Fénixova šance

Kapitola 38: Vyhnání démonů

Ministerstvo kouzel, odbor záhad, Londýn...

Na odboru záhad se toho dne sešlo osm lidí. Oba týmy bystrozorů, Severus a Marylin. Ta měla být původně jen v roli pozorovatele, ale jak už to bývá, člověk míní, život mění. I ona tedy v tomto plánu nakonec sehrála poměrně důležitou roli. Seběhlo se to asi takto:

Severus i Harry vypili každý svou dávku magii-posilujícího lektvaru. Postavili se co nejblíž k oblouku naproti sobě. Bystrozoři se mezitím rozmístili na předem domluvené pozice. Marylin zůstala vzadu připravená zaujmout místo kteréhokoli z bystrozorů, v případě, že by byl zneškodněn. Doufala, že k tomu nedojde. I když byla silná, na tohle neměla výcvik.

Sledovala, jak Severus na Harryho pokyn začal odříkávat kouzlo na přivolání démonů. Její irština byla mizerná, z celé té dlouhé inkantace si dokázala přeložit pouze: „Volám vás bytosti pekelné." Zpočátku bylo odříkávání pomalé, postupně se však rychlost zvyšovala, až Severusovi nebylo vůbec rozumět. On ale chybu neudělal. Netrvalo dlouho a jeden po druhém se začali objevovat démoni. Brzy jich kolem brány bylo tolik, že Marylin Severuse vůbec neviděla.

Jakmile se přestali objevovat další, bystrozoři začali za pomocí svěcené vody stahovat. Potřebovali je všechny zatlačit co nejvíc k sobě, aby bylo možné vyčarovat Triquetru. Zprvu to šlo dobře. Během chvíle byli všichni včetně Marylin a bystrozorů uzavření v keltském kruhovém symbolu. Jenomže pak démoni pochopili, co se chystá a začali proti nim vyrážet. V tu chvíli uslyšela Marylin Severusovo volání:

„Harry spoutej je! Na otevření brány mám jen jeden pokus!"

Pochopila. Severus nemohl otevřít bránu dřív, než budou všichni démoni pod kontrolou, protože kdyby to napoprvé nevyšlo, neměl by dostatek magie k udržení aktivního průchodu. I Harrymu to bylo jasné. Bohužel nestihl dokončit inkantaci včas. Jeden z démonů se k němu dostal, a stačil ho posednout.

„Marylin pomoz mu!" ozval se znovu Severusův hlas.

Všichni včetně Severuse teď měli plné ruce práce s ostatními démony, takže to bylo na ní. Marylin na sebe použila zastírací kouzlo a začala všechny opatrně obcházet, aby se dostala až k Harrymu. Když byla dost blízko, použila svěcenou vodu, čímž démona donutila Harryho tělo opustit. Potom teprve zrušila své zastření.

Mladý Nebelvír se vzpamatoval rychle. Vrhnul na ní vděčný pohled a hned se obrátil zpět ke svému cíli:

„Ceangal na deamhain go léir. (*)"

Fungovalo to přesně, jak mělo. Z Harryho hůlky vyletělo velké množství bílých poutacích paprsků. Všechny se obtočily kolem démonů, kteří v tu ránu zastavili na místě neschopní pohybu. Volný nezůstal ani jediný. Marylin to nyní viděla poprvé a připadalo jí to fascinující.

Teď teprve mohl Severus bezpečně otevřít bránu. Opět začal odříkávat jakousi dlouhou inkantaci v tom samém jazyce jako prve, ale slova zněla tentokrát tak mumlavě, že z toho nebylo rozumět vůbec nic. V okamžiku, kdy kouzlo dokončil, se v oblouku zhmotnil jakýsi vír, který nejprve vystřelil do prostoru. Vzápětí se však zase vrátil, aby se ustálil ve stříbřitou hladinu, vyplňující celý oblouk. Trochu to připomínalo rtuť.

Pro Harryho to byl signál, aby zrušil kouzlo hromadného spoutání. Bystrozoři byli připravení znovu pomocí svěcené vody zatlačovat démony směrem k bráně. Přidala se k nim i Marylin.

Povedlo se to. Nikdo neskončil posedlý, nikdo nezemřel, dokonce ani nebyl zraněn. Démoni jeden po druhém mizeli bránou, ostatně ani neměli jinou možnost. Pokud se chtěli dostat z dosahu svěcené vody, byl otevřený průchod jedinou variantou. Triquetra všechny další směry uzavřela. Jakmile byl i poslední démon pryč, Severus bránu zase zavřel a Ron Weasley je všechny vysvobodil z ochranného kruhu.