Fake Holidays

Rozuzlení?

Čauky! Je mi líto, že to trvalo poněkud déle, ale přece jen. Tenhle díl je o něco smutnější, tak se mi nerozbrečte :'( :D. Děkuji za úžasných 4.4K přečtení! ♥ Miluju vás! Byla bych ráda, kdybyste si k tomu pustili tuhle písničku: https://www.youtube.com/watch?v=XsTjI75uEUQ   

Zamrazilo mě v zádech.

„Co tím myslíš, mami?" zeptal jsem se, ale matka už zase nevnímala.

Ihned jsem to šel zavolat Harrymu: „Hazz? Matka už začala trošičku reagovat a ráda by mě a tobě zítra něco sdělila. Máš čas?"

„To jsem moc rád, Lou! No jasně, na tebe si ho udělám kdykoli si vzpomeneš," ozvalo se na druhé straně telefonu.

Celou noc jsem se převaloval a nemohl zamhouřit oka. Usilovně jsem přemýšlel o tom, co mi dnes řekla. Zajímalo by mě, co z ní zítra vypadne. No, raději se na to vyspím...

Ráno jsem vstal z postele levou nohou. Všechno mi padalo z rukou a nic se mi zkrátka nedařilo. Na okolí jsem působil nepříjemně a neměl jsem nejmenší chuť dnes něco řešit. Matce se dnes ale dařilo výrazně lépe. Spořádala celou snídani a dokonce se i sama osprchovala. Slova ze sebe zrovna tedy nechrlila, ale i tohle byl veliký pokrok. Na druhou stranu jsem byl rád, že se cítí lépe. Dopoledne přišel Harry. Přinesl matce sypaný čaj a kytici voňavých lilií, které matka zbožňuje. Když si k nim přičichla, spatřil jsem na jejím obličeji malý náznak úsměvu, který jsem u ní neviděl už hodně dlouho. Donesl jsem nám všem z jídelny kávu (až na holky, které směly pít pouze kakao) sedli jsme si na menší gaučík pod bílým oknem. Harry si sedl vedle mě a chytl mě za ruku. Holky byly roztroušené všude po pokoji.

„No tak, mami, spusť," pobídl jsem ji kývnutím hlavy a usrkl ze svého šálku kávy.

„Víte, kluci, tohle je pro mě opravdu těžké. Teď nemyslím to mluvení, ale obecně. Ještě jsem se z toho zkrátka úplně nedostala."

„Z čeho by ses měla dostat?" nechápal jsem.

Zhluboka se nadechla, v rukou nervózně muchlala papírový kapesníček: „Myslela jsem, že k tomuhle nikdy nedojde a já ti to nikdy nebudu muset říct. Ale...musím. Nemysli si, že ti nepřeju štěstí tadyhle s Harrym. Na tvojí orientaci mi vůbec nezáleží, mám tě ráda takového, jaký jsi, Lou. Jsi můj syn a pamatuj si, že já tě miluju a je mi šumák, jestli se ti líbí holky, nebo ne."

Musím přiznat, že mi po tomhle spadl kámen ze srdce. Co teda může být horšího?

„Já myslel, že jsi mě snad zavrhnula," přiznal jsem smutně a hleděl ji přitom do očí.

„To si nikdy nemůžeš myslet, Lou. Jsem tvá máma. Jen mě to...zaskočilo. Já...," zadrhla se.

„Prostě to řekněte, paní Tomlinsonová," usmál se na ní povzbudivě Harry a stiskl mou ruku o něco silněji.

„Lou, pamatuješ si, co jsem ti vyprávěla, vlastně vám všem o otci?" přeskočila pohledem ze mě na holky.

„Že nás opustil, když byl Louis malý," vzala si slovo Lottie.

Přikývl jsem na souhlas.

„No a ona to nebyla tak docela pravda. Váš otec nás neopustil...," zlomil se jí hlas a po tváři jí sklouzla první slza.

„Co tím myslíš? Nebreč, mami," pohladil jsem ji po hřbetu ruky.

„Lhala jsem vám, moc mě to mrzí, ale bylo to pro vaše dobro. Já...váš otec měl přítele," když to dořekla, v pokoji nastalo hrobové ticho, jen matčiny vzlyky to občas přerušily.

Po chvilce se Harry odvážil zeptat: „Přítele jako kamaráda nebo partnera?"

„Partnera. V práci zůstával dlouho do noci a tvrdil mi, že dělá přesčasy, ale nebyla to pravda. Chodil k němu domů. Dozvěděla jsem se to potom, co jsem mu jednoho večera do práce přinesla večeři, abych mu udělala radost. Byl to jeho sekretář. Myslela jsem, že je to jen nějaký úlet a že to přejde, ale mýlila jsem se. Trvalo to tři roky. Bolelo to. Bolelo to moc. On se mnou ale zůstal. Nechtěl mě ranit. Nejsem si jista, jestli věděl, že já to vím, každopádně se ale ke mně ale nezačal chovat nijak jinak. Jen na mě neměl tolik času. No a po čtvrtém roce trápení přišel na svět Loui," když to dořekla, vykulil jsem oči. V krku jsem měl knedlík. Vůbec si to nepamatuju. Vlastně, jak bych také mohl, že?

„Myslela jsem, že to možná zachrání náš vztah, ale Dan toho muže miloval. Neměla jsem mu to ani nijak za zlé. Tobě, Loui, se věnoval na 100%. Byl to skvělý táta," rozvzlykala se.

Všichni jsme na ni civěli s otevřenou pusou. Ruku jsem měl zpocenou a tak jsem se Harrymu vysmekl.

„A co se stalo pak, mami?" zeptala se Fizz opatrně.

„Mark, nebo jak se ten chlap jmenoval, dostal rakovinu," všem se zatajil dech, „no a o ton nezvládl. Zemřel. Váš otec to psychicky neunesl a jednou, když jsem byla s malý Louim na návštěvě u kamarádky, tak se předávkoval prášky. Nechal mi tam i vzkaz na rozloučenou. Mám ho tu s sebou," vytáhla z kapsy zmačkaný papír a začala číst: „Drahá Jay,

To, co se stalo, je mi vážně moc líto. Nechtěl jsem, aby to takhle skončilo, ale neměl jsem na výběr. Velice nerad se ti musím přiznat, že jsem tě čtyři roky podváděl. Nezasloužím si tě. Jsi úžasná ženská a jsem si jist, že si brzy najdeš chlapa, kterého si skutečně zasloužíš. Víš, jak jsem ti vyprávěl o Markovi? Umřel. Rakovina ho dostala. To, co jsem s ním prožíval, nebyl jen nějaký trapný sexuální poměr na týden. Miloval jsem ho. Miluji ho i teď. Musím za ním, tam nahoru. Odpusť mi, prosím. Louisi, i ty mi odpusť. Ty to, hochu, odneseš nejvíc. Je mi moc líto, že tě neuvidím dospívat, nepovedu tě na maturitní ples, nebudu si s tebou povídat o holkách a ani tě nebudu učit řídit auto. Jsem špatný táta, ale toto rozhodnutí je vlastně nejlepší, co jsem kdy udělal. Musím za ním, vidět ho.

Jay, Louisovi jsem na účet naspořil nějaké peníze. Vystačí vám to na pár let a možná i na univerzitu.

Nemějte mi to za zlé, miluji vás. S láskou vás líbá, táta. Xx"

„Tenhle dopis jsem si poté četla den co den. Byla jsem na něj trošku naštvaná, protože to bylo sobecké, ale bylo to jeho rozhodnutí a já to plně akceptuji. Přece nemůžete mít někomu něco za zlé, pokud ho skutečně milujete. I když to nebylo oboustranné...

Je to stále tak těžké...no a vy holky máte jiného tatínka, to přeci víte," to už měla hlavu v dlaních a brečela naplno.

Oči se i mně zalily slzami. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem chtěl tohle vědět.

Když jsem byl mladší, slíbil jsem si, že v osmnácti se sbalím a vyrazím otce hledat, ale teď mi došlo, že to nebude mít cenu. Harry si klekl na koleno k matce a utěšoval ji.

„Mami, ale jak mám bez otce vědět, kdo vlastně jsem?"