My Life with Famous Fam-ily

"Kámoši"

Sophie:
Už je to dva týdny co jsme s Caty táhly Chrise domů. Od té doby se mu snažím vyhýbat. A je to celkem úspěšné. Padla jsem do velkých depresí. Celé dny jen ležím v posteli a čumí do stropu. Pak jdu do školy a každému se vyhýbám jen si to tam odsedím. Nemluvím vůbec s nikým a ani pořádně nejím. Chrise jsem zahlídla párkrát ve škole, ale oba jsem vždy uhly pohledem a vydali jsme se každý na jinou stranu. Caty se na mě snaží mluvit,ale já jí ignoruju. Ztrácím lidi.
Teď zrovna jdu ze školy. Zase sama. Poslouchám písničky a brečím. Chtěla bych být zase s Chrisem. Teď by jsme mohli jít spolu ze školy a držet se za ruce. Místo toho jdu sama a brečím. Všechno je tak depresivní. I ty blbé mraky. Všechno je tak strašné bez mého Chrise. Potřebuju ho.
Zrovna si po zemi kopu kamínak, když do někoho narazím. Vzhlédnu. „Chrisi" zašeptám a už takhe cítím jeho voňávku. „Sophi" zašeptá. Tak tam na sebe tak koukáme. „Můžu tě doprovodit domů?" zeptá se nejistě. „Tak..jo" pokusím se o chabý úsměv.
Jdeme vedle sebe a já si stále kopu ten kamínek. Tak strašně ráda bych ho objala a políbila. Přejela rukou po jeho perfektním břichu. Ale nic z toho nemůžu. Přišla jsem o něj.
„Tak ahoj" řekl Chris, když jsme stáli před vilou. „Ahoj" zamumlala jsem a zmizela v baráku.
Vyběhla jsem schody do mého pokoje a zahrabala jsem se do peřiny. Slzy mi tekly ani nevím jak. Miluju ho a klidně si to přiznám, ale prostě nejsem schopná mu to říct po tom jak jsem mu ublížila. Teď budu muset trpět.
Až půjdu popřát Vo k narozkám, které má pozejtří určitě ho tam potkám. A pak máme v pátek oslavy. U Chrise se slaví Vo narozky a u nás se slaví můj svátek. Nevím jak tohle všechno dopadne. Bojím se toho, jelikož na ten svátek má přijít Chris, Sebastian, Caty, moje kamarádka Sel, Es...a mnoho dalších. Ale hlavně tu bude Chris a toho se bojím. Chci se s ním ale už usmířit tak to snad výjde o té oslavě. Nedokáži už bez něj být. Vážně ne.

Chris:
Dva týdny, dva dlouhé týdny bez Sophi a já pomalu, ale jistě ztrácím chuť naprosto ke všemu. Nechci hrát na bicí, i když mě táta nutí. Máma ta mě chápe a soucitně na mě kouká. Nevím, Sophi byla moje vševa já vlastně ani nevím důvod proč se se mnou rozešla. Bylo to, ale hned po tom napadení. Nechápu to.

Dneska jsem do Sophi omylem vrazil v parku a bylo to vážně trapné. Jen jsme na sebe tak koukali a nikdo nic neříkal. Pak jsem se jí zeptal jestli jí můžu doprovodit domů. Ona kývla, ale za celou cestu jsme si neřekli ani slovo. Ona si pořád kopala trn kamínek a hleděla do země. Pak jsme se spolu nejistě rozloučili a ona zmizela v jejich vile.
Já se nejistým krokem šoural domů. Věděl jsme že doma budu zase muset hrát na bicí a mě se vůbec nechtělo. Bylo to vážně divné, protože bicí oddaně miluju. Jenže víc miluju Sophi.
„Ahoj Chrisi dobře že jdeš" řekl mi táta hned ve dveřích. „Ahoj" pozdravil jsme ho. „Jdeme rovnou hrát?" zeptal se. „Tati já nechci." řekl jsem. „Chrisi.." řekl. „Tati prosím" řekl jsem. „Dobře, jdi do svého pokoje." řekl a já rychle zmizel nahoře. Sedl jsem si na postel a podíval jsem se na fotku, kterou jsem měl na nočním stolku v rámečku. Byl jsem tam se Sophi jak si dáváme pusu. Bylo to jednoho krásného slunečného dne a není to vlastně ani moc dávno. Achjoo chci ty časy zpátky.
„Chrisi?" do pokoje nakoukla mamka. „Ano mami?" pokusil jsem se o úsměv. Ona vešla do mého pokoje a přisedla si ke mě na postel. „Nejsi jediný kdo se trápí" řekla. „To mám chápat jak?" zeptal jsem se. „Sophi přestala komunikovat. Nebaví se s Lí s Lukem ani s Caty nebo Sebastianem." řekla. „Co já s tím?" zeptal jsem se. „Jen ti to říkám" řekla. „Dneska jsem na ní narazil v parku..je nějaká jiná..jakoby bez energie" vykoktal jsem. „Chrisi ona skoro nejí." řekla máma. Já si vybavil tu poslední větu co jsem slyšel před tím než jsem usnul u Luka v autě. „Je..miluju ho neměla jsem mu to říkat" „Mami..popravdě ty víš proč se se mnou rozešla?" zeptal jsem se. „Ne, ale zkus se zeptal Caty." řekla. „Dobře..děkuju" dal jsem jí pusu na tvář a vylít z pokoje a následně i z baráku.
Musel jsem se,ale vrátit. „Tati půjčím si auto...díky" oznámil jsem a vyběhl k autu. Nasedl jsem do tátova naleštěného BMW. S rozjel jsem se ke Caty. Jel jsem celkem rychle a ani nevím proč. Dva týdny už to vydrželo tak ani nevím kam spěchám.
Zaparkoval jsem před tou obrovskou vilou. Vylezl jsem z auta a následně jsem ho zamknul.
Zazvonil jsem. Dolouho nikdo nešel, ale potom se dveře otevřely a v nich stála Nika. „Chrisi co tu sakra děláš?" zeptala se zřejmě naštvaně. „Jdu za Caty." řekl jsem stručně. „Neměl by si náhodou zvonit u Sophie?" zeptala se teď už vážně naštvaně. „Niko.." řekl jsem. „Chrisi nevím jestli seš blbej nebo už ti vypadl z těch bubnu mozek, ale neuvažoval si o tom že jí k tomu třeba někdo donutil? Sophi tě miluje" řekla. „Niko, ale já kvůli tomu jdu za Caty." řekl jsem. „Caty je venku se Sebastianem." řekla Nika. „Cože?" štěknul jsem. „Panebože Chrisi ona nemůže jít ven?" zeptala se Nika otráveně. „Může, ale proč ze Sebastanem" řekl jsem. „A to jako proč? Jsou kámoši" řekla. „Kámoši" odfrk jsem si. „Chrisi?" ozvalo se za mnou.

Ahoj lidí:)
Další díl zde')
Názory do komentářů:)
Kdo si myslíte že tam je?:)