Sedmnácti letá Enny Williams to nemá v životě vůbec jednoduché, zvládne všechny problémy? Pomůžou jí rychlí kluci dostat se ze závislostí nebo ji nechají být? Bude vše ještě horší návratem jejího bratra Niktenda?
To vše se dozvíš v příběhu!
Otevřela jsem dveře on večerky a šla hledat žiletky. Vybrala jsem a šla k pokladně. "Dobrej prodáváte cigarety bez občanky?" zeptala jsem se. Ještě jsem zahlédla nějakej pěknej kapesní nožík.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hodila jsem ho ještě na pokladnu. "Kolik to bude?" "360 a cigára máte zdarma za vaše krásný oči." Jen jsem se usmála, hodila na stůl peníze, vzala nůž, žiletky a krábu cigaret a hned jsem vyšla. Všechno jsem schovala do kapsy u sukně a vrátila se za Cameronem. "Enny proč ti volal Niktendo?" Zeptal se nechápavě. Jajks. "Je to můj bratr Camerone. Dej mi ten mobil." Hned se zvednul se země a s mobilem se natáhl do vzduchu. "Jak jako tvůj bratr? Neříkej mi že on je takovej zmrd. A chci vědět proč nebydlíš s rodičema." tyvole já ho zabiju. Jsem ráda že jsem si koupila ten kapesní nůž. "DEJ. SEM. TEN. MOBIL." Řekla jsem naprosto vážně a přísně. "Odpověz Williamsová." "Tyvole ty musíš každou hezkou chvilku zkazit." Řekla jsem a protočila oči. On mě pevně chytil za obě zápěstí a táhl do nějaký temný uličky ve který mě přirazil ke zdi. "Hele já tě tady můžu hned teď opíchat. Tak si dávej bacha na jazyk. Odpověz mi a nic se ti prostě nestane." V ten moment jsem si vzpomněla na to kdy mě naposledy znásilnil ten týpek a cejtila jsem se strašně slabá. Rychle jsem mu ucukla jednou rukou a vzala nůž. "Tak hele ještě jednou mě takhle chytneš, a nedopadne to s tebou dobře jasný?" Řekla jsem a řízla ho nožíkem lehce do tváře. V ten moment mi vrátil mobil a odjel. Já se sesypala na zemi a rozbrečela se. No co už je toho na mě prostě moc. Po asi deseti minutách jsem se zvedla a podívala se na svoje zápěstí. Byly tam velký fialový modřiny. Fakt nevim jak tohle budu vysvětlovat. Zvedla jsem se a šla domů. Smyla jsem si make-up, žiletky s kapesním nožem schovala pod postel a převlíkla se do stejnýho oblečení jako jsem měla předtím. Otevřela jsem okno a sedla si na parapet. Zapálila cígo s nechala se oblbnout nikotinem.
"Enny vstávej." Slyšela jsem Dominikův hlas. "Notak pojď se najíst zkontroluju tě a pak se třeba zajdeme projít ať nejsi celý den doma. Vím jak máš ráda procházky." Pohladil mě po hlavě a odešel. Tyvole on se snaží bejt hodnej a teď mi to pokazí ty debilní modřiny na zápěstí. Zvedla jsem se a vydala se do kuchyně kde jsem si sedla ke stolu. "Co si dáš k jídlu?" Zeptal se Dominik. "nesnídam, chce se mi pak blejt." Oznámila jsem s klidem. "Jsi nějaká tichá dneska. Pojď sem." Zvedla jsem se a šla si stoupnout naproti němu. Vyhrnul mi rukáv a zpatřil modřiny na zápěstí. "Co to je?!" Zařval. Já se na něj jen podívala pohledem ***neřeš to prosím*** nevěděla jsem co na to říct. V nemocnici moje ruce viděl takže nemůžu říct že je to starý. Vyhrnul mi druhej rukáv kde byla na zápěstí další modřina. "Kdo ti to udělal?!" zase ječel. Musí furt jenom křičet? "To je jedno." zase jsem použila klidnej hlas. Nechci teď hroty. Zase jsem byla málem znásilněná. "Proč si mi včera nezvedla mobil?!" AŤ UŽ NEKŘIČÍ! "Spala jsem" Odsekla jsem zase klidně. "Kde si byla?! A mluv kurva nebo najedeme na ještě přísnější režim!" sjela mi slza. Hned jsem se otočila a vydala se do koupelny. Setřela jsem slzy a snažila se dýchat. Za mnou se zjevil Dominik. "Hele já vim že tě strašně žere to že nevíš co se děje, ale tím že mě budeš zamykat v pokoji fakt nic nevyřešíš. Vždyť mi kontroluješ ruce. Můžu mít aspoň nějakou volnost." Oznámila jsem s klidem ale furt jsem byla k němu otočená zády. "Kdo ti to udělal a co všechno ti udělal?" "Spolužák. Všimnul si že mi voláš a chtěl vědět proč nebydlim s rodičema. Ale já mu to říct nechtěla. Logicky. Tak mě chytil za zápěstí a táhl do nějaký uličky, tam mě přitlačil na zeď a řekl že mě může klidně opíchat tak ať si dávám bacha na jazyk, jenže to ještě nevěděl že mám u sebe kapesní nůž. Přitlačila jsem ten nůž k němu a vyhrožovala že ho podříznu. Jelikož maj ze mě ve škole respekt tak mi vrátil mobil a utekl. Konec timhle končí příběh." Řekla jsem a odešla do svýho pokoje.
zase jsem usnula. Tohle není normální. JÁ spím z nudy. Ano přesně tak Enny Williamsová spí z nudy. Taky bych to nikdy nečekala. "Enny pojď sem!" Slyšela jsem hlas Dominika. Achjo doufám že mě nechce hrotit. Vstala jsem a vydala se za ním. "Hele zítra nastoupíš na místní školu. Můžeš bejt trochu drzá ale ne moc." Uchechtnul se. "Fajn. Ale až se vrátim tak chci zpátky na svoji." jen přikývl na souhlas.
