Fénixova šance

Kapitola 7: Nepříjemné setkání

Malfoy Manor, Wiltshire, Anglie...

Honosné sídlo Malfoyových tonulo ve tmě. Harrymu při pohledu na něj naskočila husí kůže, přestože to bylo již docela dlouho, co tu byl naposledy. Právě tady během svého zajetí Draca tenkrát odzbrojil, což způsobilo, že se stal pánem bezové hůlky.

Vzhledem ke vztahům, jaké mezi ním a Dracem panovaly na škole, byl z toho setkání nervózní. Vycouvat, ale nemohl. Slíbil Snapeovi, že s ním promluví a byl pevně rozhodnutý svou část dohody dodržet.

V práci celý den přemítal nad tím, co mu řekne a jak se bude Draco asi chovat. Nyní nadešel večer a ještě stále neznal odpověď. Nedá se nic dělat, budu tedy muset improvizovat. Řekl si Harry a odhodlaně stiskl domovní zvonek. Dát o sobě vědět byla zdvořilost, ačkoli nepochyboval, že ochranná kouzla kolem domu jeho přítomnost již zaznamenala.

Uvítala ho domácí skřítka. Poté co Harry ukázal bystrozorský odznak a oznámil, že je tu ve služební záležitosti, byl zaveden do přijímacího salónku.

Pán domu se objevil zanedlouho ve společnosti jakési krásné mladé ženy, kterou Harry neznal. Draco vypadal stejně jako předtím. Aristokratický vzhled, uhlazené vystupování a lehce arogantní výraz. Přestože byl již večer, měl na sobě přiléhavý společenský hábit tmavozelené barvy, zřejmě, aby uvítal hosta, jak se sluší. Harry ovšem nepochyboval, že i to je pouhá zdvořilost a snaha předvést způsoby člověka vychovaného ve vyšší společnosti.

„Čemu vděčíme za tak vzácnou návštěvu?" zeptal se blonďák sarkasticky. Pak ale jakoby si na něco vzpomněl a v rychlosti představil svou snoubenku. Byla opravdu krásná. Světlé karamelové vlasy jí ve vlnách splývaly po zádech a její modré oči přímo zářily. Alitea se na Harryho otočila s přátelským úsměvem, který se tolik lišil od toho Dracova. Sice byla oblečená stejně elegantně a měla podobně vznešené rysy, ale na rozdíl od svého budoucího manžela vypadala, že Harryho skutečně ráda vidí.

„Velmi ráda tě poznávám, dost jsem o tobě slyšela."

„Kéž bych mohl říct to samé. Omluvila bys nás prosím? Potřebuji tady s Dracem probrat něco důležitého," požádal Harry zdvořile. Jakmile se však vzdálila, opět použil tón, kterým s Malfoyem mluvil obvykle.

„To jako vážně Malfoyi? A co Pansy?"

„S ní to byl jen bezvýznamný školní románek, pokud víš co tím myslím. Alitea je mnohem vyzrálejší. A navíc, je to Francouzka," mrknul na něj Draco, jakoby právě tahle skutečnost všechno vysvětlovala.

Harry přikývl, ačkoli nevěděl. On chodil s Ginny už na škole a hned po válce se vzali.

„Tak to gratuluji. Co kdybychom se ale raději vrátili k tomu, proč jsem přišel?" Připomněl Harry a následoval Malfoye do luxusního obývacího pokoje, kterému vévodil obrovský starožitný lustr. Posadil se na černou koženou pohovku a spíš ze zdvořilosti, než že by měl na ní opravdu chuť, přijal nabízenou whisky.

„Takže jak mohu být nápomocný bystrozorům?" zeptal se Draco pochybovačně, jakmile se usadil naproti a ležérně si přehodil nohu přes nohu. Harry mu stručně vysvětlil situaci. Vynechal přitom Snapea, přesně jak slíbil. Když skončil, Malfoy se kupodivu nesnažil tvrdit, že o svém otci nic neví. Že by byl zrovna ochotný ke spolupráci se ovšem také tvrdit nedalo.

„Proč si myslíš, že bych ti to měl říkat Pottere? Ze starého přátelství?"

„To sotva, ale mohlo by to být pro tebe výhodné," řekl mu Harry a Draco se poté zachoval jako pravý Zmijozel. Nikdy nikomu nepomáhej, pokud tím nezískáš i něco pro sebe. To byla jejich zásada.