Sedmnácti letá Enny Williams to nemá v životě vůbec jednoduché, zvládne všechny problémy? Pomůžou jí rychlí kluci dostat se ze závislostí nebo ji nechají být? Bude vše ještě horší návratem jejího bratra Niktenda?
To vše se dozvíš v příběhu!
Už uběhli dva dny od toho co jsem přijela do Pardubic. Zrovna jdu na policii a doufám že ještě nejsem hledaná nebo pohřešovaná. Snad to bude v pohodě.
Otevřela jsem dveře od Policejní stanice a zaklepala na dveře nějakýho policajta. "Dobrý den. Nevím jestli si mě pamatujete ale jsem sestra Dominika Citty. Přišla jsem si vyzvednout jeho pozůstalosti." "Jo jistě. Už na vás nějakej ten pátek čekáme." Hodil po mně tašku s věcma. Vzala jsem jí a bez jedinýho slova odešla. Snad nečeká že mu budu ještě děkovat.
Sedla jsem si někam na obrubník. Prohledala jsem ty věci. Byly tam nějaký texty a smlouvy. Asi bych to měla donýst klukům ze studia. No co s tím mám dělat já? A vyhazovat to nebudu rozhodně.
Šla jsem ještě k Blakeovi se převlíct. Naštěstí se ještě ve škole a jeho Mamka v práci. Vzala jsem si na sebe.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A samozřejmě černý conversky k tomu. Do kapsy jsem hodila nůž a klíče. Papíry jsem vzala do ruky a vyrazila jsem směr Dominikovo studio.
Zrovna jsem byla před studiem a zazvonila jsem na zvonek. "kdo to je?" Ozval se ze zvonku. "otevři prosím. Něco tady pro vás mám" "Nikdo z nás žádnou hoe nevolal. Dej si odchod." To je debil ten borec. Fajn ale jak chce. Vidím že maj otevřený okno a znova se tam asi nedozvonim abych jim řekla že jsem Cittová. Jo nechala jsem si jeho příjmení. Vylezla jsem do okna a ocitla jsem se ve studiu. "Tyvole holka jsi normální?! Já řekl že tě tady nechceme!." Zařval nějakej borec. "hele hochu. Mám tady něco pro vás. Jinak bych sem takhle nelezla kokote."odfrkla jsem si. U stolu sedělo sedm kluku. Na stůl jsem hodila papíry. " jsem Cittová." oznámila jsem s nezájmem. Všichni se na mě koukali jak na zjevení. "Bože nekoukejte na mě tak. Jen jsem se stavila na policii pro Dominikovi věci. Byly tam nějaký texty a smlouvy tak jsem si řekla že byste to mohli chtít." Protočila jsem očima a deprimovaně vydechla. "Takže ty jsi Cittová my chceš říct jo?" Všichni se rozesmáli. "A v jakym jste vztahu prosím tě?" Zase se rozesmáli. "jsem jeho nevlastní sestra kurva! Víte co? Byla chyba vám to sem nosit. Běžte si honit svoje malý péra já padám." V ten moment se otevřeli dveře a objevil se v nich Indigo. Sjel mě pohledem. "Enny?" Zeptal se nechápavě. "Jen jsem jim sem hodila věci po Dominikovi." Kývla jsem bradou na stůl. "Víš kurva jak moc tě Calin s Petrem sháněli?!" Tyvole to je debil. "Vole indigo, do Pardubic jsem přijela se sedmi stovkama před dvěma dnama. V půl čtvrtý ráno jsem klepala na okno kámošovi ze školy. Věř mi že jsem nemohla dát nijak vědět že žiju." Všichni se na mě zase koukali jak na magora. "Proč si nešla jsem? Tady je někdo furt vzhuru." Ten indigo je debil. "Myslíš sem? Mezi tyhle debily který mi nevěřej že jsem Cittová? Ne dík." Odsekla jsem. "Tyvole a kam si vůbec pak zmizela?" Indigo achjo. Mrdám to budu o tom mluvit i před nima. Stejně je už nikdy neuvidím. "musela jsem jít na policii. Ta mě vrátila do péče rodičům, který se mnou utekli na Slovensko. Aby mě prej nikdo nehledal." Uchechtla jsem se. "Jak na tom jsi?" tyvole zas až tak osobní bejt nemusí. Vyhrnula jsem si rukávy protože jsem moc dobře věděla co tím myslí. "Enny bože." Jen jsem se na to zasmála. "Hele no nic já padám." Usmála jsem se a měla v plánu odejít jenže jeden z kluků promluvil. "Hej dík za ty věci. Uděláme z toho nějakou rozlučku pro Dominika." Usmál se nějakej borec. Jen jsem ho sjela pohledem a odešla. Kokot co si jako myslí? "Hej Cittová!" Slyšela jsem za sebou. Rychle jsem se otočila a viděla jsem. Hasana? Běžela jsem k němu a objala ho. "Tyvole chyběl si mi."
