Fake Holidays

Odjezd

*z Louisova pohledu*

Zamžoural jsem očima po zatemnělé místnosti plné ticha. Budík ukazoval pátou hodinu ranní. Chystal jsem se pomalu odplížit, abych Harryho nevzbudil, ale jeho ruka se přichytila za mou paži.

„Tentokrát mi neutečeš," zamumlal Harry ranním chraplákem se zavřenýma očima a trochu se pousmál.

„Musím jít, Harry, je mi to líto," zašeptal jsem a políbil ho do vlasů.

„Ale no tak, ještě chvilku tu se mnou pobuď," položil si hlavu na můj klín.

„Kdybych mohl, tak přísahám, že by to nebyla chvilka," po tváři mi skutálela velká slza jako perlička.

„Neplač," setřel mi Harry slzu jedním pohybem ruky, „přísahám, že to není naposledy, co se vidíme."

Kývnul jsem hlavou s malým náznakem úsměvu.

„Miluju tě," šeptl Hazz, chytil mě za zátylek a stáhl si mě k sobě dolů do polibku.

„I já tebe," zamumlal jsem do té nejsladší pusy, co jsem kdy dostal.

Ještě chvíli jsme si tam vylévali naše srdíčka a kontinuálně si říkali, jak moc se milujeme.

Na šestou mě šel Harry doprovodit do hotelu. Matka balila jako divá, div se nepřetrhla. To holky ještě spokojeně oddychovaly v jejich postýlkách.

Harry slíbil, že tu počká, dokud neodjedeme. Pomohl nám s balením a vypravil holky, které byly jako obvykle, lehce řečeno zpomalené. Mamka šla na recepci podepsat nějaké papíry a odevzdat klíče a my jsme zůstali na pokoji sami s holkami.

Lottie hladila chudáka Phoebe po zádech, která byla bílá jako stěna a drkotala zuby o sebe z toho, jaká jí byla zima. Daisy si sedla na postel naproti mně s Harrym, naklonila hlavu na jednu stranu a důkladně si nás prohlížela.

„Copak?" všiml si toho Harry se smíchem.

„Ty máš rád mýho bráchu?" poukázala směrem na mě, hloupě se usmála a strčila si palec do pusy.

„To mám," usmál se Harry a najisto mě chytil za ruku. Nebyl jsem si zcela jist, jestli to může dívka v jejím věku pochopit, ale musí vědět, že láska nebere ohledy na to, jestli jsi muž, nebo snad žena.

Okolo osmé už jsme nosili zavazadla do auta.

„Je to jako včera, co jsem ti poprvé vzal kufr," zamumlal Harry smutně.

„Přestaň," šťouchl jsem do něj. Měl jsem na krajíčku, ale nechtěl jsem brečet před mamkou, nebo snad před holkami. Polykal jsem ty hořké slzy a mrkal, jak jen to šlo. Všichni už byly v autě a čekalo se jen na mě. Naposledy jsem Harryho pevně objal a vdechoval tu jeho mandlovo-růžovou vůni.

„Budeš mi tolik chybět," zašeptal mi do krku a lehce ho políbil.

„Ty mě víc," promnul jsem si oči, abych se nerozbrečel a naposledy se Harrymu vpil do těch neuvěřitelně měkkých, růžových rtíků, které jsou až nezákonně sexy. Bylo mi fuk, že na nás každý zírá, včetně mé rodiny. Mohl jsem vidět koutkem oka Lottie, nalepenou na okenním skle s otevřenou pusou a vyvalenýma očima. Naposledy jsem pohlédl do těch zelených korálků.

„Něco pro tebe mám," zamumlal Harry s úsměvem a sáhl hluboko do kapsy.

„Nic mi dávat nemusíš, už jsi mi toho dal příliš," odmítl jsem.

„Ale nepovídej, myslíš tu kotvičku? To byla maličkost. Chci ti dát něco od srdce. Tohle je řetízek po mojí babičce. Dostala ho od dědy k zásnubám. Moc pro mě znamená. Je to vlastně to jediné, co mi po ní zbylo. Chci, aby sis ho nechal, Lou," vyndal z kapsy nádherný zlatý řetízek s drobným, bílým kamínkem na konci.

„T-to nemůžu přijmout, Harry. Určitě je moc vzácný a jak jsi sám řekl, hodně pro tebe znamená. Nemůžu si ho jen tak vzít," rezolutně jsem zakroutil hlavou na odpor.

„Nic pro mě neznamená víc než ty. Vezmi si ho, prosím. Babička by to tak chtěla. Vždycky mi říkávala, že až ho jednou zdědím, mám ho dát své milované a já tu svou už našel," usmál se, „a žádný odmlouvání!"

Bez dalších slov mi řetízek pověsil okolo krku.

„Děkuju ti, miluju tě," vydechl jsem, jak jsem byl dojat, „ale já pro tebe nic nemám...,"

„Ale máš, stačí mi slib, že se ještě v budoucnu vidíme," stiskl mi dlaně a přiložil si je k hrudi. Pohlédl na mě s nadějí.

„To víš, že jo," zakýval jsem hlavou, byť jsem si nebyl na 100% jist.

„Tak už běž," pohladil mě po tváři.

„Je to těžší, než se zdá, věř mi," slzy se už nedaly ovládnout a nekontrolovatelně mi začaly stékat po tvářích.

„Nebreč prosím tě. Vždyť nebude trvat dlouho a my se znovu shledáme, uvidíš," usmál se Harry, ale v jeho očích se také zrcadlily slzy.

Snažil jsem se věřit v to, co vypouští z úst, ale prostě to nešlo. Nasedl jsem do auta a koukal na něj skrz sklo. Už nyní se zdá být tak daleko, tak nedosažitelný.

Chtělo se mi křičet. Nemohl jsem za ním. Nemohl jsem dýchat. Harry z druhé strany skla přitiskl ruku na tu mou a lehce se usmál. Bylo na něm vidět, jak se přemáhá. Já už to přetvařování vzdal a vzlykal naplno.

Mamka mi položila ruku na rameno a prohodila: „Musíme jet, Lou. Je mi to líto."

„Já vím," popotáhl jsem a nespustil z Harryho oči.

Auto se rozjelo. Harry kus odstoupil a začal mávat. Hrozně rychle zmenšoval a já mával a mával a mával. Nakonec se mi úplně ztratil z dohledu, jakmile jsme zajeli za zatáčku. Nyní to vypuklo naplno. Všechno mi začalo docházet. Slzy tekly proudem, hlava mi třeštila a já nevěděl, jak tohle zvládnu...

And I'm here again! :P Jak si užíváte prázdniny? Já teď měla hrozný frmol, a tak to nešlo napsat dříve, omlouvám se. Doufám, že se vám tato část líbí. Za každý votes, koment, nebo přečtení jsem nesmírně vděčná. Děkuji vám. LOVE YOU. Adel xx