Fake Holidays

"Byl jsi naprosto dokonalej."

*z Louisova pohledu*

Políbil mě. ON MĚ PO-LÍ-BIL. Tak jo Louisi, uklidni se. Teď už je to na tobě. Máš to ve svých rukou. Nesmíš to pohnojit jako minule, jinak by se na tebe už doopravdy vykašlal. Sebral jsem veškerou odvahu a polibek mu opatrně navracel. Byl mnohem jemnější, než když mě poprvé políbil. Zřejmě na mě nechtěl nikterak spěchat, za což jsem mu moc vděčný. Byly to malinké a opatrné pusinky. Takové, jako si dávají malé děti ve školce. Držel se až moc zpátky a to se mi nelíbilo. Hladil jsem ho po zádech a druhou rukou se mu hrabal v těch nezkrotných kudrlinách. Polibky jsem pomalu prohluboval a nakonec zapojil i můj jazyk. Nastal souboj mezi našimi jazyky, které se o sebe třely a jakoby soupeřily o to, který z nich zůstane v dutině ústní. Různě jsem s ním kmital a pohyboval.

Byl jsem jako v sedmém nebi. Studený a ztichlý park okolo nás jakoby zmizel a zbyli jsme tam jen my dva. Já a Harry. Hořely mi tváře. Cítil jsem se tak volný, jako bych mohl každou chvíli odlétnout, ale to bych se musel Harryho pustit, což jsem doopravdy nechtěl.

„Jsi tak krásný v měsíčním světle," pošeptal Harry, čímž přerušil polibek a já se trochu zamračil, ale hned po tom jsem zčervenal.

Nic jsem na to neřekl a jen se usmál do polibku, který jsem mu věnoval na nos.

Bylo dost něžností a dětských hrátek. Sáhl jsem mu pod tričko a rukama jezdil po zádech. Cítil jsem, jak mu naskočila husí kůže. Pousmál jsem se nad tím, jak mi lehce vzdychl do rtů.

„O co ti jde, Tomlinsone?" rošťácky si skousl spodní ret.

„O nic," zašvitořil jsem nevinně.

„Hele, netvař se takhle," postrčil mě Harry a zachechtal se, „tváříš se jak svatej."

Zasmál jsem se, ale poté zvážnil a pohlédl mu do očí.

„Harry? Mám tě rád."

„To já tebe taky, Lou. Hrozně moc," přivinul si mě do náruče.

Nastala zase ta romantická chvíle. Jen tak jsme tam seděli, na mokré ztrouchnivělé lavičce, ale nám to nevadilo, protože nás hřálo teplo toho druhého. Slyšel jsem jeho bijící srdce oproti mému hrudníku. Byl to ten nejhezčí pocit na světě. Chtěl jsem jeho srdce cítit intenzivněji. Pomalu jsem mu začal rozepínat knoflíky u košile pěkně knoflíček po knoflíčku.

„Lou?" zeptal se jen, ale nekladl žádný odpor.

„Pšššt," usmál jsem se a košili mu sundal úplně.

„Ty to chceš, nebo...?" zeptal se nejistě a velmi opatrně, aby snad nic nepokazil. Mě už ale nic neodradí.

„Ano," šeptl jsem a znovu se mu vpil do těch růžových polštářků, které představovaly jeho rty.

„Jsi si jistý? Nechci ti nijak ublížit, Boo," stále přerušoval polibky.

„Neboj se, Hazz. Věřím ti. Chci to. Chci tebe," usmál jsem se na něj přesvědčivě a věnoval mu polibek na krk.

Položil jsem ho na lavičku. Trošku sykl, protože to zřejmě studilo. Nebylo divu. Strčil jsem pod Harryho jeho vlastní košili, aby to nebylo tak nepříjemné.

„Hele, já jsem tady ten dominantní," ušklíbl se trošku.

„Nech mě být aspoň na chvíli ve svém životě mužem," zasmál jsem se a nasmutněle protáhl obličej, „až přestoupíme k tomu hlavnímu, tak si vyměníme pozice."

„Dobře," zasmál se a zavřel oči.

Políbil jsem ho na čelisti a poté pokračoval dolů po krku až k jeho klíční kosti. Rty jsem se mu jen tak líně otíral o jeho citlivé místečko na krku, o kterém jsem věděl, že Harry má. Potom jsem svou pozornost přesměroval na Harryho bradavky.