Fénixova šance

Kapitola 39: Výslech

Dům Potterových, Grimmauldovo náměstí 12, Londýn, Anglie...

Brzy ráno sotva začalo svítat, se Severus přemístil na Grimmauldovo náměstí 12, aby si vzal veritasérum, které prozřetelně uvařil už krátce poté, co se sem přestěhoval. Ne že by něco takového tehdy tušil, jen se prostě vždy snažil mít zásobu důležitých lektvarů po ruce. Zkrátka kdo je připraven, nebývá překvapen.

Teď ale přeci jen trochu překvapen byl. Nečekal, že Ginevra bude v tuto hodinu již vzhůru, když má možnost si přispat. Přesto byla. A vítala ho s patřičným nadšením. Měla upřímnou radost, že je v pořádku a že celá kauza s démony dobře dopadla. To byla novinka. Severusovi se ještě nestalo, aby ho někdo takhle ocenil. Za své činy, jakkoli byly záslužné, byl v minulosti odměňován spíš pohrdáním, než gratulací a potřesením ruky. Zvykl si na to. Bylo to v pořádku. S pochvalou už zacházet neuměl, takže jelikož nevěděl, jak reagovat, prostě poděkoval. Vzal si v laboratoři, pro co přišel a s omluvou odmítl nabízenou snídani. Marylin měla naspěch a on ji nechtěl zdržovat.

*****

Dům Talbot, Hrabství Norfolk, Anglie...

Oba se pohodlně usadili u krbu, Severus na stejném místě, kde poprvé mluvil o své minulosti. Tentokrát ovšem působil značně sebevědoměji. Marylin ho sledovala a přitom naslouchala praskání ohně z krbu. Byl to uklidňující zvuk.

Nevěděla, co přesně Severus dělá, ale rysy měl uvolněné. Takhle v meditaci (*), zbavený všech starostí vypadal úplně jinak. Jindy ostrá vráska u kořene nosu se vyhladila. Marylin měla chuť se té tváře dotknout, ale bála se, aby nenarušila jeho koncentraci. A tak si alespoň vrývala do paměti tu bezstarostnost, kterou by u něj tak ráda jednou viděla i v bdělém stavu.

Tak se do toho zabrala, že málem nadskočila, když Severus promluvil. Sakra, vůbec jsem si nevšimla, že skončil. Co je to se mnou?

„Dobrá jsem připraven. Vezmu si slabou dávku veritaséra. Nebude působit déle než několik minut, nicméně pár otázek by mělo stačit, aby sis ověřila, že účinkuje. Potom můžeš přejít k věci. Však víš, co máš dělat."

Marylin věcně přikývla. Věděla to, samozřejmě, ale neměla z toho dobrý pocit. Musela se totiž zeptat na něco, co by jí za normálních okolností nikdy neřekl. Nechtělo se jí. Bylo to však nutné, aby zjistila, že lektvar skutečně působí. Rozhodla se, že dvě otázky postačí.

„Vždy jsi nenáviděl Harryho otce, šikanoval tě. Co přesně ti provedl?" O tom přemýšlela, už když vyprávěl o Tobiasi Snapeovi a zmiňoval šikanu. Podrobnostem se schválně vyhnul a ona se nechtěla ptát. Nepatřilo to k tématu.

Severus nehnul ani brvou, tupě zíral před sebe, jakoby se ho nic netýkalo. Jen oči prozrazovaly jistou nelibost a vnitřní boj, který nemohl vyhrát.

„Použil proti mně mé vlastní kouzlo. Pomocí Levicorpus mě zavěsil hlavou dolů tak, aby celá škola viděla mé spodky." To ledacos vysvětluje, musel si připadat strašně ponížený. Pomyslela si Marylin, ale nahlas nic neřekla. Místo toho položila druhou otázku, a sice jestli o tom ví Harry. Odpověď ji docela překvapila. Že by byl tak neopatrný a před lekcí nitrobrany své vzpomínky neskryl? Nejspíš nečekal, že Harry zahnaný do kouta vyrazí do protiútoku.

Každopádně jako důkaz, že veritasérum působí, to stačilo, takže už se v tom dál nepitvala a začala klást relevantnější otázky týkající se jeho nahánění bývalých smrtijedů, démonů a Luciuse Malfoye. Prostě vše, co by mohlo zajímat bystrozory.

Severus odpovídal stručně, nezúčastněně. Marylin se vesměs nedozvěděla nic nového až na pár detailů, které se nikdy nedostaly do novin. Podstatné stejně byly až poslední otázky.