My Life with Famous Fam-ily

Co se stalo?

Ahoj vážení. Je mi strašně líto, že dlohouho nevyšel nový díl:/ Ale já nějak ztratila napady k téhle story.:/ Chci se vám omluvi, že nevím, kdy výjde další díl'/ Určitě výjde, ale nevím kdy.
Dále bych chtěla poprosit, aby jste si přečetli začátek k mojí nové story Guardian Angel. Najdete jí na mém profilu. Budu ráda za každého čtenáře:) Takže čtěte Guardian Angel:) Lavuju vás všechny a tady mate díl:)

Chris:
„Pan Hemmings?" ozvalo se kousek ode mě. Měl jsem zavřené oči a přemýšlel jsem. Vlastně ani nevím o čem, ale hlavou mi běhalo milony myšlenek. „Ano." řekl Luke a já otevřel oči. Rychle jsem se zvedl a došel jsem k Lukovi. „Vaše dcera bude v pořádku, ale utrpěla hodně pohmožděnin." řekl doktor. „Můžu za ní?" řekl jsem až přehnaně rychle. „Dneska za ní může jen pan Hemmings, příjďte zítra." řekl doktor. „Dobře." řekl jsem. Doktor odešel a já tam zůstal s Lukem sám. „Běž za ní, já se projdu pěšky domů." řekl jsem Lukovi. „Jasně" řekl Luke. „Jo a Chrisi mámu máš u nás tak se tam prosím zastav." řekl Luke. „Jojo." řekl jsem a vydal jsem se směrem k východu.
Po cestě jsem si kopal kamínek. A myslel na mojí krásnou Sophii.
Šel jsem kolem místa kde jsem měli naše první rande. Nad vzpomínkou na něj jsem ss musel pousmát. Vždycky byla krásná. Výjmečná. Pokaždé se musí odlišovat. A to se mi na ní líbí. Je to vtipné jak se snaží vždycky prosadit. Její úsměv je to nejhezčí na tomhle světě. Vždy když se ona směje smějou se s ní květiny. Často chytá záchvaty smíchu. Je to tak strašně roztomilé až to není možné.
„Chrisi" rozeběhla se ke mě Lí, když jsem vstoupil do domu. „Bude v pořádku." řekl jsem. „Kde je Luke?" ptala se dál. „Luka za ní pustili." řekl jsem. Máma ke mě přišla a objala mě. „Budr v pořádku..vše bude v pořádku." řekla máma. „Snad jo." řekl jsem zoufale. „Bude, ale teď už půjdem domů." řekla. Rozloučili jsme se tedy s Lí a vydali jsme se domů. „Níčí tě to že jo?" zeptala se máma, když už jsem byli skoro doma. „Ano, ano mami níčí mě to, já jí miluju." řekl jsme zoufale. „Chrisi tvůj táta si musel projít tím samým." řekla. „Cože?" otázal jsem se.

Vo:
Ta vzpomínka mi bez varování vyskočila na mysl.

Je to lepší pocit když na to nejsem sama. Teď to vědí všichni. Nemusím se bát Michala. Za chvíli začíná koncert. Chtěl jsem zůstat doma ale kluci mi to nedovolili. Prej nebudu doma sama. Tak jsem se teda došla obléknou a po chvilce jsme mohli vyrazit. Kluci odehráli suprové písničky,které všechny miluju. Když už koncert končil. Řekla jsem Fox že jdu na chvíli na čerstvý vzduch. Vyšla jsem bylo krásně. Najdenou mě někdo prudce chytil za ramena. Já strnula. „Tak kočičko teď už tě nikdo nezachrání" řekla Michal. Že ja jsem chodila ven. Začal mě zuřivě líbat. Ja se snažila odtrhnou ale nešlo to. Pak jsem zahlédla Ashe. Jak ne něj křičí. A pak už jenom vidím jak se perou. Michal da Ashovi pěstí do obličeje ten se zakolíbá. A Michal se vrací ke mě. Strčí do mě. A pak už cítím jen silnou bolest hlavy..

Chris:.
„Přepadli mě" řekla máma, ale já věděl že to není celá pravda. Zase jsem byl mimo. Nesnáším když nejsem v obraze. „Aha." řekl jsem nakonec.
„Kde jste byli tak dlouho?" ptal se táta hned jak jsem došli domů. „Sophi někdo zmlátil." řekl jsem a pak jsem radši zmizel u sebe v pokoji. Slyšel jsem ještě tlumený rozhovor rodičů a pak už bylo uplné ticho. Ne to přijemné ticho, ale to ticho ze kterého praská hlava. To hnusné ticho. Tak starašně chybí. Bojím se o ní.

Ráno:
Sophie:
Otevřela jsem jedno oko a po něm hned to druhé. Kde to sakra jsem? Pak mi to došlo. Jsem v nemocnici Alex a jeho kumpáni mě zmlátili. Břicho mě pořad strašně bolelo. Popravdě mě bolelo cele tělo. Teď jsem se probudila a přesto na mě padla strašná únava. Bylo mi na zvracení. I přes velkou bolest celého těla jsem se zvedla a doběhla na poslední chvíli na záchod.
Potom jsem se vrátila do pokoje a padla na postel.
„Slečno Hemmings?" ozvalo se vedle mě. „Ano?" otázala jsem se. „Jak vám je?" zeptal se mě doktor. „Už líp." zamumlala jsem. „Na chodbě je pan Irwin můžu ho sem pustit?" zeptal se. „Samozřejmě." odpověděla jsem.
„Sophi." pronesl Chris a objal mě. „Jak ti je?" ptal se hned. „Jde to." řekla jsem. „Kdo?" zeptal se. „Já nemůžu." řekla jsem. „Sophi musíš." řekl. „Alex." řekla jsem. „Ten kreten." vyštěkl Chris. „Chrisi klid." zašeptala jsem. „Sophi tohle není v pohodě." řekl. „Já vím že ne." řekla jsem. „Něco s tím uděláme." usmál se. „Pustíme dneska domů?" zeptala jsem se. „Ptal jsem se doktora a asi jo." odpověděl mi Chris. „Tak za ním zajdi prosím" zaprosila jsem. „Kam tak spěcháš?" zeptal se. „Už chci být doma." řekla jsem jednoduše. Chris se tedy zvedl a odešel za doktorem.
Zachvilku se vrátil a já šla ještě na další vyšetření. Potom už jsem mohla domů.
Společně s Chrisem jsem vyšla před nemocnici a šli jsme k autu. „Měl by sis pořídit auto a neolrádat pořad tátu." zasmala jsem se. „Já vím" řekl a políbil mě.
Pak už jsem nasedli do auta a Chris se rozjel směrem k domovu.
Po cestě jsme si zpívali ruzné písničky ci hráli v rádiu. „Chrisi." zařvala jsem, když se k nám z boku řítil náklaďák ohromnou rychlostí. Pak už jsem slyšela jenom křik náraz a tma..