Fénixova šance

Kapitola 18: Odhalení

Ministerstvo kouzel, ústředí bystrozorů, Londýn...

„No to si děláš srandu! Snape že je naživu? Jak?" zvolal překvapeným hlasem Ron Weasley.

Harry schválně přišel chvíli před Severusem, aby mu připravil půdu a ujistil se, že se ho Gawain nepokusí zatknout hned, jak ho uvidí. Samozřejmě až poté, co by překonal prvotní šok a přestal zírat s otevřenou pusou tak, jako to dělali všichni.

„Na to se ho budeš moct zeptat sám. Přijde za chvíli," odpověděl mu Harry s úsměvem. Přestože tahle situace nebyla nejlepší, výborně se bavil, ostatně tak jako vždy, když sledoval ty udivené tváře lidí, kteří se o něm dozvěděli. Bylo příjemné být taky jednou tím, kdo ví více než ostatní.

„Prozraďte mi, pane Pottere, jak jste na něj vlastně přišel?" smazal mu úsměv z tváře velitel. Zdržel tady kvůli němu i noční směnu a teď chtěl znát podrobnosti. Harry to čekal, ale stejně se mu to nelíbilo.

„Řeknu vám to, ale byl bych rád, kdybyste nejednal ukvapeně. Potřebujete ho."

„Tak ven s tím Harry," pobídl ho Sturgis Tobolka ležérně se opírající o rám dveří. Harry na něj zamračeně pohlédl, ale přikývl.

„Před útokem v Surrey jsme se se Sturgisem procházeli případy samozvance a já si všiml Triquetry. Ten symbol mi byl povědomý, tak jsem se během volna vydal do Bradavic a našel ho. Ve staré učebnici, která kdysi patřila právě Severusi Snapeovi, nekreslil to tam ručně. Pak se mi ho podařilo najít a spojili jsme se. Dali jsme dohromady plán, jak vyhnat démony, ale vyžaduje pečlivou přípravu, proto jsem vám zatím nic neřekl. Byl bych to později udělal."

„Takže Snape je tím samozvancem je to tak? To vysvětluje, proč jsme o něm v poslední době už neslyšeli. Měl jinou práci. No nechápu, jak si mohl myslet, že může jen tak beztrestně dělat práci za nás, ale poslechnu si ho. Démoni jsou v tuto chvíli přednější," rozhodl Gawain a zamyšleně si promnul bradu. Víc Harry ve svém postavení udělat nemohl. Zbytek byl na Severusovi.

*****

Skutečnost, že se měl dnes přestat skrývat, ho naplňovala zvláštním klidem a odevzdaností. Nezáleželo na tom, co s ním pak bude. Podstatné bylo dostat démony pryč.

Severus Snape vstoupil na ústředí bystrozorů. S odhodlaným výrazem a vířícím pláštěm zamířil rovnou do kanceláře, odkud slyšel hlasy. Bylo tam narváno. Velitel bystrozorů tady kvůli mně zřejmě nechal oba hlavní týmy. Uvědomil si.

Na vyzvání se posadil a oplatil Weasleymu vražedný pohled, kterým si ho přeměřoval. Očividně ne všichni mají z mého přežití radost. Konstatoval v duchu, ale nijak ho to netrápilo. Byl tady kvůli něčemu jinému.

Nejprve se ho zeptali na několik věcí týkajících se převážně jeho honu na smrtijedy a démonů. Severus poctivě odpovídal až do chvíle, než přišla otázka na Luciuse, který jako jediný stále unikal. Na Draca se kupodivu neptali, ale ten když se to vzalo kolem a kolem nakonec nic tak vážného nespáchal, tedy kromě toho, že následoval svého otce, jak se od něj doma očekávalo.

„V tomto ohledu vám bohužel nepomohu, nevím kde je Lucius Malfoy. Podařilo se mi pouze zjistit, že zmizel ze země." Na následující otázku, kdo sem vpustil démony, odpověděl taktéž, že neví. Samozřejmě to nebyla pravda.

„Dobrá jste ochoten to v případě potřeby zopakovat i pod veritasérem?" zeptal se velitel.

„Ano samozřejmě." Severus nezaváhal, i když věděl, že pokud by na tom skutečně trvali, mohl by mít problém. Jako pravý Zmijozel ale zachoval chladnou hlavu. Lhát byl ostatně zvyklý. Jen rychlým pohledem zkontroloval, že i Harry zůstal naprosto klidný.