Fake Holidays

Vysvětlení

*z Louise pohledu*

Ráno jsem se vzbudil opravdu brzy. Bylo lehce po páté. Probleskl mnou takový divný pocit a polil mě studený pot. Posadil jsem se na posteli a mnul si oči. Nadskočil jsem bolestí.

„Auu, co to?!" sykl jsem a nadzvedl se.

Něco mě pálilo. Něco velmi zvláštního, co nebylo na povrchu. Rozhodl jsem si dát sprchu a nemyslet na ten divný pocit uvnitř.

Nechal jsem spadat horké kapky na mé tělo a se zavřenými oči si znovu osvěžoval můj první sexuální sen, který se zdál být tolik živý. Nevím, proč tam hlavní roli hrál Harry. Okay, přiznávám, že se mi dost líbí ale co. Je to jen platonická láska, jak Fizzy řekla. On má svůj vlastní život, vlastní přítelkyni, vlastní sny a plány. Pootevřel jsem jedno oko a zalekl se. Na mých teplácích od pyžama přehozených přes umyvadlo byla krev. Co se to sakra děje? Musel jsem to zjistit. Nikdy předtím jsem to nedělal, ale bylo to nezbytné. Bylo mi strašně trapně. Pro jistotu jsem se stydlivě ohlédl za oponu sprchového koutu, jestli všichni stále spí. Vzduch byl čistý. Zavřel jsem oči, skousl si ret a strčil si jeden z mých prstů do jediného vstupu, který jako kluk mám. Podivil jsem se, jak roztáhnutý jsem byl. Vždyť jsem ještě nevinný panic. Nebylo to tak špatné, jak jsem si vždy myslel. Bylo to i docela příjemné. Po chvíli jsem vytáhl prst, otevřel oči a zbělal jako stěna. Prst, který jsem měl pouze malou chvilku uvnitř sebe samého, byl celý od červené tekutiny.

„C-co jsem to provedl?" začal jsem nemálo panikařit.

Rychle jsem strčil prst pod tekoucí vodu, abych „zahladil" stopy a rozklepal se.

Co se to sakra dneska děje? Krev na mém prstě i teplácích a ke všemu mě bolí a pálí zadek, jako kdyby do mě někdo celou noc strkal kovovou tyč. Nevěděl jsem, co mám dělat. Dneska na svah rozhodně nepůjdu. Vlastně nepůjdu nikam. Byl jsem rád, že jsem se dobelhal z postele. Chňapl jsem po zakrvácených teplácích, zmuchlal je do klubíčka a kopl pod postel. Super, i prostěradlo bylo špinavý. Myslel jsem, že se zblázním. Nevěděl jsem, oč jde. Vlastně jsem se cítil jako holka, co právě má své dny. Opatrně jsem nalehl na peřinu a modlil se, aby nikdo na to prostěradlo nepřišel. Když tak bych to svedl na holky, no co. Přemýšlel jsem, co jsem včera udělal. Omylem jsem se na něco napíchl, nebo někam si špatně sedl? Přemýšlel jsem tak usilovně, až mi na čele vystoupla žíla a mě začala bolet hlava. Bylo mi z toho všeho nevolno. Celkem jsem se bál. Schoulil jsem se do klubíčka a znovu se propadl do říše snů...

Vzbudil mě můj vlastní výkřik ze spaní. Celý zpocený jsem se posadil na posteli a rozhlížel se okolo sebe. Na nuzném stolečku stál opřený papírek se vzkazem. Zaostřil jsem a četl: „ZLATO, DNESKA NA SVAH S NÁMI JEŠTĚ NEPŮJDEŠ. NECHTĚLY JSME TĚ BUDIT. OKOLO PÁTÉ JSME ZPĚT, MAMKA."

Celkem jsem si oddechnul, že se nemusím o nic strachovat. Měl jsem dost času na to, abych si vše uvědomil a nějak to vyřešil. Opravu mě ten zadek bolel. Sáhl jsem po telefonu, jež sloužil jako pevná linka a vytočil číslo recepce, jestli by mi nemohli donést snídani na pokoj. Byl jsem neschopný jakéhokoli pohybu. Bolest z páteře mi vystřelovala až do hlavy. Snídani mi donesl pihatý kluk. Tak trošku jsem očekával, že to bude Harry, ale proč by to měl být on, když je to kurýr.  Neměl jsem na jídlo ani pomyšlení. Svíjel jsem se na posteli v bolestech s víčky pevně přivřenými u sebe. Zhluboka jsem se nadechoval a nepřestával přemýšlet nad tím, z čeho je ta ukrutná bolest způsobena. Chtělo se mi křičet. Je to strašný pocit. Věc je skoro na dosah ruky, ale vy před ní jen zavřete oči a otočíte se k ní zády. Chtělo se mi křičet, ječet a brečet. Ta bezmoc.

Najednou mi z ničeho nic někdo nesměle poklepal na rameno: „Louisi, co se děje?" zachraptěl ten hlas.

Tento hlas mohl patřit jedinému člověku.

„J-já nevím, všechno mě příšerně bolí. Nejsem schopný se ani posadit," popotahoval jsem jako největší bulíček.

*z Harryho pohledu*

Pohladil jsem ho po rameni. Tohle jsem nechtěl. Tohle opravdu ne. Měl jsem v úmyslu si jen nevinně užít a ne ho znásilnit jako nějaké zvíře. Otevřel ty jeho kukadla, opatrně si lehl na záda a zadíval se na mne těmi jeho perličkami.  Řasy se mu třásly. Nechtěl jsem, aby plakal.

Lehce jsem ho objal a šeptl mu do ucha: „Tohle jsem nechtěl, věř mi."

„C-co jsi nechtěl?" odtáhl se ode mě a zadíval se mi hluboko do očí.

Musel jsem s pravdou ven, jinak to nešlo. Nejsem svině. Žaludek se mi sevřel a dlaně najednou strašně zpotily.

Sklopil jsem pohled a zamumlal: „To je všechno má zásluha. Já tě v noci unesl a...," zlomil se mi hlas.

Lou na mě nevěřícně zíral.

„C-cože jsi?" opakoval po mně, byť mi jasně rozuměl.

„Slyšel jsi," zašeptal jsem sotva slyšitelně.

„Takže to nebyl žádnej sen?!" zvýšil hlas hystericky, až mu z toho přeskakoval.

Zakýval jsem hlavou.

„Ty bys mě klidně nechal žít v představě, že jsem si to snad způsobil sám?! Kurva, jak jsi mohl Harry?!! Já ti věřil, víš to? Vůbec se ke mně nepřibližuj, sakra ty jsi normální prasák. Úchyl a magor a pedofil a... nesnáším tě!!!" křičel z plných plic, přičemž se mu z očí ronily veliké slzy.

„Já...-" nadechl jsem se, abych se aspoň obhájil.

„Žádný ty! Vlastně ano ty, protože ty na nikoho jiného než na sebe nemyslíš! Jsi sobec, panebože já lituju, že jsem tě kdy poznal. Moc dobře víš, jak mi na tom záleželo a ty mě prostě jen sprostě a bez mé vůle znásilníš?!" vřískal. „Je mi z tebe na blití...," zamumlal a otočil se ke mně zády.

Já jen tupě zíral na jeho záda, nemohouc uvěřit, co mi právě řekl. Byl snad první, kdo by mi kdy odporoval.

„Odejdi prosím," schoval obličej do dlaní.

„Lou, prosím...-" snažil jsem se mu to nějak vysvětlit.

„Odejdi prosím," zopakoval o něco zřetelněji. „a už na mě nikdy nemluv," dodal chladně a zabouchl se v koupelně.

Tak to jsi posral, Harry...