Fénixova šance

Kapitola 40: Nečekaná návštěva

Příčná ulice, Londýn, Anglie...

V Londýně panoval krásný červnový den. Přestože od Severusova výslechu uběhla už pěkná řádka dní, on byl stále naštvaný na Harryho. Ten proklatý Nebelvír zařídil, že Severus z celé kauzy s démony vyšel jako hrdina vše stránkového románu. Jeho jméno teď bylo vyslovované s úctou a respektem namísto opovržení. Mluvili o něm jako o hrdinovi, který přežil, aby zbavil Anglii démonů. Jenomže on o to nestál, o nic z toho. Stačilo mu, že je volný, že konečně poznal lásku a od září bude opět učit v Bradavicích.

Harry se sice hájil, že mu chtěl jen pomoct, ale Severus si zatím nedokázal představit, k čemu by to mohlo být dobré. Bylo mu jedno co si o něm druzí myslí. Sláva pro něj nikdy moc neznamenala. Status celebrity raději vždy rád přenechával Harrymu. Přes to všechno tady ale byli dva lidé, na jejichž názoru by záležet mělo a kteří čirou náhodou také odebírají Denního věštce, což ovšem Severus nemohl tušit.

Momentálně však všechny tyhle starosti z hlavy vytěsnil a soustředil se jen na svou misi. Vybrat zásnubní prsten. Ano to by mohlo být skutečně nebezpečné. Pomyslel si ironicky, když vstupoval do speciálního klenotnictví pro kouzelníky na Příčné ulici. Cítil se tady velmi nejistě. Co když odmítne?

„Dobrý den, jak vám mohu pomoci?" oslovila ho mladá drobná blondýnka s vlasy po ramena, v nichž zářila spousta na růžovo obarvených pramenů. Severus měl co dělat, aby zachoval zdvořilost a nezaclonil si oči.

„Sháním zásnubní prsten."

„Jistě, samozřejmě. Obyčejný, nebo magický?"

„Magický přirozeně," odpověděl Severus trochu přezíravě. Růžovka statečně předstírala, že si jeho tónu nevšimla.

„Výborně, máme dva druhy magických šperků. Buď s nějakou užitečnou vlastností, například varují nositelku před nebezpečím, dokáží předpovídat počasí, odhalit lež a podobně. Ty jsou ale vhodnější spíš jako snubní, jelikož prospějí oběma a při správném výběru se budou jejich vlastnosti doplňovat. Druhá varianta, pokud tedy máte odvahu, je prsten, který se po nasazení zbarví barvami citu, jež dvojici spojuje. Měla jsem tady pár, který díky tomu zjistil, že se k sobě vůbec nehodí. Výběr je ale samozřejmě na vás."

Severus na vyzvání přešel k vitrínám s různými zlatými a stříbrnými šperky. Tady se rozhodovat nemusel. K Marylin se rozhodně mnohem víc hodilo zlato. Nakonec mu padl do oka zlatý prsten s větším broušeným kamenem uprostřed a ještě několika menšími po stranách, kde se kroužek rozšiřoval. Ukázal ho prodavačce, ta odemkla vitrínu a podala mu ho do ruky.

„Skvělá volba, i když poněkud dražší vzhledem k velikosti a množství kamenů. Vhodná pro páry, jejichž vzájemný vztah je složitější. Obsahuje totiž magii hned dvojího citového zabarvení. Převládá ta, jež se zbarví na větším kameni. Ke zbarvení dojde, jakmile dotyčné prsten nasadíte. Musíte to ovšem udělat vy, aby to fungovalo. Dostanete k tomu samozřejmě vysvětlivky, abyste věděli, co která barva znamená. Tak co, mám vám ho zabalit do krabičky?"

Severus přikývl. Vyčerpávající informace poslouchal jen na půl ucha. Ve skutečnosti byla jeho volba jasná, jakmile ten prsten uviděl. Svou výrazností se k Marylin perfektně hodil, už se nemohl dočkat, až ho nasadí. Zároveň ho ale znovu přepadl strach a nervozita. Tohle už bylo doopravdy. Poprvé v životě se někoho chystal požádat o ruku. Teď byla poslední možnost odejít. Ještě si to mohl rozmyslet. Přesto necouvnul. Nohy samovolně zamířily k pultu, kde bylo potřeba podepsat souhlas ke stržení příslušné částky z účtu. Podepsal a o chvíli později odcházel se sametově černou krabičkou v kapse. Měl pocit, jakoby vážila metrák.