Fake Holidays

"Zkus hádat"

*Z Louisova pohledu*

Milý deníčku, už se nemůžu dočkat, až pojedu domů je to tu str...- někdo zaklepal na dveře.

Kdo by to mohl být? Lottie vzhlédla od svého módního časopisu a otráveně mlaskla, čímž mi dala jasně najevo, abych šel otevřít. Fizzy se ke dveřím taky nehrnula, takže to očividně bylo na mně. Odfrkl jsem si a chňapl po klice. Zůstal jsem tam stát na prahu jako přikovaný.

„Ahoj," zamumlal Harry a lehounce se pousmál. Do očí se mi však podívat neodvážil.

„C-co tu děláš?" vypravil jsem ze sebe místo opětovaného pozdravu.

„Chtěl bych to mezi námi aspoň urovnat a odejít s čistým štítem a svědomím."

„Odejít?" zopakoval jsem po něm, protože jsem to nějak nechápal.

Zakýval hlavou.

„A kam jdeš?" vyšel jsem na chodbu a zabouchl za námi dveře, aby holky neodposlouchávaly, jak bylo jejich zvykem.

„Odcházím odsud. Nadobro," pokusil se o úsměv a pohlédl mi do očí. Po tak strašně dlouhé době se jeho oči konečně střetly mými.

„Jako z práce? To neodcházej! Harry, nechci, abys kvůli mně odešel, vždyť já tu jsem prakticky jen host, je to tvůj domov!" vyhrkl jsem. Šokovalo mě to.

„Byl jsem rozhodnutý už delší dobu a není to kvůli tobě," lhal. Poznám, když mi lidi lžou a obzvlášť on. Řasy se mu jemně třásly a nervózně si hryzal spodní ret.

„Lžeš," nepřijmul jsem jeho odpověď. „Řekni mi opravdový důvod."

„Vždyť to je," povzdychl si a zadíval se na vlastní boty. Zřejmě ho tolik zaujaly, protože na ně nepřestával zírat. Špičkou levé lakovky okopával tu pravou.

„Řekni mi pravdu," můj chladný výraz jako by roztál a pokusil jsem se na něj usmát. Pohladil jsem po rameni. On se ulekl a ustoupil o krok vzad.

Nechápavě jsem se na něj podíval a trošičku zesmutněl.  

„Prostě tu už nedokážu být a každý den chodit do toho skladu, kde jsem to všechno posral a,..." zlomil se mu hlas.

„Harry to je v pohodě, nemusíš odcházet, opravdu ne," přistoupil jsem k němu a chlácholivě ho objal.

„Ty se mě už nebojíš?" popotáhl jako malé dítě. Byl tak roztomilý.

„Nebojím, a nikdy jsem se tě nebál," pošeptal jsem mu do ouška.

„Tak to jsem si oddechl, ale stejně odsud mizím. Mám na tohle místo špatný vzpomínky a navíc pracovat s bejvalkou pod jednou střechou není zrovna dvakrát příjemný," uchechtl se.

„Ty ses rozešel s Anne?" nevěřícně jsem na něj zíral.

„Už tomu tak bude," usmál se.

„Ale proč? Vždyť jsi ji měl tolik rád!" nemohl jsem tomu uvěřit. Přiznám se ale, že mě to nemálo potěšilo.

„Bejvávalo. Momentálně mám rád někoho úplně jinýho," odkašlal si.

Moje radost rychle pominula a koutky úst, jež byly pozvednuté k úsměvu, poklesly. To už se zase zvládl zamilovat do jiné děvky?

„Aha a do koho?" falešně jsem se usmál.

„Zkus hádat," mrkl na mě. 

Další část je na světě! Omlouvám se, že to tak trvalo, ve škole toho máme moc. :) Další přidám v pátek/sobotu :3 votes a komentíky potěší, děkuji love youuu xx Adel