Fake Holidays

Zatracení

Když jsem se probral, zprvu jsem nevěděl, kde to jsem. Tupě jsem zíral na budík po mé levici. Až poté co ručička na budíku oběhla ciferník potřetí, všechno mi docvaklo.

„Neee," zaskuhral jsem do polštáře.

Zavřel jsem oči a stále doufal, že až je znovu otevřu, budu možná opět ležet vedle svého Harryho. Namlouval jsem si, že je to jen noční můra, avšak noční můry se někdy stanou skutečností, že? Přes tmavě modré závěsy, které zatemňovaly celou místnost, nebylo vidět, jaké je venku počasí.

Vylezl jsem z postele. Musel jsem se přidržet stěny, hlava se mi motala, před očima se mi mihotaly mžitky a všechno bylo rozmazané. Přes to všechno jsem šel odtemnit závěsy. Ah, že mě to nepřekvapuje. Typické Londýnské počasí. Déšť a sychravo. Jak mi chybí zasněžené kopce a pařící slunce. Chvíli jsem se beze slova díval na ty lidi na druhé straně držící deštníky nad jejich hlavami. Přišlo mi to tak zbytečné, život mi přišel zbytečný. Vždyť ti lidé vypadají, jako by k němu ztratili chuť. Stejně jako já. Bez duše, jako stíny se přemisťovali z místa na místo, absolutně nesmyslně. Nechápal jsem to. Nechápal jsem pointu života. Co je vlastně cílem? Zamilovat se, mít svatbu, kupu dětí, dům, psa a pak spokojeně ten život dožít? Já svou lásku ztratil, co to pro mě tedy znamená? Že pro mě nečeká šťastný konec? Všechno je tak nesmyslné.

Bez nálady jsem sešel dolů po schodech, houkl na mamku sedící na gauči v obýváku na pozdrav a namířil si to do kuchyně. Jako vždy jsem zíral do ledničky sto let. Nemohl jsem si zkrátka vybrat. Bílý jogurt, nebo ovocný? Zapeklitá to otázka.

„Louisi, ta lednička není kino!" napomenula mě mamka z obýváku.

„No jo," zabručel jsem a sáhl po tom ovocném. Poté jsem se jako stín zase přesunul do své nory.

Holky ještě spaly, takže mě nic nerušilo v tom, abych si znovu začal psát do deníku: „Milý deníčku, je to první den a mně to přijde jako věčnost. Co mám dělat? Připadám si jak v zatracení. Harry je ode mě tisíce mil daleko. Mám na něj jen blbej e-mail a telefonní číslo. Žádný vztah na dálku nikdy nefungoval.

Chce se mi křičet, mám pocit, jakoby ta má dobrá půlka zůstala v Rakousku. Od rána mám jenom vztek. Ani nevím, na koho se zlobím. Na sebe? Možná.

Zaklapl jsem knihu a usedl za můj laptop:

Odesílatel: Louis_Tommo

Příjemce: harry.styles

Ahoj Harry, jen jsem se chtěl zeptat, jak se máš? Víš no...hrozně mi chybíš. Nezvládám to. Ano vím, že je to teprve první den, ale víš, připadá mi, jako by to byla věčnost. Připadá mi, že mě uvnitř něco sžírá. Nejsem celý. Doufám, že odpovíš brzy. Miluji tě. Tvůj Louis. Xx

Dovolil jsem si i přidat dvě pusinky, i když jsem si tím nebyl zprvu zcela jist. Stiskl jsem klávesu ENTER a bylo to. Opřel jsem se o opěradlo židle a s výdechem přemýšlel, co asi právě teď dělá...

*z Harryho pohledu*

Zase přijdu pozdě, sakra! Do nové práce nemůžu přijít pozdě. Našel jsem si flek poblíž toho starého hotelu a budu tam prakticky vykonávat tu stejnou činnost, neboť to je to, čím jsem byl vyučen. Nic jiného neumím, což je vlastně trošku smutné. Už jsem byl na odchodu, když v tom mi zapípal telefon. Ah, e-mail! Otevřel jsem ho. To je od Louise! Chybím mu.

Opřel jsem se o stěnu dveří, a byť jsem měl nemalé zpoždění, začal jsem cvakat: Ahoj Boo, taky mi moc chybíš. Nedá se to tu bez tebe vydržet. Víš, našel jsem si novou práci poblíž hotelu Kotva, ale slibuji, že kdykoli se vrátím domů, budeme si psát. V sedm odcházím a v šest jsem doma, dobře? Miluju tě. Harry xx

Teď už ale doopravdy musím jít, otevřel jsem dveře a vystřelil z pokoje.

*z Louisova pohledu*

P-O-M-A-L-U jsem znovu usínal, když v tom se mi na laptopu objevila tabulka s nápisem „1 nová zpráva od uživatele harry.styles"

To byste nevěřili, jakou rychlostí jsem ten e-mail otevřel. Při čtení posledních slov, jsem se málem rozbrečel. Svalil jsem se na postel s rukama přitisknutýma na prsa, jako bych se snad bál, že mi ten e-mail může někdo ukradnout.

*z pohledu 3. Osoby*

Kluci si pravidelně dopisovali každý den. Louis už začal věřit, že jim ten vztah vydrží. Na důkaz jejich lásky na konci každé zprávy napsali, jak moc toho druhého milují. Bylo to i celkem romantické. Louis celý den přetrpěl jen kvůli Harrymu. Už když ráno odlepil od sebe svá rozespalá očka, těšil se na to, až si bude večer s Harrym dopisovat. Harry byl jeho motivace, co ho žene dál. Celý den se falešně usmíval a přetvařoval až do té chvíle, než si konečně psal s ním a svůj pravý úsměv mohl ukázat světu.

Avšak nic netrvá věčně. Louis po prázdninách nastoupil do školy a měl víc učení, než kdy předtím a Harry dostal povýšení na pozici v recepci. Měl strašně moc papírování a dělal i noční šichty, takže do hotelu se vracel pozdě v noci, když už Louis v klidu spal. Pomalu se od sebe začali oddělovat...

Může tento vztah ještě něco zachránit?

Ahojky! Jsem tu s další částí. Nevím, kdy přidám tu další, ale chtěla bych vám oznámit, že to bude poslední. Rozhodla jsem se udělat dvě knížky této povídky a každá bude mít 30 dílů (ta druhá možná míň). Ale tu druhou začnu psát až v září/říjnu, abych nachytala trošku inspirace, byť to mám vymyšlené. :P Nebojte se, povídka ještě nekončí! Aspoň prozatím. Až budu mít první část od Book 2, hodím vám sem link, abyste si ji mohli přidat do knihovny ju? J Jinak děkuji za votes, komenty a samozřejmě přečtení! LOVE YOU. Adel xx