My Life with Famous Fam-ily

Nebyla to nehoda..

,,Neviděl jste někdo slečnu Hemmings se slečnou Mendes?" slyšla jsem naléhavý hlas nějaké sestřičky. ,,Tady jsme" ozvala se Caty. ,,Slečny, mám pro vás dobré zprávy." řekla sestřička. Ano?" zeptala jsem se a Caty mě chytla za ruku. ,,Pan Irwin se probral." řekla.

Seděla jsem a koukala na tu sestřičku co mi řekla tu zprávu. Caty pevně tiskla mojí ruku. Sklopila jsem pohled na naše propletené ruce. Jsme jako sestry. Obě jsme měli udělané gelové nehty. Já jsem měla duhový palec a ostatní nehty různých barev.Caty je měla sytě modré. Už od malička jsme držely při sobě. Byli jsem jediné holky v rodině. Caty je sice o rok mladší, ale obě jsme strašně praštěné. Teď je to ona co je tu se mnou každý den. Ví o mě každý detail. Možná že teď toho o mě ví víc než já sama, jelikož já mám teď amnezii.
Proč táta v té písničce zpívá, že by se chtěl probudit s amnezii? Neví jak strašný pocit to je. Moje myšlenky lítaly od jedné k druhé. jsem ráda že Caty to teď prožívá všechno se mnou a stojí při mě. Jsem ráda že se na mě nevykašlala. Ona je pro mě vážně jako sestra.

,,Sophi?" probudila mě ze zamyšlení Caty. ,,Promiňte." řekla jsem. ,,A můžu za Chrisem?" zeptala jsem se. ,,Myslím si že by si na chvilku mohla." usmála se na mě sestra. ,,Děkuju." řekla jsem. ,,Tak půjdeme?" zeptala jsem se. ,,Jasně." řekla Caty a sestřička přikývla.

Staly jsme ve výtahu. Caty mě stále držela za ruku. ,,Zlato zvládneme to." řekla a objala mě. ,,Děkuju Cat." zašeptala jsem.

,,Vedu slečnu Hemmings nazpět a vezmu ji za panem Irwinem." řekla ta sestra sestřičce na recepci. ,,Ano, ale jenom na chvilku." řekla sestřička. ,,Děkujeme." řekla za nás obě Caty.

Opatrně jsem zaklepala na dveře a vešla do pokoje s Caty v závěsu. ,,Ahoj Chrisi." řekla jsem nejistě. ,,Ahoj Krásko." řekl.

,,Ahoj Krásko jak se dneska máme?" zeptal se mě Chris s typickým úšklebkem. ,,Já se mám fajn, co ty můj princi?" zeptala jsem se a on mě políbil. ,,Teď už fajn." řekl a usmál se. ,,Co chceš dneska dělat?" zeptal se. ,,Nic jen se válet v posteli." zasmála jsem se. ,,Tak to se k tobě rád přidám." řekl a zase se zašklebil. Chris se rozvalil na mojí posteli. Já jsem vzala svůj notebook a lehla jsem si k němu. On mě objal kolem ramen a dal mi pusu do vlasů. ,,Strašně tě miluju." zašeptala jsem. ,,Já tě taky miluju Sophie Emily Hemmings." řekl a dal mi pusu na tvář.

Ta vzpomínka mi rychle prolítla hlavou. Stačil jeho hlas a já si na něco vzpomněla.

Došla jsem k jeho posteli a sedla jsem si na židli. ,,Jak ti je?" zeptala jsem se. Bylo to hodně divné mluvit s člověkem, kterého vlastně kvůli amnezii znáte jenom na půl. ,,Tak bylo i líp." uchechtl se. ,, tak to chápu." usmála jsem se. ,, A jak je tobě Love?" zeptal se. ,,Tak jak vidíš tak už lépe, ale mám amnezii." řekla jsem a on se zarazil. ,,To znamená co?" zeptal se. ,,Nepamtuji si spoustu věcí." řekla jsem. ,,Mě si pamatuješ?" zeptal se smutně. ,,Tebe jo, ale naše vzpomínky ne." řekla jsem a začala zase brečet. ,,Neboj princezno zase si na všechno vzpomeneš. " řekl. ,,Snad." řekla jsem. ,,Uvidíš." pokusil se o úsměv. ,,Děkuju ti Chrisi." řekla jsem. ,,Pamatuj krásko spolu to všechno zvládneme." usmál se na mě. „Víš že tě miluju i když so tp všechno nepamatuju." řekla jsem. „Já miluju tebe Sophie." řekl a stiskl mojí ruku.

,,Slečno Hemmings pan Irwin musí odpočívat a vy stejně musíte na kapačky tak se rozlučte." řekla sestra, která vtrhla do pokoje. ,,Tak ahoj Chrisi, pokusím se přijít co nejdřive." řekla jsem a objala jsem ho. ,,Ahoj Lásko." řekl.

Vyšla jsem z pokoje a za dveřmi čekala Caty. ,,Tak co v pohodě?" zeptala se. ,,Ale jo celkem jo." řekla jsem. ,,To jsem ráda." řekla Caty. ,,Caty jak mi řekl krásko, já si zase trošku vzpomněla." řekla jsem. ,,Važně?" zeptala se. ,,Jo" usmála jsem se. ,,Říkala jsem ti že všechno bude v naprostém pořádku." usmála se na mě. ,,Jdeš se mnou na pokoj? Musím na kapačku." řekla jsem se smutným výrazem. ,,Jasně, musíme toho spoustu probrat." řekla a zasmála se.

,,Slečno Hemmings, kde jste byla takovou dobu?" zeptal se mě sestra. ,,Chris se probudil." byla má stručná odpověď. ,,Sophi, to jsem nehorázně ráda." řekla ta sestra a zapomněla na nějaké formálnosti. ,,Taky jsem ráda." usmála jsem se a ta sestra mě objala. ,,Tak se pojď posadit napíchnu ti kapačku" řekla a já si sedla na postel. Sestra mi do kanyly napíchla hadíčku a ta průhledná tekutina zase začala odkapávat. ,,Nechám vás tu o samotě, kdyby se cokoliv dělo tak mě Caty zavolej." řekla ta sestra a zmizela. To všechno je protože je mi vždycky při kapačce špatně. ,,Kdyby ti bylo hodně špatně hned mi to řekni!" rozkázala mi Caty a sedla si na židli k mé posteli. V tu chvilku jí zazvonil mobil a ona odběhla na chodbu. Já si lehla, protože se mi zase začínala točit hlava. Stočila jsem se do klubíčka a pozorovala mojí ruku. Do které odkapávala ta bezbarvá tekutina. Chtělo se mi zase brečet a já v podstatě nechápala proč. Přemýšlela jsem. Nebo spíše moje myšlenky létaly mojí hlavou. Převalila jsem se na záda, protože mi začínalo být horko. Sakra co to se mnou ta kapačka děla. Proč je mi vždycky tak špatně? Ruka ve které jsem měla kanylu mě začala nehorázně svědět ,,Ježiš Sophie jseš v pořádku?" zeptala se mě vyděšeně Caty, když se vrátila do pokoje. ,,Seš celá bíla jako stěna." řekla. ,,No" více ze mě nevylezlo. ,,Radši zavolám sestru." řekla a zase zmizela na chodbě. ,,Sophie jak ti je?" ptala se mě hned sestra. ,,Je mi strašné horko a tříští mi hlava." vydala jsem ze sebe. ,,Slečno dojděte na recepci pro doktora prosím." řekla sestra Caty. Caty rychle vykráčela z pokoje.

,,Doktore nemám jí raděj vyndat kapačku?" ptala se sestra doktora hned jak ho Caty přivedla. ,,Slečna Hemmings tu kapačku potřebuje." řekl mladý a docela hezký doktor. ,,Takhle špatně je jí vždy, ale dneska je to ještě horší." slyšela jsem hlas sestry, ale jako by to bylo ve velké dálce. Já stále sledovala kapky tekutiny co kapala hadičkou a snažila jsem se zoufale dýchat, jenže já měla problém i s dýchání. ,,Odpojte jí." rozkázal doktor. Začala se mi klížit víčka. ,,Ne Soph, zůstaň se mnou." slyšela jsem zoufalý hlas Caty. ,,Sestro odveďte prosím slečnu Mendes, tohle nevypadá vůbec dobře." řekl doktor. Caty s velkým hlukem odvedli. Já tam ležela a nemohla jsem se hnout. Myslela jsem na Chrise a na to jak moc se milujeme. Jeden pro druhého jsme tu stále. Myslela jsem na to jak moc ho miluji, i když si nepamatuji naše zážitky. Taky jsem přemýšlela nad tím jak jsem štasná že se probudil a že je mu v rámci možností i dobře. Byla jsem vděčná za každé slovo co mi řekl. Vnímala jsem že kolem mě začalo kroužit spousta doktor. Slyšela jsem naléhavý hlas Caty, která sestrám vykládala něco o tom že za mnou musí. Sestry, ale ne a ne jí ke mě pustit. ,,Zřejmě jde o alergickou reakci." slyšela jsem hlas některého z doktorů. ,,Kdo jí tam dal tuhle tu kapačku?" ptal se druhý. ,,Ne já jsem si stoprocentně jistá že jsem tam dávala jinou." řekla nějaká sestra. ,,Pokoj byl chvilku prázdný?" zeptal se doktor. ,,Ale kdo by jí chtěl ublížit?" byl hlas dalšího doktora. ,,Prý ta jejich bouračka nebyla nehoda." slyšela jsem poslední hlas a pak je už jenom tma. Černočerná tma.

Hi
Další díl zde:)
Názory do komentářů:))
Lavuju vás♥

Včera mě strašně vyděsil ten Mikey:(
Doufám že je už v pořádku.:)