Ministerstvo kouzel, ústředí bystrozorů, Londýn...
Lidé se obávají změn, jelikož často znamenají opuštění známé jistoty-skok do tmy. Ovšem některé změny jsou dobré. Pomáhají nám se posunout, nezůstávat na mrtvém bodě. Například to, že byl Severus poslední dny jaksi vyrovnanější a také Ronův začínající vztah byly rozhodně dobré změny. Harry byl rád, že mu to se Samanthou nakonec vyšlo a začali spolu chodit. Už to s ním začínalo být k nevydržení.
To, že se Harry poprvé otevřeně vzepřel veliteli už ale tak dobré nebylo. Během nočního sledování podezřelého totiž porušil přímý rozkaz a raději s kolegy trénoval keltskou magii, i když věděl, že se na to určitě přijde. A přišlo. Hned ráno byl kvůli tomu i s celým týmem pozván na kobereček k veliteli. Tak trochu s tím od začátku počítal a byl odhodlaný prosadit si svou.
„Takže pánové, jak mi vysvětlíte tu vaši noční akci. Pokud vím, dal jsem vám jasný rozkaz sledovat podezřelého. Kingsley, vy jste měl za tým zodpovídat, tak čemu z toho jste nerozuměl?"
Jmenovaný nestihl odpovědět, Harry ho předběhl: „Za to můžu já, pane, přemluvil jsem je. Vím, že chcete dopadnout toho, kdo sem vpustil démony, jenomže i když budeme vědět, kdo je za to zodpovědný, nijak nám to nepomůže démony vyhnat, což by měla být naše priorita. Vyšetřováním se můžeme zabývat potom, nebo to nechte na těch, kteří se nezúčastní plánu. To je jedno, ale Severus je téměř připravený to spustit. Dnes budeme testovat lektvar, proto navrhuji se spíše soustředit na trénink, pokud tedy nechcete mít z poloviny zaměstnanců vraždící kouřová monstra."
„Zdá se mi, že poněkud přeháníte, Pottere."
„Při vší úctě veliteli, já myslím, že Harry má pravdu. Tohle bude něco úplně jiného, než všechna setkání, která jsme s nimi dosud měli. Nejspíš budeme čelit desítkám démonů najednou, a když všichni skončíme posedlý, nebo dokonce mrtvý, kdo ten plán dokončí?" zastal se Harryho Sturgis a Kingsley ho při tom podpořil.
„Také souhlasím. Zdá se, že Snape je jediný, kdo dokáže otevřít bránu a přivolat démony. Na nás tedy zbyde ten nejtěžší úkol, všechny je zkrotit a dostat pryč odsud."
Harry souhlasně přikývl. Když v noci tohle navrhoval, oba souhlasili, že ho před Gawainem podpoří a fungovalo to dokonale. Velitel nakonec nátlaku celého týmu podlehl.
„Možná na tom něco je, ale příště bych ocenil, kdybyste se mnou podobné věci napřed probrali namísto neuposlechnutí rozkazu. A když už jsme u Snapea, už jsem se rozhodl, co s ním uděláme. Svobodu si bude muset zasloužit, proto jakmile se postaráme o démony, budu trvat na výslechu pod veritasérem. Prozatím mu to ale neříkejte Pottere pro případ, že by vymyslel jak to obejít, ačkoli o tom pochybuji."
To je jako kdybyste mi řekl, ať to udělám. Pomyslel si Harry. Nahlas však řekl: „To by mě ani nenapadlo, pane."
Ne, rozhodně ho musel varovat. Znal to velmi dobře, často byl u takových výslechů přítomen. Veritasérum, tedy dokonalé sérum pravdy, dokonalejší než mudlovský detektor lži vás dokáže přinutit prozradit i ta nejtemnější tajemství. Stačí tři kapky a při správných otázkách odhalíte celou svou duši, přičemž si to až bolestně uvědomujete. Ať se snažíte sebevíc, nedokážete tomu zabránit. Harry si vážně nedokázal představit, jak by se tomu dalo odolat a bylo mu jasné, že u bývalého smrtijeda, který navíc držel veřejnost v přesvědčení, že je mrtvý, bude takový výslech obzvlášť krutý. Takže definitivně, Severus měl právo to vědět.
*****
Dům Talbot, Hrabství Norfolk, Anglie...
Zima pomalu ale jistě ustupovala. Sluneční paprsky sice ještě úplně nehřály, alespoň už však nemrzlo a oni tak mohli lektvar pohodlně testovat venku. Jelikož na Talbotu k tomu byly ideální podmínky i dost místa, vpustila Marylin přes ochranná kouzla také Harryho.
ČTEŠ
Fénixova šance
FanfictionKdo rozhoduje o tom, že si někdo zaslouží žít a jiný nikoli? A má vůbec někdo právo rozhodnout o svém životě, nebo je to spíše záležitost nějaké vyšší moci? Příběh se odehrává po válce s Voldemortem. Severus Snape přežil. Většina z těch, co ho znal...