Fénixova šance

Prolog

Upozornění: Postavy obsažené v této povídce jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst patří pánům Medek a Medek, kteří knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny. Autorská práva k této fanfiction má Marry. Kopírování a případné porušování autorských práv se považuje za ilegální.

Chroptící chýše 1997...

Šel do chroptící chýše s tím, že tam pravděpodobně zemře. Ne že by měl příliš na výběr. Severus Snape vždy tušil, že nepřežije válku a netrápilo ho to. Počítal s tím. Doufal ale, že zemře v boji jako pravý kouzelník. Místo toto na něj Pán zla poslal Nagini, jelikož byl přesvědčený, že bezová hůlka také známá pod jménem hůlka osudu je po zabití Brumbála loajální jemu. Takový nesmysl.

„Byl si mi věrným služebníkem Severusi, ale mám takový malý problém. Ta hůlka mě neposlouchá. Nepředvedla ty zázraky, které slibovala. Hodně jsem o tom přemýšlel a víš, proč jsem tě odvolal z bitvy?"

Severus v tu chvíli upřeně pozoroval hada, který zatím ještě poslušně zůstával u pánových nohou, ale výhružně na něj syčel. O Harrym a Hermioně ukrytých v blízkosti pod neviditelným pláštěm zatím ještě nemohl nic tušit.

„Nevím, ale prosím dovolte mi se tam vrátit, najdu Pottera a přivedu ho." Zaprosil, ale bylo to marné.

„Ne Severusi! Pottera není třeba hledat, přijde za mnou sám, aby to zastavil, protože ví jaký je jeho osud a nechce, aby kvůli němu umírali lidé. Je už prostě takový. Vraťme se ale k té hůlce. Přemýšlel jsem o tom celou noc a myslím, že mi nemůže řádně sloužit, protože nejsem jejím skutečným pánem. Já jsem nezabil jejího posledního majitele, Albuse Brumbála, to si byl ty a dokud zůstáváš naživu..." větu nedokončil, ale ani nemusel.

„Můj Pane!" zaprotestoval zděšeně Severus. Věděl samozřejmě, že se Pán zla mílí. Ke změně loajality nebylo třeba zabít, stačilo majitele odzbrojit a to on neudělal. Neodzbrojil Brumbála, to přece udělal Draco už před ním. A přesto ani Draco nebyl nyní jejím skutečným pánem. Nic z toho však neřekl. Pokusil se sáhnout po své hůlce, jenže bylo pozdě. Voldemort už dal svému mazlíčkovi pokyn.

„Zabij!" A v tu chvíli se mu obrovitý had, který až dosud pouze výhružně syčel, zakousl do hrdla.

Severusovi se podlomila kolena a ochromený bolestí se sesul k zemi. Prsty teď pevně přitiskl k ráně na krku, aby zpomalil prýštění krve. Cítil, jak se mu po těle rozlévá jed, a po tvářích stékají slzy. Nezadržoval je, nemělo to smysl.

Voldemort stejně mezitím chroptící chýši opustil, aniž by na něj jedinkrát pohlédl. Toho využil dosud ukrytý Harry a společně s Hermionou poklekl před umírajícím mužem. Grangerová se tvářila, jakoby jí to bylo líto. To nebylo správně, jeho přece nikdo nikdy nelitoval.

Severus věděl, že umírá, ale ještě musel udělat poslední věc. Musel tomu chlapci předat zprávu, jak mu řekl Albus. Celou dobu byli jen figurkou v plánu toho starého blázna, on i Potter. A přesto Severus věděl, že udělá, co musí. Ostatně jako pokaždé. Z posledních sil se zaměřil na smaragdově zelené oči před sebou. Tolik mu připomínaly Lily.

„Pane profesore..." Potter se pokoušel něco říct, ale Severus ho musel přerušit. Ať chtěl cokoli, nebylo to důležité. Nemohlo být, protože Severus nevěděl, jak dlouho vydrží a tohle prostě udělat musel.

„Vemte si je...vemte si je všechny...Odneste je k myslánce...podívejte se na mne." Vydechl, než se definitivně ponořil do tmy. To ale nebyl konec. Ne ani náhodou.

Severus Snape už nemohl vidět, jak těsně po odchodu Harryho a Hermiony vletěl dovnitř nádherný ohnivě rudý fénix. Fawkes, který po Brumbálově smrti zmizel, se nyní vrátil, aby zachránil toho, jenž zasluhuje život.