Fénixova šance

Kapitola 35: Já se nevzdám!

Ministerstvo kouzel, ústředí bystrozorů, Londýn...

Na ústředí tu noc vládl zmatek, pochybnosti a zřetelné obavy. Místo, aby vrcholily přípravy na vyhánění démonů, se celý plán zastavil. Nikdo z nich neuměl znovu bránu otevřít, ani do jejího prostoru přivolat všechny démony. Snad jen zadržený Lucius Malfoy, ale ten samozřejmě veškerou spolupráci odmítal a přinutit ho k tomu pomocí kletby Imperius bylo nezákonné. Proto před jeho ubytováním v Azkabanu proběhl pouze předepsaný výslech pod veritasérem, který Harry sledoval za sklem očarovaným tak, aby ho subjekt nemohl vidět.

Celou tu dobu se bál, aby nevyšlo najevo, že on a Severus už identitu pachatele dávno odhalili. Stačila jediná správná otázka a celé to mohlo prasknout. To by pro oba znamenalo průšvih kolosálních rozměrů. Harry by se nejspíš mohl rozloučit s kariérou bystrozora, což jako nastávající otec skutečně nepotřeboval a Severus se svobodným životem i s Marylin.

Tu Harry poslal domů, aby si odpočinula. Tady jim nemohla nijak pomoct. Chápal, že je nyní zoufalá, vždyť on podobným způsobem přišel o Siriuse. Rozdíl byl jen v tom, že u Severuse stále existovala naděje, že to mohl přežít. Na něj nikdo předtím neseslal Avadu. Prošel sám a sám se tam odsud musel dostat. Harry se jen bál, aby vydržel, aby nepřišel o magii, a aby mu démoni neublížili natolik, že toho nebude schopen. Každopádně pro případ, že by to dobře dopadlo, potřeboval Marylin silnou.

Výslech nakonec netrval ani hodinu. Malfoy svoje tvrzení o tom, že Severuse nemůže zachránit, potvrdil i pod veritasérem, takže zatím jediným dobrým znamením bylo, že jejich tajemství zůstalo uchráněno.

„Malfoy, proč nás to jenom nenapadlo dřív? Na něj to přesně sedí. Škoda že ho nemůžeme přinutit, aby napravil, co způsobil," vyrušil ho z myšlenek Sturgisův hlas.

Harry si povzdechl: „Možná je to dobře. Merlin ví, jak by to dopadlo. Já Malfoyovi nevěřím ani nos mezi očima. Je to krutý a sebestředný hajzl. Ještě že soud už bude jenom formalita."

*****

Bradavice, severovýchodní Anglie...

Harryho radu, aby si šla domů odpočinout, Marylin neposlechla. Jistě, byla vyčerpaná a zoufalá, bála se o Severuse, ale právě proto nemohla odpočívat. Zatímco její partner, přesně tak o něm poslední dny přemýšlela, někde bojoval o život, ona by měla v klidu spát? Nemyslitelné.

Ze všech sil pevně vztyčila nitrobranu, pocity uzamkla v sobě a zamířila do své soukromé laboratoře v Bradavicích. V rychlosti zkontrolovala zásoby, přivolala potřebné ingredience a dala se do vaření. Magii-obnovující a léčivé lektvary, hojivý balzám, bezbolestný doušek, to všechno mohl Severus potřebovat a ona si chtěla být jistá, že jich bude mít dostatek.

Pracovala rychle a metodicky i tak trvala příprava až příliš dlouho. Alespoň jí to tak připadalo. Jakmile měla hotovo, informovala Minervu o své nepřítomnosti a přesunula se na Talbot. Byla přesvědčená, že Severus by šel sem a ona tu chtěla být, až se tak stane. Ne jestli. Až. Musela tomu věřit. Nic jiného jí nezbývalo.

*****

Sídlo prapůvodního démona, Peklo...

Rudá obloha. Kam oko dohlédlo, jen žhavý písek a černé skály. Peklo je plné bolesti a utrpení. Lidé zde jsou navěky opuštění, bloumají sem a tam bez cíle jasně si vědomi všech svých hříchů. Nic jiného neznají, jejich mysl je zaměřená jen na to špatné, co v životě udělali. Všudypřítomné horko a plameny tomu všem jen napomáhají.

Severus do půli těla svlečený a připoutaný ke kříži silnými řetězy tohle všechno věděl, ale prozatím tomu ještě úplně nepropadl. Stále byl schopen udržet si naději a to i přes zjevnou bezvýchodnost celé situace. Teď už si jí i dokázal uvědomit, účinky Imperia padly ve chvíli, kdy prošel bránou. Byl zase sám sebou. Nemohl se rozhodnout, jestli je to dobře, nebo špatně.