvakl zámek.

"Tady pokládám otázky j-"

"Ptal jsem se, jestli žije!" skočil jsem mu do řeči. Jednooký kluk jen kývl hlavou na souhlas.

"Jmenuji se Coun, sleduji Tulip až několik týdnů. Jeden týpek v lese mi zachránil život a slíbil, že se postará o mého bratra, pokud se já postarám o ní." řekl jsem a vytáhl z kapsy cigaretu, podíval jsem se na ně a čekal. Vlasatý hromotluk po mě hodil krabičku sirek. Škrtl jsem a užíval si potah z cigarety.

"Byla v lese s ním." Ukázal jsem na chlapce. "Pak odešel a Tulip napadli Lovci. Nevím, jestli je znáte, ale z jejího výrazu, když jsem to vysvětloval si myslím, že ne. Jedná se o skupinu, co je schopná pro vlastní užitek udělat cokoliv. Tulip ale chtěli z jediného důvodu, pohrát si s ní. Slyšel jsem je, když jsem je sledoval, jak ji táhnou pryč." cigareta mi pomalu uhasínala. Postavil jsem se a došel k mřížím "Zachránil jsem jí, to je moje práce, nevím, kdo jste vy, ale chápu, že pro vás hodně znamená. Je to úžasný člověk, má neskutečnou náturu, a to její tělo." hvízdl jsem si a v tu chvíli mě čapl za bundu ten vlasatý týpek a zarazil můj obličej do mříží. "Neopovažuj se o ní takhle mluvit!"

"Ty budeš asi Daryl, ON říkal, že se mě budeš snažit zastrašit." zasmál jsem se a vyplivl krev, která se mi nahromadila v puse.

"Daryle pusť ho." vystartoval po něm vousáč a já se po jeho uvolnění sesunul k zemi. "Kdo je ON?" zeptal se a sklonil se ke mně. "Neznám jeho jméno, jen vím, že na ní záleží život mě i mého bratra. Nikomu z vás tu nechci ani nemám ublížit, ale chci ji vidět." dodal jsem a postavil jsem se zpět na nohy.

"O tom rozhodne ona sama, až se probudí." řekl vousáč, popadl Daryla, toho kluka a zmizeli ve dveřích. "Ach" vzdechl jsem a položil se na postel. Trocha spánku mi prospěje. Usnul jsem tak rychle jako nikdy, v té cele jsem se cítil tak bezpečně, až do doby, než mě probudilo bouchnutí něčeho o tyč mříže. Nadskočil jsem z postele a zahlédl ve tmě drobnou postavu. Přitáhla si židli a těžce se na ni posadila. Chvíli tam jen seděla a já cítil, jak mě oči té postavy propichují pohledem.

"Co si zač Coune?" ten hlas bych poznal kdykoliv. "Tulip, ty žiješ!" zajásal jsem a rozběhl jsem se k mřížím, abych ji mohl vidět. Než jsem se dotkl mříží zaslechl jsem nabití zbraně, zamrazilo ve mě.

"Co si zač?" zopakovala s ledovým klidem v hlase.

"Jsem Coun, mám mladšího bratra, kterého teď opečovává člověk, který mi výměnou za to přikázal tě hlídat. Jestli zemřeš, zemřu já i můj bratr." odpověděl jsem a čekal na její reakci.

"Ne, ne, ne! Kdo tě poslal a proč?!" zaječela na mě, v jejím hlase bylo slyšet, jak je zlomená.

"Neznám jeho jméno, jen ti od něj mám vyřídit jedno slovo - Maličká -" zahlédl jsem jak se jí zaleskly oči, ve kterých měla slzy a popotáhla.

"Určitě mu podáváš informace, chci abys mě za ní zavedl." řekla a postavila se. "Chci mu poděkovat, ale o jeho pomoc už nestojím, je to všechno už minulost, vyhnal mě."

"Jsi slabá, zavedu tě, kam jen budeš chtít, jen prosím dej tomu čas, závisí na tobě život můj i bratra." viděl jsem, jak se otočila a pomalu se sunula ke dveřím.

"Co moje odměna za tvou záchranu?" rýpl jsem si do ní a pousmál jsem se, nečekal jsem, že zareaguje, ale opak byl pravdou. Otočila se a vyrazila přímo ke mně, z kapsy vytáhla svazek klíčů a odemkla mříž. Začal jsem pomalu couvat, až jsem zakopl o postel a posadil se na ni. Vyděšeně jsem čekal, co přijde. Naklonila se ke mně a podívala se mi hluboce do očí, naklonila hlavu na stranu a prohlížela si mě, její pohled byl neskutečně pohlcující. Nestihl jsem ani nic říct a ona přitiskla své rty na ty mé. Chvíli jsem byl jak opařený, ale po vteřině jsem začal polibek opětovat a prohlubovat, při líbání jejich popraskaných rtů jsem se postavil, jemně ji stiskl za bok a opřel ji o stěnu. Její rty chutnaly jako jarní déšť, její vzdechy do mých úst, při mých dotycích, zněly jako volání sirén, nemohl jsem přestat. Ze rtů jsem se přesunul přes její tvář na její krk a jemně jsem ho políbil. Chápu proč ji všichni chrání a chtějí pro sebe, je dokonalá, vášnivá, ani já se z ní nemůžu vzpamatovat.