Fénixova šance

Kapitola 12: Začátek něčeho nového

Dům Potterových, Grimmauldovo náměstí 12, Londýn...

Hned druhý den po návratu z Francie začal mít Harry dojem, že už snad nemůže být šťastnější. Ginny mu totiž oznámila, že je těhotná. Řekla to jen tak mimochodem během společného oběda. Harry vyskočil a celý rozesmátý svou ženu objal. Měl obrovskou radost.

„Ginny to je úžasný! Jak dlouho už to víš?" Vzpomněl si, jak se během Ronovi návštěvy na okamžik zasekla. Tehdy mu to nedávalo smysl, ale teď to všechno zapadlo do sebe.

„Podezření jsem měla, už když u nás byl na návštěvě můj bratr, ale potvrdili mi to teprve koncem minulého týdne. Bohužel nemůžu pracovat, dokud se to nenarodí, aby se dítě náhodou něčím nenakazilo u Munga."

„To schvaluju, je to zbytečné riziko, zvlášť když na tom nejsme tak špatně, abychom si to nemohli dovolit. Tak já budu táta, skoro tomu nemůžu uvěřit. Proč si něco neřekla?" zeptal se Harry a přitom se pořád usmíval, až ho napadlo, že musí vypadat jako idiot, ale bylo mu to jedno.

„Myslela jsem, že bude lepší s tím počkat, až se vrátíš z Francie. Kdybych ti to řekla dřív, nejspíš by sis postavil hlavu a zůstal doma, což jsem nechtěla," odpověděla a Harry se s ní nehádal. Jako vždycky měla pravdu.

„A tvoje rodina to ví?"

„Ještě ne, chtěla jsem, aby ses to dozvěděl první, ale řeknu jim to brzy. Ron nejspíš radostí vyletí oknem jako nějaký netopýr." Harry se rozesmál, ale při zmínce o netopýrovi si na něco vzpomněl a hned zase zvážněl. Nebyl si jistý, jestli je na to právě teď vhodná chvíle.

„Poslyš, když už mluvíš o netopýrovi, rád bych zítra pozval Severuse na oběd a ukázal mu laboratoř. Říkal jsem ti o tom včera, vzpomínáš?"

Ginny přikývla a místo odpovědi hned začala vymýšlet, co mu nejlépe uvařit, čímž Harryho opět dokonale překvapila.

„Počkat, tobě to nevadí? Bál jsem se, že teď na to není zrovna vhodná chvíle."

„Jistě že mi to nevadí. Harry já jsem těhotná ne nemocná. Dohodli jsme se, že mu pomůžeme a to taky uděláme. Pokud myslíš, že tohle je správný krok, ráda ho tu uvítám."

„Ano řekl bych, že je čas, aby vylezl z té své nory," přisvědčil zamyšleně. Pravda byla, že jeho nenásilná, ale lehce manipulativní technika začínala fungovat a Harry ho potřeboval pošťouchnout dál. Nebyl si jistý, jestli si to Severus uvědomuje, ale přestával být ohledně svého přežití tak zatvrzelý. Zkrátka a dobře, vypadalo to jako dobrý začátek pro změnu.

*****

V tom domě byl naposledy, když se v něm konaly schůze Fénixova řádu. Tehdy pracoval pro Brumbála jako dvojitý agent a to až do doby, než mu ten starý blázen dal nejtěžší úkol jeho života. Severus neměl tušení, kde na to vzal sílu, ale nakonec to udělal. Zabil ho, ačkoli se mu to z hloubi duše příčilo. Každá buňka v jeho těle proti tomu protestovala. Jenomže v některých situacích prostě neexistují správná rozhodnutí, jen špatná a ještě horší. On navíc neměl příliš na výběr. Ani tentokrát si Severus nebyl jistý, zda dělá dobře, když se rozhodl přijmout Harryho nabídku, ale už nebylo cesty zpět.

„Pojď dál. Zařídil jsem, aby tě ochranná kouzla poznala, takže můžeš přicházet a odcházet jak budeš potřebovat."

Severus vešel a v první chvíli nemohl uvěřit svým očím. Ten dům se úplně proměnil.

„Máte to tu pěkné," řekl, zatímco mu mladá paní Weasleyová, teď už vlastně Potterová, došlo Severusovi, přátelsky podávala ruku. A rozhodně to nemyslela jen jako zdvořilost. Bylo to prostě laskavé.