My Life with Famous Fam-ily

New friend

Sophie:
Mamka mě sledovala upěnlivým pohledem. Tohodle pohledu jsem se vždy bála. A měla jsem se čeho bát. Vždyť já mámě lžu. Vím kdo mi chtěl ublížit. Tak proč jí to neřeknu? Sama nevím. Že bych ho bránila? Ne proč bych bránila člověka co mi tolik ubližoval. A vlastně ubližuje. Jen nechci mít opletačky s policii. Stejně by mi nikdo nevěřil. Nakonec bych to stejně odnesla já.
Z mámy pohledu nešlo nic vyčíst. Její pohled ale padal na mě. Byla zřejmě zklamaná a měla strach. Přemýšlela. Seděla na židli a mnula si mezi prsty přívěšek co měla na krku. „Sophi řekni mi prosím pravdu." promluvila nakonec. „Mami já opravdu nevím, kdo by to mohl udělat." řekla jsem. Máma zase ztichla. Bylo mezi náma neuvěřitelné dusno.
„Ahoj" pozdravil táta, který vešel do pokoje. „Ahoj tati." řekla jsem a máma kývla. „Co se tady děje?" zeptal se a povzdychl si. „Sophii chtěl někdo otrávit a ona nechce říct kdo." štěkla máma. „Třeba to neví." řekl táta. „Ona to ví Luke." řekla máma. „Proč si si tím tak jistá?" zeptal se táta. Pro tátu jsem byla vždycky jeho holčička. Vždy jsem měla jeho zastání a vždy mě dokázal utěšit. Miluju, když ho můžu jen tak obejmout. „Já si myslím že to ví." řekla máma. Máma si snažila udržet fazónu zlé matky u které mi nic neprojde, ale ve skutečnosti je hodná. Někdo z rodiny musí být ten zlý rodič. Táta je u nás to zlatíčko. Hodný taťka. Máma je ta co udržuje aby vše fungovala. A drží nás všechny v určitých navcích. Je to ta co nás drží aby jsem nedělali problémy. Jinak je strašně hodná.

„Já se o tebe Sophi pouze bojím." řekla máma. „Vždyť já mami vím." řekla jsem. „Teď k tobě nepustí nikoho cizého." řekla máma. „A budu moc já za Chrisem?" zeptala jsem se. „Jo to tě snad pustí." řekla máma. „Vy se za ním taky prosím stavte. Uděláte mu radost." řekla jsem. „Neboj, zastavíme se tam." řekl táta.

Když rodiče odešli, zachumlala jsem se do peřiny a přemýšlela. Co jsem udělala tak špatného, že se mě snaží v nemocnici někdo otrávit. To se mi pořád mstí za to skoro znásilnění? Nebo já už vážně nevím.
Dveře od pokoje se otevřeli a sanitář na pokoj přivezl nějakou holku. Překulila jsem se na druhý bok a můj pohled mířil na ni. „Ahoj, já jsem Jade." řekla nejistě. „Ahoj, já Sophie." řekla jsem. „Strašně mi někoho připomínáš, ale nevím koho." řekla zamyšleně. Mě se rozezvoněl telefon. „Jasně Cale že za mnou můžete přijít. Vyřiď Regi a Sebovi že se na ně těším." řekla jsem a zavěsila. „Cale." řekla Jade zamyšleně. Já se musela tiše zasmát. „Nejseš ty náhodou Sophie Hemmings?" otázala se. „Hale náhodou jo." řekla jsem a obě jsme se začali smát. „Tak to mě těší." řekla. „Jo mě taky." usmála jsem se. „Nečekala jsem že mě dají na pokoj zrovna k tobě." zasmála se. „A jseš tady." řekla jsem se smíchem.

„Ahoj." pozdravila a objala jsem Cala, Regi i Sebu. „Jak ti tady je?" zeptal se Sebastian. „Ale jo, jde to." řekla jsem. „Ve škole se po vás už shání." řekl. „To mají blbý." zasmála jsem se. „Co máma jak to popravdě vše zvládá a co Vo?" zeptala jsem se. „Pro obě to bylo těžké období, ale obě se snaží a Vo hlavně kvůli malé." řekla Regi. „Ona čeká holčičku?" zeptala jsem se. „Ano, holčičku." řekl Cal. Těším se až jí budeme vozit v kočárku." řekla jsem. ,,Bude vám to slušet s Chrisem a s mimčem." řekl Cal. ,, Byli jste za Chrisem?" zeptala jsem se. ,,Jo strašně by za tebou chtěl, ale prý nesmí z postele." řekl Seba. ,, Já se za ním potom stavím, snad mě sestry pustí." řekla jsem. ,, Jo a lidi to je moje kamarádka Jade." ukázala jsem na Jade. ,,Ahoj já jsem Sebastian a to je máma Regi a táta Calum." řekl Sebastian. ,,Hood." zašeptala Jade. Seba se začal smát. ,,Tati máš tady fanynku." řekl. Cal si přisedl k ní na postel a objal jí. ,,Slečno čeká vás kapačka." řekla sestra která přišla do pokoje. ,,J-Já se bojím." vykoktala jsem. ,,Slečno kapačku tam teď dám já, bude to v pořádku." řekla sestra a já jí teda nastavila ruku. Napíchla mi kapačku a do kanyly mi začala kapat ta tekutina. ,,Jseš ok?" zeptal se mě Cal. ,,Jojo dneska jo." řekla jsem. 

,,Můžu za Chrisem?" zeptala jsem se sestry. ,,Já si myslím že ano." usmála se na mě sestra. Já si obula bačkory a vběhla do vedlejšího pokoje. ,,Ahoj Chrisi." pozdravila jsem. ,,Ahoj krásko." usmál se na mě a já ho objala. ,, Jak ti je?" zeptala jsem se. ,,Dneska fajn, co ty?"  zeptala se. ,,Ale jo." řekla jsem. ,,Prý budu uplně v pořádku." řekl. ,,To je skvělé Chrisi." usmála jsem se a vzala ho za ruku. ,,Co ty a tvoje paměť?" zeptal se. ,,Na něco jsem si vzpomněla, ale nic moc." řekla jsem smutně. ,,Uvidíš vzpomeneš si." usmál se na mě. ,,Děkuju že při mě stojíš." usmála jsem se. ,,Ty víš že je to samozřejmost." usmál se. „Miluji tě."zašeptala jsem. „I já tebe." řekl.

Další díl zde!!:)
Všechny vás lavuju❤
Jen je mi líto že dříve bylo na díle i 30 vote a teď jen okolo 19 vote. To už se vám to nelíbí?:(